Muž z Acapulca

Jeden z najlepších ak nie najlepší Belmondov film. Výborný humor, výborné postavy, výborná spojitosť medzi jednotlivými príbehmi, môžem vidieť miliónkrát a nikdy ma to nenudí. Je to proste absolútny komediálny zážitok. Nezabudnuteľné vety ako: "Nechcete bonbón?" alebo "Odpouštím vám. Pro tentokrát." alebo "Yes! No! Okey!" alebo "Do vtulníku ale neozcilujte sa ma daha, ja vas z toho maleu dostanu." To všetko proste robí tento film absolútnym zážitkom. (10.05.2015)

Pred nejakým časom, som ešte Belmondové akčné komédie žral, ale poslednej dobe mi pripadali na jedno kopyto. Až pokým som si nepozrel Muž z Acapulca. Začiatok mi trocha vyznel fádne , no keď som zistil, že to ma všetko na svedomí spisovateľ , ktorý je tou postavou už celkom otrávený., všetko už davalo zmysel . A tak tá postava musi čeliť spisovateľovej nálade a toľkým absurdným problémom , že mi ho bolo už aj ľúto. Preto spracované je to dokonalo a celkom neviem, ktorá Belmondová tvár sa mi páčila viac . Či to bol neohrozený hrdina alebo ješitný spisovateľ. Ale obe postavy mali svoje čaro i kúzlo. Striedanie fikcie s realitou sa nádherne dopĺňalo a kto uškodil spisovateľovi, tak v knihe umieral krvavou smrťou. Je tu neskutočne veľa skvelých nápadov, ale ktoré nie sú vobec trápne či infatilné, ale práve naopak su svieže a priam novátorské. Lebo veľa tých nápadov bolo použitých prvýkrát a veľa neskorších filmov čerpalo práve z tohto zdroja. U mna určite zatiaľ jednoznačne najlepší Belmondo. Vôbec som netušil, že sa budem tak veľmi baviť . Za vtip, eleganciu a dôvtip dávam to najvyššie hodnotenie, zaslúži si ho. (15.03.2023)

Skvělá žánrovka stírající rozdíl mezi realitou spisovatelova nudného života a životem jeho vysněného hrdiny. Kupodivu naprosto uvěřitelně podané zpodobnění spisovatelovo mysli. Pokud totiž sami někdy něco napíšete, s největší pravděpodobností totiž vkomponujete svůj osobní život a lidi ve vašem okolí do svého románu. A to právě dost podobným způsobem jako to dělá ve filmu spisovatel v podání Jeana Paula Belmonda. Mám neodbytný pocit, že filmu nejvíc sluší ta doba, ve které vznikl a doba, ve které jsem to viděl. Už dopředu hrozím pěstí potencionálním americkým tvůrcům, kteří by se rozhodli o remake (ono se to tak trošku nabízí). Belmondo a Bissetová jsou ovšem nepřekonatelní. Stejně tak jako nepřekonal Tom Hanks Pierra Richarda v Blondýnovi. (13.06.2011)

