Tělo mého nepřítele

Příběh, který žije pro svou závěrečnou minutou. Fakt nádherný jak se na konci rozezní hudba Francise Laie a všechno to fantasticky zaklapne, jak francouzské, jak dokonalé. K filmu mám prakticky jen dvě výhrady, první za kterou může a druhou za kterou nemůže. Tou první výhradou je určitá dějová nepřehlednost v první části filmu, kdy je poměrně obtížné rozeznat minulost a současnost, já se řídil podle Bebelových vlasů a ta druhá výhrada je k dabingu. Jiří Krampol je dabingové zlo, mudrcové píšící do novin a tvářící se jako veleznalci filmu sice Krampola jako Bebelova dabéra opěvují, ale já se tomu musím smát, protože Krampolovi chybí totální intonace hlasu, zatímco Belmondo hraje, Krampol suše předčítá text a vnímá ho jako básničku. Tuhle dabingovou vraždu jsem vydržel přesně 3min a 24sek. pak jsem změnil na original a zachrochtal blahem. Krampol možná může dabovat Belmondovi akčně drsný kriminálky typu Samotář, ale v žádným případě ne Paulovi dramatické role, které i od dabéra vyžaduji schopnost se s dabavoanou postavou identifikovat a vnímat jí v kontextu celého příběhu, ale chtít po Krampolovi víc než jen číst text a točit reklamu na A-ha je asi moc. (14.08.2013)

Leclercqu, vy jste kouzelník. Kde jste vyštrachal tu Friedu z Düsseldorfu? / Budete se divit. V Düsseldorfu. Belmondo se po sedmi letech vrací z krimu, kam se dostal, protože se zapletl s pracháči. Neunikl sice zašitý v pytli, ale i tak schystává pomstu. Mýlil jsem se, když jsem si s podobnými polo-zajímavými tituly spojoval výhradně Alaina Delona, který jejich rychlo-výrobou zazdil vrchol kariéry. Tělo mého nepřítele je s nimi příbuzné přes producentskou rolí hlavního představitele a přesvědčivě ilustruje, že posílený vliv hvězdy má na výsledný tvar neblahý dopad. Belmondo drsňáckou manýrou, tvářením se, že někdo dostane na budku (dostane), vytlačuje slibné motivy (překotné společenské změny, amerikanizace Francie) a film se rozpadá do epizod jakoby sestříhaných z různých Belmondových žánrových poloh. Občas studený Melville, občas se tomu chce do artu, občas nemístně legrační jak od Zidiho. Sdílím názor jiných, že za filmařský orgasmus v doslova posledních vteřinách ty dvě hodiny přerušované soulože nestojí. (11.02.2023)

Belmondo zvodca, Belmondo romantik, Belmondo grázel, Belmondo spravodlivý, všetko naraz v jednom filme. Príbeh je zaujímavo vyrozprávaný v troch časových obdobiach, všetky súvislosti máme spočiatku pekne pokope, ale keď sa to od polovice začne komplikovať, strácal som sa. Hlavne v tom, prečo všetka tá pomsta, ktorým postavám držať palce a či sa to vôbec skončí. –––– Žádné zítra nebude. Vyspali jsme se spolu, je šest hodin, záhradník bude vstávat, musím jít. To je všechno. (02.07.2015)

...shoďte do prolákliny, až na dno samé jámy lvové, kde rozsápáno, nezahrabáno, těšit se bude přízni mrchožroutů, práci hrobařově. Vážný muž ve městě, které nepoznává, obratně vzletnou řečí jeho stav pojmenovává. Básník - mstitel zazobaná sídla provětrává. Drží si distanc nad vší tou falší, těmi všetečnými intrikány - kšeftaři. Místní ochromuje, nostalgií neopovrhuje. Persona non grata pozdvižení vyvolává, strach rozněcuje, vzkaz nenechavcům zanechává za každým rohem. (18.09.2017)

Atmosféru filmu tvoří zejména samotná ikona Belmonda. Originální francouzská kamera a doprovodná hudba už na stříbrné plátna přinesla nejeden snímek s nadprůměrným výsledkem. Zde se tyto atributy taktéž sešly, ale z nabízené vhozené rukavice, šanci nevyužily. Jak jsem řekl v úvodu, atmosféra je ve filmu velmi dobrá. Ale jak jsem stejně podotkl, tvoří ji hlavně postava samotného herce Belmonda. Na něho se totiž dá dívat i kdyby snad jen seděl a hleděl. A jeho vážné role jsou možná ještě silnější než ty opačné, komediální. Příběh je pojat chronologicky neobvykle, děj přeskakuje v toku času jak se mu zamane. Ale po nějaké chvíli sledování, jsem našel soulad v rytmusu toho přeskakování a v orientaci jsem nenašel žádný problém. Stačilo pozorovat oblečení Jeana. Belmondo a jeho spoluhráči v poli filmovém, působí dobře, někteří nadprůměrně, jiní nezáživně, nic nového. Problém filmu je v samotné hlavní myšlence, která není dostatečně hlouběji vykreslena. Děj se prostě převaluje kupředu. Některé okamžiky jsou průhledné. Snímek nepřináší v žánru vůbec nic nového a je to vlastně jen další epizoda ušitá na míra francouzskému herci. Rozhodně mě nenudila, ale nedokázala nic více, jen průměrně filmově pobavit. Takže tři hvězdy jsou v tomto případě nasnadě. (20.03.2010)