Policajt alebo darebák

V motelu je zavražděn komisař místní kriminálky, ale vše je naaranžováno jako nehoda na silnici. Proto přijíždí do přímořského letoviska divizní komisař, aby vše vyřešil, přičemž se zamiluje a navíc musí vychovávat nezvedenou dospívající dceru. Nejen pohodová atmosféra, ale i sympatický charakter hlavního hrdiny, spíše klukovsky rozverný, nad věcí, který však dokáže v těžké situaci zvážnět. A navíc zde hraje moje oblíbenkyně Marie Laforet. (16.03.2012)

Zde (u belmondovek) musím říct, že je dabing na místě. Jirka Krampol jím prostě žije. A tento dabing je vlastně jako originál a to proto, že především francouzské komedie se u nás pouštějí takřka od nepaměti a lidé jsou prostě zvyklí. Jinak zde typický Belmondo - okouzlující, šarmantní a vtipný. Typická role jemu šitá na míru. Velice jsem se bavil, a protože jsem byl v alkoholové náladě, určitě si film pustím ještě za střízliva. (31.03.2015)

V úvodní scéně nechá Belmondo, s obřím koltem v ruce, vysvléknout z kalhot trojici zlodějíčků, kterým navíc zničí káru. Následuje jeho příjezd autem až do obýváku jednoho z domů. Poté vymlátí hospodu a nechá vyhodit do povětří hernu. Ihned poté s jeho přičiněním exploduje Mercedes... A takhle to pokračuje po celou dobu filmu, ve kterém Jean-Paul předvede své tradiční kaskadérské (i svůdnické) kousky. Navíc je tu pěkná hudba a taky Michel Galabru. Napsat o této Belmondovce, že je nudná, může jen někdo, kdo koukal na něco jiného. Tohle je klasika. (18.09.2017)

Jeden z nejlepsich filmu s Belmondem co jsem videl. Hraje zde neustupneho, neuplatneho a nekompromisniho divizniho inspektora Borowitze, ktery jde po krku bande gangsteru. Belmodno prekypuje sarmem, temperamentem, vtipem a eleganci. Proste skvely krimi komedialni snimek, ktery by si nemel nechat ujit zadny priznivce francouzske kinematografie. (18.03.2005)

Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. (08.04.2008)