Borsalino

No, v první půlhodince jsem dokonce uvažoval, jestli to nevypnu. Sled jednotlivých scén, bez návaznosti, propojení - něco se stalo, potom se stalo něco dalšího, jakoby spolu nic nesouviselo. Také jsem občas tápal, jestli to má být komedie nebo drama. Každopádně po půl hodince zhruba se film trošku zklidnil, děj dostal návaznosti, přitvrdilo se a hned se na to dalo koukat. Ale stále, jakoby mi v tom něco chybělo. Jakési kouzlo, či šmrnc. Bylo takové nijaké. Howgh! (19.10.2014)

"Když se vlci perou, ovčáka to nezajímá." Tak s takovým policejním postupem naprosto souhlasím. Stačí sesbírat rozstřílená těla a zaslat mafii děkovný dopis za snižování stavů. Já jsem tedy doufal, že při souboji hodných mafiánů Siffrediho a Carelly se zlými Polim a Marellem mi nebude činit potíže fandit těm hodným, jenže mi to moc nešlo. Prostě všude samý zmetek, podvod či vražda a já jsem se tam necítil dobře. Kde byla policie, když se na ulici střílelo? Na stanici, protože vlci se prali a to ovčáky nezajímá. Fajn, takže do Marseille nepojedu ani na fotbal. Neplačte, Frantíci, můžete si za to sami. (17.09.2018)

Bodrý týpek Belmondo „co má teď Lollu“ a mrazivě fešný Alain Delon s pohledem vražedným. První jejich setkání bylo zkázou pro nábytek. Vyříkaje si své názory skamarádili se nakonec při chutné polévce dívky Lolly, jejíž kuchyně nikdy nezklamala. Tito malí podvodníci dali hlavy dohromady a s šarmem rafinovaným pomocí koček dvounohých i čtyřnohých - a čehosi smrdutého navrch - vymítili z města rybí konkurenci. Zde končí veškerá groteska. Zaměřivše se na rybolov s rybami většími odvíjet začne se drama gangsterské s vehikly chrlícími kulky smrtonosné. Čím více moci, tím více krve. Plíživě vkrádá se nedůvěra vzájemná a atmosféra začíná houstnout. Město zavání pachem mrtvolným. A to již není k popukání. A oheň a led nejsou těmi nejvhodnějšími společníky, jak víme... *** Léta třicátá, kdy nejen v Americe vládli mafiáni s příručními gangstery. Dnes nazývají se kmotry či oligarchy. Neteče naštěstí tolik krve, o to více peněz špinavých do daňových rájů. *** Filmy po gangstersku vyvedené nejsou nejlepší pro trávení. Ovšem spojení Jiskry a Ledu v snímku tomto bylo neodolatelnou lahůdkou... (13.10.2014)

Na Borsalina (jako film) je radost se dívat - dobová atmosféra a stylovost jsou tu skutečně úchvatné. Nemůžu si ale pomoct, obsahově je film poněkud nerozhodný, jestli chce jít cestou vážnou nebo odlehčenější. Ano, Belmondo a Delon jsou tu skrznaskrz sympatičtí, byť hrají objektivně vzato normální kriminálníky s trochou cti a vzájemného přátelství, ale to na pořádnou gangsterku nestačí. Tedy alespoň mně ne. Jacques Deray natočil lepší kousky. Ne že by tohle bylo špatné, to ani omylem - ale už jsem viděl nejeden lepší film z téhle doby, a jedno podívání mi stačilo. Sedí to pohromadě líp než pokračování (Borsalino a spol.), ale ani "úvodní epizodě" nemůžu dát víc než 70%. Navíc se mi nedaří z hlavy vypudit jiný legendární tandem, a i když je přirovnání Borsalina k Podrazu vzhledem k naturelu obou filmů docela nesmyslné, faktem je, že Bebel s Delonem v kategorii "chemie" prohrávají souboj s "Butchem a Sundancem" o několik délek. (14.10.2014)

Zajímavostí je způsob vzniku filmu. Protože nápad zpracovat gangsterský příběh zločinců Paula Carbone a François Spirito z Marseille vzešel přímo od Alaina Delona. Nutno hned poznamenat, že víc než o vytvoření opravdového kriminálního dramatu či životopisu šlo renomovanému režisérovi Jacques Deray v tomto filmu především o napínavou zábavu, která mu byla v tomto krimi žánru vlastní. A jistě dobře předpokládal, že takováto hvězdná dvojice Belmondo s Delonem přinese solidní divácký úspěch. Co dodat závěrem? Pro úplnost možná to, že se oba skvělí herci sešli k vlastní škodě až k dalšímu filmu téměř po osmadvaceti letech. Protože byli údajně ve sporu ohledně nějaké blíže nespecifikované záležitosti právě u filmu Borsalíno. (12.10.2014)