Borsalino

No, v první půlhodince jsem dokonce uvažoval, jestli to nevypnu. Sled jednotlivých scén, bez návaznosti, propojení - něco se stalo, potom se stalo něco dalšího, jakoby spolu nic nesouviselo. Také jsem občas tápal, jestli to má být komedie nebo drama. Každopádně po půl hodince zhruba se film trošku zklidnil, děj dostal návaznosti, přitvrdilo se a hned se na to dalo koukat. Ale stále, jakoby mi v tom něco chybělo. Jakési kouzlo, či šmrnc. Bylo takové nijaké. Howgh! (19.10.2014)

Aby se snímek vyrovnal špičkovým Scorseseho, Leoneho či Copollovým dílům, musel by být trochu víc učesaný, dynamičtější, lépe postříhaný, kvalitativně vyrovnanější, zkrátka režijně lépe zvládnutý... Nicméně přesto se jedná o kvalitní počin a jeden z mála filmů, kde vedle sebe stojí taková dvě esa francouzké kinematografie, jakými jsou Belmondo a Delon. 75% (02.01.2013)

Stretnutie dvoch veľkých hviezd hereckého neba dopadlo dobre, obaja dostali viac-menej rovnako veľa priestoru predviesť sa. Už úvodný súboj je symbolom rovnocennosti. Povrchný prístup k postavám aj deju je ako jednorazové nosenie oblekov. Tvorcovia sa vykašľali aj na dialógy, nemohli ani bitky, akcia a rošťácka hudba. Vzostup dvoch mafiánov a sila ich priateľstva sa dá určite interpretovať inak, než cez slabý náčrt charakterov. (20.01.2013)

Ne pokaždé musí směs kvalitních indegrediencí zaručit stejně dobrý výsledek. Film Borsalino je přesně takovým příkladem: má sice v sobě sympatického mladého Belmonda, zdobí ho pěkná atmosféra 30. let, doprovází stylová hudba a natočil ho úspěšný režisér, nicméně dle mého názoru jde přesto o podprůměrný film, protože chybí mu to zásadní – dobrý příběh. Jacques Deray nepřináší formálně ani obsahově nic natolik osobitého, aby jeho snímek mohl fungovat bez výraznějšího příběhu jako některé filmy Godardovy nebo Buñuelovy. Vedle abscence příběhu je možná ještě horší absence humoru (má-li jít o komedii) a natáhlá dvouhodinová stopáž. Po celý čas je to dokola samé zahazování s děvkami, drobné podvody, sázky na koníčky, kulečník, občas přestřelka či jiné vyřizování si účtů mezi gangstry. Pokud jste viděli americký Podraz (1973), v němž bylo všechno na daleko lepší úrovni, nemůže vás nenapadnout srovnání či minimálně vzpomínka. Borsalino ale moc neobstojí ani bez znalosti Podrazu. Do jisté míry je to nepochybně stylové, ale pro mě bohužel taky nekonečně nudné a ani tragické vyústění ve mě nevyvolalo žádné emoce. 40% (16.11.2020)

Veselý - učesaný - kabaretný, taký je film Borsalino a presne taký typ gangsterky nevyhľadávam. Zamrzelo to najmä, keď sa pri pohľade na obsadenie tešíte na veľkolepú udalosť a dostanete rozpoltený film, ktorý nevie akou cestou sa vydať. A tak miesi odľahčené pasáže s tým žánrovo čistými v akých môže inak pútavý príbeh dvoch gangstrov čo ovládnu Marseille, pracovať naplno. Zaujímavé je tiež sledovať ako sa dve veličiny bijú o svoje miesto na plátne, žujú tabak, mračia obočie, hádžu frajerské pohľady, vyťahujú drahé kvádra. Remíza sa ale nekoná, Belmondo Delona prehral herecky i charizmou a nič na tom nezmení ani najšialenejší plavkový úbor čo Jean-Paul na pláži vytiahol. (09.07.2016)