Policajt alebo darebák

Jasně jeden z nejlepších Belmondových filmů, kde se prolíná kriminálka s komedií. I když musím nechat, že se mi nelíbil tak jako jeho čisté komedie nebo čisté kriminálky. Ale co už, Bebel je jistě jedním z nejlepších herců a tady je to hodně znát. Kdyby ho hrál někdo jinej, tak by to byl jen další průměrnej film. Takhle je to Belmondův film... (01.02.2006)

V úvodní scéně nechá Belmondo, s obřím koltem v ruce, vysvléknout z kalhot trojici zlodějíčků, kterým navíc zničí káru. Následuje jeho příjezd autem až do obýváku jednoho z domů. Poté vymlátí hospodu a nechá vyhodit do povětří hernu. Ihned poté s jeho přičiněním exploduje Mercedes... A takhle to pokračuje po celou dobu filmu, ve kterém Jean-Paul předvede své tradiční kaskadérské (i svůdnické) kousky. Navíc je tu pěkná hudba a taky Michel Galabru. Napsat o této Belmondovce, že je nudná, může jen někdo, kdo koukal na něco jiného. Tohle je klasika. (18.09.2017)

Tenhle film samozřejmě nelze brát "vážně". Je to od začátku do konce velmi slušně natočená komedie, rozhodně jedna z nejlepších s Belmonem. Klamný dojem "oscilace mezi žánry" je asi dán tím, že zaprvé nejde o permanentní řachtandu se splašenou honičkou na konci (jak bychom od francouzské komedie čekali) a navíc je to řemeslně velmi slušně natočený opus. Kamera, herecké výkony i skvělá jazzová hudba by vskutku mohly patřit i k filmu "vážně míněnému", ovšem představovat si, že je "vážně míněný" i děj, to přece vážně nemůžete "myslet vážně", milí tříhvězdičkoví rýpalové... Celkový dojem: 75% (10.09.2006)

Mal som 13, bol som na prazdninach a v kine davali Policajt alebo darebak. Pustili by ma, aj ked film bol nepristupny. Ale nakoniec, ako to uz v socializme byvalo zvykom, nie vsetko sa darilo ako sa planovalo. Film nedorazil. Nakoniec som ho videl neskor, kde uz, netusim. Tradicna jednocuho bez experimentovania az s bckovou formou natocena belmondovka, ktora v 80rokoch znamenala viac nez dnes, ale ani dnes nestratial nic z belmondoveho cara. (06.11.2007)

Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. (08.04.2008)