Jack Ryan: V utajení

Agentským franšízám se s výjimkou jediné daří velmi dobře. "Bondovky" patří mezi jedny z nejdelších vůbec (pokud ne tu vůbec nejdelší), "huntovkám" vychází spoléhání se na hvězdný status protagonisty a odlišné pojetí každého dílu díky oslovení jiného režiséra, "bournovky" zase svými pokračováními dokáží nastolit trend, který napodobují, anebo se vůči němu vymezují druzí. Onou výjimkou jsou právě "ryanovky", které lze definovat pouze jejich odlišením od výše zmíněných, což dělám v BD recenzi Jack Ryan: V utajení. (16.06.2014)

Tak sa nám Branagh zabýval v modernom Hollywoode; ako kompliment to však nemyslím. Sledovať sériu, ktorá sa vlastne ani po 24 rokoch nikam neposunula (stále sú tu blednúce motívy studenej vojny a stále je to o napätí medzi USA a Ruskom, samozrejme opäť trochu analyticky a nevšedne aj trhovo - modernizácia a aktualizácia ústredných tém dostihne každého), demotivuje diváka hľadieť naň inak ako na priemerný. S trochou odvahy by sa dalo povedať, že filmový Jack Ryan trpí kompulzívnou poruchou. Voľnejšie tempo, prostoduchejšie akčné sekvencie a nádych špionážnych thrillerov dnes už zapadnutých prachom by nevadil, rovnako ako jednoduchší dej, ktorý sa vyhýba prekombinovanosti a rúti sa k jedinému možnému koncu. Prekvapivo aj patriotizmus sčasti ustupuje do úzadia pred zo začiatku pomerne zaujímavým dejom. Pes je zakopaný nie v príbehu, ako skôr jeho podaní a postavách. Branaghovi sa darí nachádzať v deji početné zaujímavé momenty a motívy, medzi aké patrí napr. Ryanova prvá vražda v službe, ale čo na tom, keď sú nedotiahnuté, zámerne zanedbané, nevyužité a po pár minútach zahodené, pričom sa k nim už film nevracia. Samozrejme, nechceme melodrámu s psychicky labilným agentom, ale naivita a flegmatický postoj k určitým veciam filmu podrážajú nohy a robia to tak okato, že to vadí aj bežnému divákovi. Postavy sú s výnimkou pokusov o pozornejšie vykreslenie samotného Ryana nezaujímavé, zúfalo odbité alebo aspoň otravné (spraviť toto s Keirou Knightley je skutočne kumšt, nie že by som ju pokladal za geniálnu herečku, ale tak fádnu som ju ešte snáď nezažil). A navyše, podriaďujúc sa jednoduchému deju, doslovne čiernobiele, čo miestami takmer frustruje. Mdlé herectvo hlavných predstaviteľov ničomu nepomáha, či už je to Krasoň Pine, rutinný Costner alebo unavený "ruský medveď" Branagh. Pokus o návrat ku klasickému nádychu omladenej série končí tak, ako návrat vraha na miesto činu, teda ako neopatrný prešľap, ktorý skončil miernym fiaskom. Takto si to nepredstavujem. 40% (25.05.2014)

Ta ústřední skoro manželská dvojice chce být stejně duchaplná a opravdová jako ta z MI3, ale nedaří se to. Akce chce být stejně dravá a syrová jako ta z Bourne série, ale není to ono. Branagh si to užíval dobře, to je pravda a Costner jako mentor - jak jinak že ? No a víc k tomuhle veskrze průměrnému thrilleru se střihově neskutečně špatně zvládnutými akčními scénami není co říct. (10.08.2014)

Snímek Jack Ryan: V utajení k nám přichází z trochu jiných časů a s poněkud odlišnou poetikou, než jsme dnes v kinech zvyklí. To může být na jedné straně vnímáno jako negativum, protože nepřináší očekávaná žánrová potěšení, a zároveň vyvolává povýšené úsměvy nad naivitou některých situací. Na druhé straně ale můžeme tytéž aspekty kvitovat s nadšením, protože přináší žánrová potěšení navázaná na špionážní dobrodružné filmy ze staré dobré studenoválečné éry, a zároveň si je naivity s tím spojené dobře vědom a dělá si z toho legraci. Více Douglasovy poznámky. (04.05.2014)

Kupodivu film nedrží nad vodou Branagh, ale hudba Patrika Doyla. A vlastně ani ta ne. Plus za koupelnový fight, stoky a Kevina, zbytek je naprosto zbytečná straight-to-vhs rutina bez špetky logiky či invence. Poslední záběr pak jen hezky utvrzuje cílovou skupinu televizního diváctva sobotního odpoledne. Na Nově. (a vůbec, co je to poslední dobou za diletantskou módu vynechávání finálních soubojů?) (30.01.2014)