Alexander Nevský

Dobrá věc se podařila, ruská země zvítězila! Nepřítel byl vyhnán, kolaboranti zlikvidováni a dva hlavní vojevůdci našli své lásky (sličná Olga Ivánovna nazůstane na ocet). - Problematičnost filmu z dnešního pohledu je zřejmá. Spočívá v naprosté černobílosti líčení "našich" (chrabří, bodří chlapáci) a nepřátel (arogantní sadističtí psychopati, kteří pro zábavu hází malé děti do ohně), ale také v těžkopádné operetnosti děje, dialogů i hereckých projevů - v níž si režisér liboval. Tradičně ejzenštejnovsky skvělá je naopak obrazová kompozice (v tomto filmu hodně pracující s motivem oblačného nebe a místy hloubkovým rozvrstvením upomínajícím dokonce na pozdějšího Občana Kanea), samostatnou kapitolou je brilantní montáž, Ejzenštejnova "velká péče" (abych parafrázoval klasika nové vlny). (01.10.2007)

Historie tohoto filmu popisujícího invazi Německých křižáků do Ruska je myslím obecně známa, krátce po jeho vzniku byl díky paktu Molotov-Ribebentrop stažen, aby byl o tři roky později po invazi německých vojsk opět promítán ve všech ruských kinech. Využití propagandy je naprosto zřejmé a v kombinaci s historickou látkou před ní bledne snad i Vávrova husitská trilogie (ve filmu se objeví i napodobeniny německých přileb, po následném přestříhání zazní i známé "ani o krok zpátky" apod.). I velká devíza filmu - hudba Sergeje Prokofjeva - vyznívá díky výše uvedenému lépe bez filmu a v kompletní podobě je ke slyšení až ve stejnojmenné kantátě (doporučuji verzi Valerie Gergieva s Orchestrem Mariinskava Teatra). Ta potom sama po léta patřila k hudebně-propagandistickým dílům a v zemi původu jde o hodně zprofanované dílo. (19.04.2007)

Nečekal jsem, že takovýto film bude plynout jako voda, hlavně po zkušenosti s Čapajevem, ale když je každý obraz komponován tak precizně a velkolepá bitva, která zabírá notnou část filmu,uchvacuje monumentalitou a pohybově velmi zajímavým řešením. K tomu navíc přičtu scénu utonutí křižáků na zamrzlém jezeře v Ejzenštejnově tradici nejlepších atrakcí. Místa pro ideologii tu moc není, spíše vítězí hrdé vlastenectví, které však hlavně v závěru působí nepříjemně agresivně a hlavně pojetí samotného Něvského mi příliš symptatické nepřišlo. (05.06.2009)

"Lide ruský, povstaň k slavnému boji a pojď na smrt se bít." Strojené? Ano. Patetické? Možná až příliš. Propaganda? Nepřehlédnutelná. Teatrální? Jednoznačně. Z dnešního pohledu úsměvné? Místy tomu tak vskutku je. Špatné? Ani náhodou. Přistoupíte-li k tomu s nadhledem, tak prostě nelze nevidět, že Ejzenštejn byl výtečný vizionářský filmař. Přesto jeho talent naprosto zastiňuje Prokofjevova hudba, která je prostě neuvěřitelná. Osobně bych ocenil méně studiových dekorací a více exteriérů. Jste-li divák toho typu, že se pro všechno hned nadchnete, tak se Alexandru Něvskému raději obloukem vyhněte. Mohlo by se vám lehce stát, že po jeho skončení budete mít nutkavou chuť vyrazit ve jménu Matičky Rusy pobít nějaké ty zlotřilé Němce. (27.01.2008)

Vlastně všechny Ejzenštejnovy filmy byly natočeny na objednávku režimu, jinak to vlastně ani v sovětovém státě nebylo možné. Všem hrozil pád do propasti vulgárního propagandismu a plakátové fráze. Takřka všechny se jí dokázaly vyhnout. Skutečné osobnosti, která nikdy zcela nezradí svou věrnost svědomí a vyznáváným hodnotám, se to pro její zakořeněnost asi ani stát nemůže. NĚVSKIJ - jak přesně zní název filmu - zákládá působivost svého účinu na vskutku mužném Čerkasovově zjevu. A nejen na něm: o kouzlu bitevních scén, planoucí Prokofjevově hudbě, nezastíraném patosu tu už řeč byla. Podle připojených ohlasů se zdá, že minimálně valná část těch, kdo film hodnotili, rovněž tomuto jinak zatracovanému prvku (patosu) v dobrém slova smyslu podlehla. Není to nelidské - naopak, je to normální pro nadosobně cítící a myslící lidi. Bylo to normální pro dobovou světovou filmovou produkci. Na pozadí končících moskevských procesů vzniklo dílo, schopné vzdorovat ochromující hrůze, kterou s sebou přinesly. A dílo právě proto - a přes to - nadčasové. Burcující a naději budící a povzbuzující. (02.12.2007)