Tělo mého nepřítele

"Kde jste vzal tu Karin z Düsseldorfu?" "Budete se divit, ale v Düsseldorfu." Hezky cynický Belmondo s kopicí suchých hlodů a čertovsky tvrdou palicí v mafiánském dramatu o prodaném pěšákovi a jeho pomstě. Trochu matoucí jsou nečekané retrospektivy, které z děje dělají krapet motanec, ale při troše pozornosti se v tom dá ještě slušně orientovat. Výborný je Claude Brosset jako vysloužilý vyhazovač vydělávající si jako transvestita-domina. Tenhle borec nikdy nezklame. No a jak už tady někdo zmiňoval, dobrý výběr hereček pro Leclercqovy milenky. (27.07.2014)

Obklopen vázami plnými lupinusu nejdříve Francois Leclercq ochutná zkaženou smetánku, aby ji pak po letech jako mlsný kocour žádající satisfakci najedenkrát mocně slízl.. De facto Profesionál s optimističtějším vyzněním, zajímavě narušená linearita vyprávění odměňující diváka za pozornost, půvabná Marie-France Pisier, žoviální Bébel (nechápu ty, co film považuji za ryze vážný a nevidí jeho typický nadhled) a v poslední řadě trio Vichnar, Dusík, Čapoun v komentátorské akci. Golfový závěr s tělem, stromem a Williamem Blakem pak už jen připomene Belmondovu hlášku ze stejně starého L ´Alpagueur: „Je vymalováno, uklizeno..“ (29.06.2015)

Začne to naprosto skvěle, úvodní hudba a stejně tak následná jízda Belmonda s Ch. Gérardem autem (kde to mezi starými známými skvěle jiskří) mě navnadily hodně. Ve střípcích vyprávěné psychologické drama navrátilce z vězení mě spočátku dost napínalo a upoutávalo i druhou vrstvou s jakousi sociologickou studií města v jeho proměnách (směrem nejen k rozkvětu, ale i zkorumpovanosti) od dětství hlavní postavy po současnost. Bylo zde hned několik naprosto skvělých scén jakoby z vyloženě pětihvězdičkového filmu, z nichž u mě vede výtvarně krásně provedená retrospektiva se setkání kluka s mladou slečnou a prodavačem v obchůdku – zakončena pak návratem v čase zpátky, symbolicky znázorněným přejetím po mostě přes visoucí listy stromu. Belmondo zdatně zvládá všechny polohy své postavy, osobně mě tu nejvíc zaujal během nemluvných procházek městěm a zároveň osobitými vnitřními monology (třeba o vládnoucím textilu :D ), které tyto scény doprovázejí. Jenomže v rámci hereckého ansámblu na tom zůstává většinou sám, obklopuje ho sice mj. pár pohledných hereček, ale stejně jako většina zbylých herců, nedokážou mu pomoct utáhnout film s čím dál loudavějším tempem. Pak se začíná Verneuil v jedné scéně vyžívat v odpudivě bizarním striptýzu (který se nakonec jako striptýz pouze tváří), přidává do dění samé transvestity a byť mě celkové vyústění filmu zajímalo nadále (a že si na něj stálo počkat), občas mě to v druhé polovině začlo míjet a zdaleka už jsem nebyl tolik nadšen oproti začátku. Po hodně dlouhé době mě tak Henri Verneuil mírně zklamal, byť naštěstí nejde o žádný velký trapas. Očekávání jsem však měl navzdory zdejšímu hodnocení určitě větší. [60%] (23.07.2022)

Po Strachu nad městem se Henri Verneuil rozhodl natočit tento podivný námět o pomstě zrazeného muže a jeho vzpomínkách. Sám Belmondo byl původně skeptický, přesto roli přijal. Vznikla skvělý portrét malého města s jeho zkorumpovanými a koumpujícími obyvateli. Scény z Belmondova nočního podniku mi trochu asociovaly mého oblíbeného Scorseseho. I obsazení vedlejších rolí se vyvedlo, obvzlášť Bernard Blier jako nepřítel, k jemuž odkazuje název filmu. A ten golfový konec... Myslím, že jsou dvě verze dabingu, obě s Jiřím Krampolem, ale na Blierovi se vystřídali Antonín Molčík a Jiří Bruder. (16.02.2006)

Hrozně dobře a příjemně seskládaná osa tří (anebo i více) časových rovin. Často se u filmů ztrácím, když se děj složitě vrací zpět a čas je nepřehledný. Tady jsou posuny nazpátek velmi přirozené, a JPB velmi klidný. Příjemný dabing a moc pěkné dámy. Na konci to hezky zpomalilo a mlasklo :-) Fotbaloví komentátoři České televize a jejich rádiový přenos. (03.10.2015)