Zdochlinári

Francouzské válečné drama odehrávající se v dubnu 1943 v Tunisku. Zvláštní jednotka francouzské cizinecké legie pod vedením Edouarda Mahuzarda (M. Constatntin) dostala za úkol zachránit zásoby zlata uložené v bance před postupujícími Němci. Legionáři netuší, že městečko, v jehož bance se peníze nacházejí, je už obsazeno německými silami. Po úvodní přestřelce, během níž jsou Francouzi překvapeni a zachrání se jich pouze hrstka, se jim podaří aktivovat opuštěné dělo a německou posádku zničit. Přeživší legionáři, Mahuzard, seržant P. Augagneur (J. P. Belmondo), Boissier (M. Creton) a Béral (komik J. Villeret), se však nemohli dohodnout, co provést s uloženým zlatem, neboť část z nich chtěla obohatit sebe, nikoliv vrátit cenný kov a použít ho pro vojenské účely. Následuje velmi zajímavý pěstní souboj mezi Belmondem a Constantinem, který mě zaujal snad nejvíce z celého filmu. Do příběhu zasahují další osoby, jako například ředitel místní banky F. Perrot, jenž zahyne velmi bizarní smrtí, jeho bezskrupulózní žena M. Laforetová či její milenec, německý důstojník M. Habich. V závěru je Belmondo i se zlatem, které chtěl zrovna vyměnit za peníze, obklopen francouzskou armádou, předstírá tedy, že ho jede odevzdat na vojenské velitelství. V porovnání s o dvacet starším filmem 100 000 dolarů na Slunci, jenž se zabýval podobnou problematikou v kousek vedle ležícím Maroku, však shledávám Mrchožrouty méně zajímavými. I vzhledem k tomu, že snímek H. Verneuila, narozeného v thrácké části Turecka ve městě Tekirdag, neoplývá mnoha akčními scénami, zařadím ho mezi průměrné Belmondovy filmy. (29.10.2020)

Již škatulkování filmu do válečný – komedie ledacos napovídá. Podobné spojení je vždy problém. Málokdo dokáže tyto dva žánry spojit do fungujícího celku. Přeci jenom je docela obtížné držet komediální linku poté, co většina vašich spolubojovníků právě padla. Nevím, jak se to tvůrcům podařilo, ale podařilo. Mrtvol je v Mrchožroutech až překvapivě mnoho, naštěstí humoru také a Belmondo a spol si vysloužili poctivé tři hvězdy. (28.11.2016)

Zase ti Frantíci a jejich humor. Experti největší! Tahle válečná komedie je tak nahláškovaná a vtipná, že jsem se se chlámal skoro celou dobu. Belmondo s humorem sobě vlastním každou situaci bere s nadhledem a s úsměvem na tváři. Bombastické skloubení srandy s válečnou hrůzou! Pár přeživších legionářů se v Tunisu pokouší vyloupit banku, ale bez komplikací to nejde. Belmondovi vydatně sekundují všechny další postavy (opět v geniálním starém českém dabingu) a na scéně se objevuje jako manželka bankéře i krásná Marie Laforet, která hrála Belmondovu milenku v Policajtu nebo rošťákovi a manželku z Veselých velikonoc. Ladí jim to jako vždy skvěle! Nehorázná prdel a mám chuť si film pustit znovu, což se stává opravdu jen velmi vyjímečně. Žeru hudebního skladatele Delerueho a tady střídá tolik božích motivů a hudebních nástrojů, že se mi z toho točí krásou hlava. I teď, když píši tyto řádky mě jede z beden jeho geniální soundtrack, který si stoprocentně pořídím na krásném vinylu. (07.01.2019)

Chrániť francúzske peniaze v africkej banke pred Nemcami lúpežou, to je krásna irónia. Vzťahy medzi postavami sa tu ale tak rýchlo menia, že som mal pocit, akoby Belmondo skákal z postele bankérovej ženy rovno do tanku k náckovi. Na to, koľko mŕtvych sa vo filme nachádza, ide o celkom pohodovku, čo už je menej pekná irónia. (07.01.2019)

"My skrejeme zlato Francie, aby ho nevzal nepřítel. Copak neslyšíš ten kus vlastenectví, co v tom je?" Já ho tam slyším, seržante Augagneure. A jsem ochoten s Vámi zachránit francouzské zlato pro naše osobní potřeby. Budu s Vámi vykrádat banky, řídit německé tanky, souložit proradné manželky bankéřů i měnit zlaté cihly za 68.000 dolarů, termosku čaje a tři loupáčky. Na mě se můžete spolehnout, protože mě to s Vámi dost bavilo. (21.11.2017)