Cesta rozmaznaného dieťaťa

"Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, opustil jsem, co je dětinské..." Bude něco pravdy na tvrzení, že cesta zhýčkaného dítěte je poseta hračkami, které rozbilo a odhodilo, ale myslím, že je v tom i něco trochu jiného. Vidím dítě, které dospělo a poznalo, že své hračky přerostlo a musí se naučit žít bez nich. A vidím režiséra a hlavního představitele, kteří toho mají hodně za sebou a teď se ohlížejí zpět. Jejich pohledem možná prosakuje únava, ale nikoli trpkost a už vůbec ne prázdnota. (31.10.2013)

Je pro mě nesmírné potěšení vidět film, který má v sobě duši, krásnou, postupně poodhalující skrytá zakroutí srdce Sama Liona a tohle předvedl ten velký člověk Jean-Paul Belmondo, který se pro herectví narodil, žil a stále ještě žije. Byla to krása, včetně jeho cesty do Afriky, s podkresem podmanivé francouzské hudby, šansonů a s prolínajícími se vzpomínkami na jeho mládí. Melancholie a nostalgie se u mě vždy po takových skvostech minulého století opět dostavila v celé své síle. Jeho úsměv v závěru filmu zasáhl i tu mojí dušičku a někde se tam v těch jejích záhybech usadil na hodně dlouhou dobu. (22.12.2014)

Téměř v každém filmu mi Belmondo vadí, zde je tomu právě naopak. Je na něm vidět, kterak si roli nesmírně užívá a je to bohužel jedna z mála postav, které jsou uvěřitelné. Alově (Richard Arconina) postavě jsem prostě neuvěřil ani slovo. Je tak plochá a i průměrný vedoucí by poznal kdo a co je zač. Film mi hodně připoměl nedávno viděného Milionáře z chatrče. Není sice tak prvoplánovitě trapný, ( ať se na mě nikdo nezlobí, ale podle otázek v soutěži udělat životopis - to uráží mě jako diváka.) ale až moc situací a situací je tak moc tušitelných... Na kvalitní psychologický film té psychologie ještě "trochu" chybělo. A ne, nejsem cynik. Celkově musím konstatovat, že mě sice nemrzi Cestu sledovat, ale podruhé bych si ji nepustil, možná pouze scény s Belmondem. (18.10.2009)

Neakční Belmondo a označení jako mj. i komedie je taky přehnaný. Udivují mě diváci, jsou překvapeni z toho jak dobrý je Belmondo i jako herec. Netuším kam koukali 20-30 let, že to zjistili až tady. Ale ok, zvykám si, když film, v posledním čase mě udivuje spíš divák. Všeobecně vzato 80.léta ve francouzské kinematografii jsou laciné, nedotažené anebo nezajímavé, až na pár výjimek chybí kvalita, nápad již při psaní scénáře. Tento je také jen průměrný ale nudil jsem se, proto jen 2/5 (06.05.2017)

Celkově se jedná o průměr, protože první půlka byla velmi slabá a říkal jsem si, jak druhou hodinu vůbec vydržím, ale od toho setkání v Safari se film neskutečně proměnil a zbylá část o zapojení "špiona" do Bebelovi společnosti byla skvělá. Přesto, půlka film nedělá, proto průměr. První polovina by si prostě zasloužila pár scén vystříhnout. (08.12.2013)