Tulpa - Perdizioni mortali

A já, blbec, si tenhle kousek málem nechal protéct mezi prsty. Zampaglione (mnohými nenáviděný horor Ve stínu hor) pojal svou novinku jako klasické giallo, navazující na Argentovu tradici plnou explicitních vražd a silně erotického dusna, postrádajíc však vlezlou figurku vyšetřujícího detektiva. A je to nakonec jen dobře, protože snímek se tak upírá opravdu jen na hrdinku a na vraha, který likviduje své oběti často a poměrně nápaditě (kolotoč vs. ostnatý drát). Připočtěte si uším lahodící hudbu, spoustu nahoty či příjemnou stopáž a vyjde vám kvalitní euro-horror, který sice nedosahuje kvalit německých Masek, ale jako připomínka Itálie 70. let funguje skoro bezchybně. A teď mě omluvte, spěchám do Tulpy - do privátního nočního klubu, v němž se moje nejtajnější a nejzvrácenější erotické fantazie změní ve skutečnost. (17.04.2014)

Do Tulpy som šiel celkom s nadšením a vyhliadkou aktuálnej hororovej pecky. Prvé minúty ma utvrdili v tom, že to bude síce finančne trochu slabšia, ale pekne krvavá zábava na nenáročnej úrovni. Takže som s pokojom Angličana prehliadol nedostatky ako zápletku chabšiu než osamotený vlas na plešine, jednoduchučký príbehový čajíček, budhistické čachry-machry a celkovo lacnejšie vyzretie. Je to predsa len horor, a to taliansky, teda značne SE-XU-ÁL-NY. Čo znamená príťažlivú hrdinku, ťažký závoj ľahkej erotiky a veľa, veľa nahoty. No a k tomu jeden z najlepších hororových soundtrackov, aké som mal možnosť počuť. Po celý čas som bol udržiavaný v permanentnom miernom napätí, sledoval som (síce trochu slabšie ako som čakal, ale pekne sadistické a červené) vraždy a vraždičky, a bavil som sa. Mľask. Kde sa vzal, tu sa vzal, ani som sa nenazdal, zrazu bol film v závere a ja aspoň čiastočne uspokojený. Nebyť toho záverečného "twistu", na ktorý zjavne najali narkomana s odmenou v podobe fľaštičky tabletiek, šiel by som možno aj na 4*. Takto zostanem v povznesenom miernom nadpriemere. Počkať, to bolo giallo? 70% (18.04.2014)

Červené auto, noc, modře ozářený vchod. Spoutaná žena s roubíkem na loži (líbí se jí to), červené svíčky, po schodech sestupuje zahalená postava v klobouku s černými rukavicemi a dýkou... Dýka projíždí hrdlem polonahého muže, ostří je vidět v otevřených ústech, krev stříká... Mnohým se jistě vybaví Argentova Opera. Rovněž barvy, tak pro Argenta typické, jsou důsledně využívány v celém filmu, zejména červená. Budu si myslet, že nejde o vykrádání, ale o poctu mistrovi. Nahá těla, plná prsa, BDSM, swingers party, soukromý klub. Zpočátku divák nechápe, proč se děje jedna vražda za druhou, což je jistě záměr. Pěkné gore, krev správné konzistence i barvy se hrne z těl obětí, kdy odříznuto, odstřihnuto či odhryznuto je ledacos. Zajímavé, že při vytržení oka jsem si místo na Fulciho (ale taky) vzpomněl na Kill Bill (na rozšlápnutí bohužel nedošlo). Jen chvílemi jsem měl pocit, že opravdové giallo je dávno mrtvé a já sleduji pouze jeho podivně současnou a nevěrohodnou odnož. Některé scény ale měly šmrnc, třeba honička v podzemním labyrintu. Žádná bomba, ale slušný thriller s mysteriozními prvky. (29.01.2014)

Přesně to, co v loňském roce udělalo z německých Masks povšimnutí hodnou hororovou událost, přesně to tady chybí. Federico Zamaglione klouže po povrchu, oslavuje žánr povrchními atrakcemi, ale jádro mu uniká. Načančaný, řemeslně docela přesvědčivý, ale zcela prázdný film. (22.10.2013)

Lisa je vysoko postavená podnikateľka, ktorá sa cez deň venuje práci a v noci si užíva neviazaný sex v tajomnom nočnom klube Tulpa. Keď však niekto začne členov vyvražďovať, Lisa sa s cieľom ochrany rozhodne odhaliť motív vrážd... Mne to sadlo dobre. Je jasné, že Zampaglione tým nenavráti zašlú slávu talianskych hororov, ale poctu im skladá vhodne a film dokáže bez problémov, úspešne a nostalgicky evokovať dojmy zo starších kúskov, čo ma rozhodne potešilo (podobne ako po minulé roky napr. Last Caress, Masks, Symphony in Blood Red, atd.). Natočené je to štýlovo, s pekným vizuálom a kvalitnou hudbou, herci sú fajn, krvavé scénky taktiež, sem-tam nejaké to napätie, nahota a kým sa človek nazdá, tak to pomaly aj končí, takže ani necítim potrebu sa na niečo sťažovať. (11.10.2013)