Policajt alebo darebák

I já jsem se tentokrát (překvapivě!) "spálil", pokud se poznávání hlasů týče, stejně jako kolegové Hal_Moore a jatamansi, protože mi Belmondův dabing přišel jako poněkud zvláštní Tříska (a teď mi vrtá hlavou, kdo tedy nakonec namluvil Kašpárka, kterého jsem shodou nedělních okolností měl možnost též dnes zhlédnout). Až dodneška jsem měl za to, že dabingy JPB existují (hodné uznání) tři - jasně nejlepší v podání Jana Třísky - ze starých časů Jiřího Krampola (výborný) - Jiřího Krampola nově (bída, sotva chudák ještě zvládá mluvit). A hle, objevuje se jako duch Hopkirkův ze záhrobí skvělý počin Miroslava Moravce, našeho pofilipovského krále dabérů. Jako uznání jistě postačí, že je s Třískou zaměnitelný.___ A teď k filmu: Policajt nebo rošťák je asi nejlepší film s Belmondem, který nelze považovat za žánrově čistou komedii. Scénář je brilantní a na dialogy už tu mnoho komentujících kolegů vzpomínalo, Stanislas Borovitz, to je policajt bez servítek, kterému budete ale fandit za jeho činy, a nikoliv za počet vrubů na podrážce jeho bot milovníka. Až na poněkud dětinskou těhotnou čtrnáct a půl letou dceru výborná stylová záležitost. No a Soběslav Sejk v kůži Michela Galabru, to je další lahůdka, jeho hádka s JPB na stanici v okamžiku, kdy Borovitzovi unesli dceru, by se měla dostat do hlasových učebnic VŠECH DNEŠNÍCH DABÉRŮ. (11.04.2010)

Velmi příjemná a zábavná kriminální komedie. Hlavní postavou je charizmatický, šarmantní, elegnantní a hlavně akční policejní divizní komisař Stanislas Borowitz (skvělý Jean-Paul Belmondo). Má nekonvenční metody, kterými dostává své protivníky do úzkých. Nebojí se v zájmu spravedlnosti lhát a podvádět, aby všichni lumpové v Nice nemohli být volní a svobodní. Vše zvládá s noblesní elegancí a posměvačným humorem a přitom nezanedbává ani něžné pohlaví. Rád se baví svojí nebezpečnou prací. Další zajímavé postavy: znuděná bohatá spisovatelka Edmonde Puget-Rostand (elegantní Marie Laforét), čestný komisař Grimaud (Michel Galabru), který se drží zuby nechty oficiálních postupů, Theodore Musard (Georges Góret) a Achille Volfoni (Claude Brosset), dva největší mafiáni v Nice, kteří dojedou na svoji zpupnost, úplatní policejní inspektoři Massard (Jean-Francois Balmer) a Rey (Tony Kendall), puberťácká dcerka Stanislase Charlotte (Jeulie Jézéguel), která na sebe stále chce upoutat pozornost, provozní bordelu Marcel Langlois (Michel Beaune), pasák Mario (věčný gangster Venantino Venantini) a bývalý policista Cazaubam (Charles Gérard), se kterým je Stanislas vlemi dobře sehraný. Zkrátka je to velmi vtipný a zábavný film, který vždy potěší. (20.03.2010)

Tenhle film samozřejmě nelze brát "vážně". Je to od začátku do konce velmi slušně natočená komedie, rozhodně jedna z nejlepších s Belmonem. Klamný dojem "oscilace mezi žánry" je asi dán tím, že zaprvé nejde o permanentní řachtandu se splašenou honičkou na konci (jak bychom od francouzské komedie čekali) a navíc je to řemeslně velmi slušně natočený opus. Kamera, herecké výkony i skvělá jazzová hudba by vskutku mohly patřit i k filmu "vážně míněnému", ovšem představovat si, že je "vážně míněný" i děj, to přece vážně nemůžete "myslet vážně", milí tříhvězdičkoví rýpalové... Celkový dojem: 75% (10.09.2006)

Kvalitni Belmondovka, ve ktere je naprosto presne vyvazenej pomer mezi krimi a komedii. Role Belmondovi sedla jako ulita a po vetsinu casu to je spravnej frajer, kterej nema problem cokoliv nebo kohokoliv zneskodnit. K filmu mam jen dve vytky. Mistama tempo filmu poklesne, coz ovsem tolik nevadi, zase jiny skvely sceny to vyvazi. Druha vytka se tyka zaveru, cekal jsem nejaky poradny vyvrcholeni, ale cely mi to prislo az moc tichy. Pohodovej film se skvelym Belmondem. (24.01.2007)

Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. (08.04.2008)