Belle

Belle je dcerou černošské otrokyně a mladého lorda. Matka jí brzy zemře a Belle vyrůstá několik let v chudobinci. Jednou si pro ni přijde její otec a odvede ji na vychování ke svým příbuzným, kteří už vychovávají stejně starou schovanku. Přestože patroni uznali krev Belle, stále nemá stejná práva jako ostatní členové rodiny. Hlava rodiny je nejvyšší soudce v Anglii a zrovna řeší velký případ smrti otroků na zaoceánské lodi. (25.11.2020)

„Koukni, tady na zdi visí takový zajímavý obraz – elegantní dáma a další elegantní dáma, jenomže ta je černá! Co za tím může být?“ Fascinující příběh černé lady je ale podaný bez velkých emocí. Je příliš uměřený. Navíc se mi zdálo, že vynechával důležité části příběhu a rovnou skočil k jejich vyřešení. Bezmocnost žen tehdejší doby – přitom obě byly velice privilegované, jen jedna neměla správnou barvu a druhá dostatečné věno – je podaný něžnými pastelovými barvami, jako ten jejich dvojportrét. SHRNUTÍ: Na klidné odpoledne k čaji. (17.08.2018)

Čtvrtá hvězda je hlavně za Toma Wilkinsona a Emily Watson. Je požitek sledovat takové herce prakticky v čemkoli, i ve filmu s "poselstvím" říznutém romantikou. Není to špatné, v žádném případě, dokonce člověk drží i pěstičky, aby to zamilovanému páru dobře dopadlo, a musí fandit i nebohé sestřenici, která je v komplikované situaci, nemajíc věna. Nicméně případ lodi Zong byl nedávno zpracován také v seriálu Garrowův zákon, a to lépe. (27.12.2015)

Belle udělala Rachel Portman. Udělala ji svou kouzelnou skladatelskou hůlkou, což za celou dobu nedokázal ani jeden z těch kašparů, kteří kolem černošské kočky přešlapovali jako Sáblíková v zatáčce. Jenže precizní hudební maskování ještě není všecko a nepřesvědčí mě, že jsem viděl něco víc, než jen další serenádu na téma "jak to kdysi bylo těžké, když jste měli na každý den jiné šaty a jak to bylo ještě těžší, když jste byli černí." (Dunedin, NZ) (28.07.2014)

Belle je jedním z těch filmů, které se opírají o životy skutečných lidí z minulosti a skrze něj vyprávějí takový příběh, který je důležitý dnes. Nejsou v něm tedy důležitá fakta 1:1, ale poselství. Dido Elizabeth Belle (1761–1804) skutečně žila a dohledat také můžeme společný portrét s její sestřenkou Lady Elizabeth Finch-Hatton (1760-1825), který hraje určitou roli v tomto filmu. Přesto je výsledkem průměrný film s neskutečně špatným závěrem. Konec nemá daleko k přeslazenému kýči, bohužel. Ale to připisuju tomu, že se během pár let téma Belle naprosto vyčerpalo. Po výstavě dvojportrétu v Kenwoodu v roce 2007 vyšlo nejméně 6 knih a 7 dalších dramatizací, ať už pro film nebo divadlo. Není možné v tak krátké době jeden životopis přepisovat tolikrát, aniž by se úplně nerozmělnil. (25.03.2024)