Alexander Nevský

Dobrá věc se podařila, ruská země zvítězila! Nepřítel byl vyhnán, kolaboranti zlikvidováni a dva hlavní vojevůdci našli své lásky (sličná Olga Ivánovna nazůstane na ocet). - Problematičnost filmu z dnešního pohledu je zřejmá. Spočívá v naprosté černobílosti líčení "našich" (chrabří, bodří chlapáci) a nepřátel (arogantní sadističtí psychopati, kteří pro zábavu hází malé děti do ohně), ale také v těžkopádné operetnosti děje, dialogů i hereckých projevů - v níž si režisér liboval. Tradičně ejzenštejnovsky skvělá je naopak obrazová kompozice (v tomto filmu hodně pracující s motivem oblačného nebe a místy hloubkovým rozvrstvením upomínajícím dokonce na pozdějšího Občana Kanea), samostatnou kapitolou je brilantní montáž, Ejzenštejnova "velká péče" (abych parafrázoval klasika nové vlny). (01.10.2007)

Vlastně všechny Ejzenštejnovy filmy byly natočeny na objednávku režimu, jinak to vlastně ani v sovětovém státě nebylo možné. Všem hrozil pád do propasti vulgárního propagandismu a plakátové fráze. Takřka všechny se jí dokázaly vyhnout. Skutečné osobnosti, která nikdy zcela nezradí svou věrnost svědomí a vyznáváným hodnotám, se to pro její zakořeněnost asi ani stát nemůže. NĚVSKIJ - jak přesně zní název filmu - zákládá působivost svého účinu na vskutku mužném Čerkasovově zjevu. A nejen na něm: o kouzlu bitevních scén, planoucí Prokofjevově hudbě, nezastíraném patosu tu už řeč byla. Podle připojených ohlasů se zdá, že minimálně valná část těch, kdo film hodnotili, rovněž tomuto jinak zatracovanému prvku (patosu) v dobrém slova smyslu podlehla. Není to nelidské - naopak, je to normální pro nadosobně cítící a myslící lidi. Bylo to normální pro dobovou světovou filmovou produkci. Na pozadí končících moskevských procesů vzniklo dílo, schopné vzdorovat ochromující hrůze, kterou s sebou přinesly. A dílo právě proto - a přes to - nadčasové. Burcující a naději budící a povzbuzující. (02.12.2007)

Tenhle film snadno složíte z jednoduché rovnice. Výborná Prokofjevova hudba dělá víc než polovinu. Krásná kamera, kterou zas připisuji Ejzenštejnovi, dělá zbytek. Shrneme-li to, vyjde vám film velmi estetizující. Lze říci: umělecký. Myslím, že je to zvláštnost ruské a také třeba japonské kinematografie, že i hrůzné věci zobrazené na plátně vypadají v jejich podání velmi krásně. Hned zpočátku uvidíte mrtvolu ohlodanou na kost. Při pohledu na ten záběr jsem však pocítila jen okouzlení kompozicí a celkovou výstavbou scény, nikoliv děs. Alexandr Něvský je prostě jedním z těch krásných černobílých středověkých filmů, třeba jako naše Markéta Lazarová. Ale. Kromě kamery a hudby, ostatní věci film už jen shazují, například scénář. Druhý díl Vávrovi husitské trilogie si z tohohle filmu, myslím hodně odnesl (křižáci topící se na ledu nebo na blátě – to vyjde nastejno, všechen lid beroucí se k boji, tragický milostný trojúhelník a samozřejmě moudrý a odvážný vojevůdce). Vše je samozřejmě velice patetické. Český film by takovou nálož hrdinnosti a odhodlání ani neunesl, ale v Rusku se to ztratí. (Mimojiné: Distribuce filmu byla pozastavena po té, co Rusko uzavřelo mírovou smlouvu s Německem. Není divu, jasně se tu praví, kdo je nepřítel. Když Německo napadlo SSSR zase se do distribuce vrátil.) (15.10.2004)

Bezpodmínečné must see, i kdyby vás nechávalo chladným Ejzenštejno renomé a chtěli jste se jen od srdce zasmát nad (ne)obratností protiněmecké propagandy. Osobně jsem se bavil královsky. Všechen ten úžasně naddimenzovaný patos, všechny ty totální vlastenecké promluvy, to démonizování teutonů (dokonce házejí děcka do plamenů a nikdy se neusmějí!), ty naprosto bezkonkurenční tvůrčí nápady (bohatýr si uprostřed bitvy bez okolků vybere time out, se slovy "Žij blaze, Vasko!" pozvedne vědro a napojí se "energy drinkem", padlí procitající na bitevním poli a volající své ženy, svastiky na taláru zlověstného německého biskupa...), to nádherně okaté ateliérové natáčení se zaručeně umělým prašanem, ty úžasně ploché postavy v čele se superspravedlivým a moudrým knížetem Alexandrem (po slavném vítězství na Čudském jezeře, kde se Řádové armádě dostalo řádné koupele, propustí na svobodu všechny obyčejné - však za nic nemůžou - pěšáky, rytíře nechá vyměnit za mýdlo, ale vlastizrádce vydá napospas vyhecovanému davu!) a v neposlední řadě to nedostižné obrazové mistrovství, ten cit pro kompozici záběrů a jejich výsledný montážní sled (jakkoli působí anachronicky) včetně sjednocení obrazu s geniální Prokofjevovou hudbou. (25.07.2009)

Díky svému historickému a kulturnímu významu i umělecké hodnotě působí Alexandr Něvský dodnes jako průkopnické dílo sovětské kinematografie. Bohužel zevrubnější pohled odhaluje skrytou ideologii sovětského režimu, kdy se hrdinská postava zasazuje o práva a svobodu ruského lidu a křižáky představuje jako nelítostné útočníky, kteří usilují o dobytí a nadvládu velkého Ruska. Ejzenštejn měl nezpochybnitelný filmařský talent, ale výsledný produkt je nakonec pouhým odrazem tehdejšího vykreslení zastánců dělnické třídy. Což znamená zůstat navždy neporazitelným ochráncem před cizí agresí. (24.12.2022)