Smrt Jeana-Paula Belmonda mnohé zasáhla a dává to naprostý smysl. Francouzská legenda za sebou zanechala mnoho povedených filmů, žádný ovšem nejspíš v celkové oblíbenosti nepřekoná Muže z Acapulca. Na tu se často zapomíná v momentech, kdy někdo řeší nejlepší parodie všech dob a to je obrovská chyba. Tahle parodie na špionážní filmy totiž Belmonda představuje ve vrcholné formě.   Tahle Belmondovka představuje francouzskou legendu hned v dvojroli. Nejen v roli agenta Boba Saint-Clairea, ale i v roli jeho tvůrce Françoise Merlina. V průběhu filmu se příběh dvou hlavních hrdinů proplétá v různých paralelách a příběh přeskakuje mezi fiktivním příběhem stylového špiona a jeho autora, který se musí potýkat s denními životními nástrahy. Velmi zajímavý koncept, kterého se naštěstí režírující Philippe de Broca dokázal skvěle chopit a především se Belmondo v hlavní dvojroli skutečně vyřádil.   V Muži z Acapulca je vše na svém místě. Skvělé komediální načasování, povedené akční sekvence a fungující romantická atmosféra. Na tento typ žánru se sice koukalo tak trochu mezi prsty, přesto je Muž z Acapulca skvěle natočenou záležitostí, která se nakonec v rámci příběhu o spisovateli, který utíká do imaginárního života dočká i skvělého vyvrcholení. Kromě Belmonda navíc byla skvěle obsazena i femme fatale Jacqueline Bisset, která by se v klidu minimálně vyrovnala většině Bond girls.   Muž z Acapulca by ovšem skutečně nefungoval bez energického výkonu Belmonda. Ať už je to elegán Saint-Clair nebo jeho přesný opak Merlin, Belmondo dal do filmu klasicky vše. Tehdy Muž z Acapulca především parodoval tehdejší bondovky se Seanem Connerym (Mooreovky odstartovali teprve též v roce 1973) a v uvolněné parodické formě vznikla skutečně skvělá parodie, která by se dost možná z dnešního pohledu dočkala kritiky za to, že si v jistých momentech dovoluje až moc, v roce 1973 ovšem tohle naštěstí někdo neřešil a Muž z Acapulca i díky tomu mohl získat kultovní status, který má dodnes.   Skvělá komedie se zajímavým konceptem, vydařenou řemeslnou stránkou a především právě úžasným Jeanem-Paulem Belmondem. I díky filmům jako Muž z Acapulca bude Belmondův odkaz nadále žít a opětovné reprízy jeho největších pecek budou tuhle legendu francouzské kinematografie alespoň v jisté formě udržovat při životě. Díky za všechno Jean-Paule! (06.09.2021)

Superhrdina ze šestákových románů se zmůže na všechno a neporazí ho ani parta ostře ozbrojených mužů poté, co ho připoutali na řetěz. Jenomže zatímco neznečitelný Bob bojuje uprostřed rozpáleného exotického pobřeží, kousek nad stránkou popsaného papíru spisovatele Merlina probíhá pochmurný upršený den a pan Merlin si ho nezpříjemní ani skokem do svého auťáku, protože sám není žádný Bob Saint-Claire... Nápadité prolínání reality s fikcí (nebo-li dvou fikcí) má v sobě spoustu skvělých momentů, ale pokud bych měl jmenovat jedinou scénu (no dobrá... tedy tu druhou vedle samotného závěru :)), která mě totálně vzala, byla by to ta, kde Belmondo uprostřed bourky nastupuje se smutným procitnutím do auta a pak bezmocně dlouho hledí na déšť přes monotónně stírající stírače. Na první pohled zcela banální melancholická scéna, ale je v ní po předchozím (náladově zcela odlišném) dění beze slova řečeno a podtrženo vše, k čemu míří hlavní myšlenka filmu, v závěru pak působivě vrcholící v krásném výjevu s odhozením papírů z balkonu. Muž z Acapulca je film, u kterého jsem doslova řval smíchy, nesmírně jsem si užíval grandiózní Belmondův koncert za psacím strojem plný různých nálad, čím dál víc se bavil nad variacemi akčního příběhu v příběhu (kde se tyto nálady vždy vtipným způsobem promítají), ale zároveň mě u sledování nejednou dokázalo zamrazit. Snad také jistým procitáním, že jde jen o fikci... ve filmu, který pomalu ale jistě skončí a navrátí mě do oné reality stejně jako svérázného pisálka. Ovšem ani realita skutečně nemusí být (a není!) jenom smutná a Philippe de Broca to naštěstí ví a proto nám to přes několik vážnějších scén s Merlinem zakončí tak nádherně. :-) Ani bych si nepomyslel, že z filmu, který před třemi lety ve mě způsobil spíše rozčarování, zmatek a v některých scénách naplněných drsnou akcí a spoustou krve i menší šok, si s odstupem času odnesu takový cinefilní zážitek. Škoda jen, že tak skvostná komedie, jíž s ohledem na vše skvělé dokážu odpustit i několik lehce přehnaných scén, musí obsahovat i jednu scénu komickou zcela nechtěně a to přestřelku, v níž J. Lefebvre předvádí zřejmě nejtrapněji sehrané umírání všech dob. Ale tak co už, nic nemusí být dokonalé, ani film s nedokonalým superhrdinou. :o) [95%] (21.10.2021)