Réžia:
Sergej M. EjzenštejnHudba:
Edmund MeiselVOD (1)
Obsahy(1)
25. prosince 1925 měl premiéru film (Броненосец Потёмкин), který o rok později získal cenu Americké filmové akademie, v dalším roce nejvyšší cenu Světové výstavy v Paříži a v letech 1952 a 1958 jej hlasování Mezinárodního výboru pro dějiny filmu určilo za nejlepší film všech dob Toto vrcholné Ejzenštejnovo dílo má pět kapitol: začátek vzpoury, povstání, pohřeb Vakulinčuka, masakr na schodišti Oděsy a vítězná plavba. Po pětadvaceti letech od svého vzniku-byl film ozvučen hudbou a zvuky (když hudbu k němu složil německý skladatel Edmund Meisel pro berlínskou premiéru). Ejzenštejn ve svém filmu uplatnil jednak avantgardní divadelní postupy masové pantomimy, jednak nové prvky montáže a dal Potěmkinem dělnické třídě celého světa nejen nádherné umělecké dílo, ale i doklad o síle její solidarity a výzvu k revoluci. V mnoha zemích bojovala buržoazní cenzura proti tomuto dílu ale film, podoben křižníku v závěrečné scéně, pokračoval ve vítězné plavbě, kterou nebylo možno zastavit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (331)
Schody světové kinematografie... ()
Na svou dobu technicky moc povedený film. Co se týká kamery a sřihu, jistě by se mnoho dnešních "umělců" mohlo učit. Ovšem ideologické pozadí u mě poněkud ubírají nadšení. Hodnotit ideologickou stránku věci, nešlo by jinak, než hodit dílo do odpadu. Umělecká a technická hodnota filmu je jistě mnohem vyší.. Takže za provedení s přihlédnutím k době, kdy byl film natočen dávám **** Bohužel ale nemohu opomenout tu dábelskou propagandu, takže musím jednu hvězdu ubrat. ()
Ale nevím nevím, jestli mám nechat 4*, protože Fantozzi řekl, že podle něho je tenhle Křižník Koťomkin neuvěřitelně pitomý film. ()
Ejzenštejn byl geniální vizionář a ryzí umělec. Natočil nejen první film s komparsisty, ale především snímek dodnes ohromující a zábavný. ()
Ze scény na oděských schodech mrazí i po devadesáti letech! ()
Kdo nezná přesně, jak to bylo s revolucí 1905, snadno z toho získá dojem, že námořníci rozjeli vítězné tažení za vznik dělnického státu. Na mne film působí jako drsná propaganda bolševismu, navzdory tomu, že samoděržaví se s poddanými nemazlilo a v Oděse se opravdu odehrál masakr. Filmařské řemeslo samozřejmě patří k vrcholům té doby, na diváky to muselo působit velmi silně. ()
Forma "Potěmkinu" dodnes právem budí obdiv, na oděských schodech triumfuje umění pohyblivých obrázků. S pojetím filmu jako politického plakátu, na kterém jsou lidé jen figurkami ve hře idejí, se ale nemohu ztotožnit. ()
Tenhle film bych mohl sledovat dokola a dokola v nekonečné smyčce. Jakby řekl Ugo Fantozzi. Pro mě je tenhle film velkolepá sračka. ()