Alexander Nevský

Na film sa treba pozerať z historického kontextu. Je prekvapujúce, že má veľa historických paralel s neskoršími udalosťami z druhej svetovej vojny. Taktiež nikto nechcel veriť, žeby Nemci napadli Rusov, taktiež nikto nechcel veriť, žeby oslavovaný hrdina, či pýchy krajiny mohli padnúť, taktiež boli vodcovia namyslení, taktiež Sovieti začali vyhrávať, keď obkľúčili nepriateľa, konkrétne okolo Stalingradu, ale nepriateľ sa ešte raz vzoprel, konkrétne u Kursku. Taktiež Nemci zabíjali aj deti a starcov, taktiež prebiehalo jednoduché verbovanie na ochranu vlasti, či démonizovanie alebo zosmiešňovanie nepriateľa, no hlavným hrdinom ako vo filme Alexander, teda Stalin nebol. Hudba bola miestami ozaj účelová, malo to vtedy pozdvihnúť sebavedomie, paradoxne to vtedy bolo veľmi protinemecké, ale vtedy to mohlo byť aj právom, čo je škoda, že to potom zakazovali. Treba si uvedomiť, že sa jednalo o stredovek, kedy cirkevní predstavitelia hlásali nezmysly, viedli vojny, križiaci pustošili krajiny, ale je vtipné sledovať deravé kýble na hlavách akože Nemcov, oblečenie bolo veľmi zaujímavé. Film nie je nudný, ale ospevuje násilie, čo už v dnešnej dobe mi nie je veľmi blízke. beriem ho ako historický film, výplod svojej doby, ruským spôsobom ospevovať svojich hrdinov minulosti. Dosť mi tu chýbajú väčšie ruské reálie, ale na druhej strane je to vojnový film, čo spĺňa, je tam stratégia, lenže je to skôr symbolický film, každá scénka akoby bola symbolom niečoho. Záver s tými dievčinami ma ozaj prekvapil, lebo som myslel, že jeden z nich neprežije. Tento film stojí za to si pozrieť, aj keď ho netreba brať doslovne, ale skôr symbolicky. Záverečné slová platia asi v každej krajine a sú diskutabilné najmä z náboženského hľadiska, veď brániť svojich blízkych alebo trpieť a nechať sa zahubiť? Verte mi, že to nie je tak jednoznačné, ako si mnohí môžte myslieť. Tento film nie jen príkladný, má veľa znakov skoro až propagandy, aj keď pre mňa len náznakov, skôr to bol vlastenecký film, ale na druhej strane mi je celkom sympatický, nesnaží sa ruský ľud prehnane vychvaľovať, je svojský. (09.12.2012)

Jako komedie celkem použitelné, film je sice asi sebeparodický nechtěně, ovšem zato důkladně - a ve chvílích, kdy není legrační, je poněkud nudný, naštěstí těch chvil zas tolik nebylo. Celkem nemile mě překvapila špatná obrazová stránka, jestli byl Ejznštejn skutečně "mistr obrazové kompozice", tak tohle asi natáčel se zavřenýma očima. (15.08.2010)

Vlastně všechny Ejzenštejnovy filmy byly natočeny na objednávku režimu, jinak to vlastně ani v sovětovém státě nebylo možné. Všem hrozil pád do propasti vulgárního propagandismu a plakátové fráze. Takřka všechny se jí dokázaly vyhnout. Skutečné osobnosti, která nikdy zcela nezradí svou věrnost svědomí a vyznáváným hodnotám, se to pro její zakořeněnost asi ani stát nemůže. NĚVSKIJ - jak přesně zní název filmu - zákládá působivost svého účinu na vskutku mužném Čerkasovově zjevu. A nejen na něm: o kouzlu bitevních scén, planoucí Prokofjevově hudbě, nezastíraném patosu tu už řeč byla. Podle připojených ohlasů se zdá, že minimálně valná část těch, kdo film hodnotili, rovněž tomuto jinak zatracovanému prvku (patosu) v dobrém slova smyslu podlehla. Není to nelidské - naopak, je to normální pro nadosobně cítící a myslící lidi. Bylo to normální pro dobovou světovou filmovou produkci. Na pozadí končících moskevských procesů vzniklo dílo, schopné vzdorovat ochromující hrůze, kterou s sebou přinesly. A dílo právě proto - a přes to - nadčasové. Burcující a naději budící a povzbuzující. (02.12.2007)

Budete muset lecos překousnout, abyste byli schopni tento film přežít bez úhony. Příběh nepříběh, krajina nekrajina, dlouhé předlouhé pasáže, snad jen ta hudba se dala celkem poslouchat. Toto je prostě snímek dokumentárního charakteru se silně propagandistickým podtextem, který už dnes působí hodně teatrálně a vyčpěle. 55%. (24.01.2010)

Za Rus! Poutavý snímek s naprosto strhující Prokofjevovou hudbou a řadou fantastických záběrů. Pátou hvězdičku nedávám ne za to, že je Alexandr Něvský propaganda jako řemen (nijak zvlášť mi to nevadilo a navíc propagandistické snímky se točí stále a budou točit dál), ale za to, že je místy tak rozvláčný. Zejména tedy po bitvě (ostatně ta mohla také být o něco kratší). Otakar Vávra v tomto filmu očividně pochytil mnohé pro svého Jana Žižku. (11.10.2015)