The Zero Theorem

Nic je věčné a tak zřejmě dopadne i Zero Theorem...typická Gilliamovská futuristická šílenost,která nepostrádá prakticky nic z režisérova rukopisu,jen to bohužel tentokrát tolik nefunguje.Druhá půlka je celkem obstojná a být takový celý film,určitě bych hodnotil jinak,jenže k druhé půlce je třeba se prokousat půlkou první a ta je velmi těžce stravitelná a upřímně jsem se v ní ztrácel a nebavila mě.Nebýt to film mého oblíbence a navíc film na který jsem se těšil,vypínal bych po 20 minutách.Gilliam mě tentokrát neoslovil a nezáchrání to ani Christoph Waltz...40% (29.07.2014)

Tak třeba u tohodle sem viděl prvních pět minut a hned sem věděl, že to je za 5. U filmu to poznáte hned, jesli to je sračka nebo ne a todle evidentně sračka neni...o všem dalšim se dá diskutovat, ale todle mi bylo jasný hned...musíte v tom mít jasno...jinak máte nejasno...a to neni dobrý...aspoň v jedný věci musíte mít jasno, když jinak ničemu nerozumíte...jasný? Mimochodem jde o důstojný pokračovaní Brazil - maybe Anegertina? Jo, a bez chyb to není ono. (26.07.2014)

Dystopická Pěna dní budoucnosti... Terry Gilliam rozvíjí dál svůj svérázný subžánr - satirickou sci-fi grotesku, kterou načal již ve svém kultovním Brazil, ale zde ji kříží s počátkem své cesty v crazy filosofickém kolektivismu Monty Python's The Meaning of Life. Zatímco Monty Pythonovský Smysl života ovšem postrádá hlavního hrdinu, tady je celý film doslova prostoupen hlavním hrdinou. Je to zvláštní kabaret. Autistické znaky hrdiny. Kafkárna říznutá Orwellem. Retro-futuristická dystopie. Vědecko-technický surrealismus. Vrstvení realit, institucionální paranoia, arogantní technologie. Propast mezi rozumem a vírou. A samozřejmě romantika - ta jediná dává tomu všemu chaotický řád... Divná dokonalost. (02.08.2014)

Technický pokrok se nevyhne ani světu Terryho Gilliama. Zatímco ve vizi blíže nespecifikované budoucnosti Brazilu hrála stále prim stísněná kancelář a halda papírů, Qohen v Teorému nula má prostoru a snad i svobody více než dost. Možná je to ale právě nepřeberné množství možností, které v něm rozvíjí fobie téměř ze všeho. Qohenovi nečiní potěšení vlastně nic, a tak sám sebe připravuje o svobodu a čeká na konci telefonního sluchátka, až mu někdo řekne, co je vlastně smyslem jeho života. Dlouho není schopen rozlišit, zda zahazuje život řešením nekonečné matematické úlohy nebo naopak, zda jejím řešením posunuje lidstvo vpřed. Zářivý paprsek naděje na osvobození má na dosah, jenže je schopen se ho chopit? Anebo teorie Všechno pro nic zůstane příhodně charakteristikou jeho vlastní existence? 7/10 (24.07.2014)

Od Las Vegas prešlo veľa času. A Gilliam stále nie a nie natočiť nejaký veľký príbeh. Taký čo odráža jeho bizarnosti a dáva za pravdu ultimátnej pravde o živote, vesmíre a všetkom. Imaginárium sa k tomu priblížilo počas jeho súčasnej tvorby najbližšie, ale každý vie, že ako Ledger zomrel narušil sa aj pôvodný koncept. Z neho bol síce schopný Terry vykorčuľovať, ale zostal tam pocit nie úplne dokončenej vízie. The Zero Theorem je ten veľký prelom, za ktorý som nesmierne vďačný. Smoliar Terry je bizarný vizionár. Vlastenec veľkých myšlienok imaginácie a bizarnosti. A dostať do kín nejaký jeho film je dakedy nadľudská úloha. A potom sa len tak z čista jasna zjaví Waltz, Thierry, Damon, Thewlis a nejaký scenárista Rushin a odrazu je na svete dielo aké nemá v súčasnej tvorbe ekvivalent. Každý detail od chamtivých potkanov, sochy vytvorenej zo zakázaných značiek, stlačených pŕs a Managmentu, je presýtený víziou a túžbou snívať a opatrne kráčať po tenkom lade medzí predstavou a realitou. Kritika spoločnosti, náboženstva, ezoteriky, techniky, lásky, strachu, túžby, odovzdania sa a sexu v guláši, ktorý chutí ako niečo čo sme kedysi jedli u našej babičky a k čomu sme sa dlho nedostali, lebo sme si mysleli že babička je mŕtva. Pre mňa úžasný zážitok a skvelý comeback jedného z najtalentovanejších režisérov 20 a 21 storočia. Prosím si už tie veterné mlyny Terry. (27.07.2014)