Jack Ryan: V utajení

Na americký film nezvykle deziluzivní zkušenost. Koeppa a Zailliana jsem před novým Jackem Ryanem řadil mezi současnou scenáristickou špičku a Branagh pro mne byl velmi zdatný režisér inteligentních snímků. Jejich společný počin je ovšem ukázkou té nejhorší scenáristické i režijní fušeřiny. V hrubých obrysech scénář sice drží pohromadě (kruhová struktura vyprávění, obstojné propojení vztahové a pracovní linie, ekonomické využití rekvizit), ale jednotlivé scény odhalují zarážející lenost tvůrců při vymýšlení toho, kterak určitou postavu přimět udělat určitou věc. Počet podpůrných konstrukcí, jež před námi vinou nedomyšleně rozehraných situací a natvrdlého jednání hrdinů vyvstávají, exponenciálně roste a jedinou adekvátní reakcí na finálních dvacet minut, kdy všichni náhle projeví zázračnou jasnozřivost a schopnost být ve správný moment na správném místě, je jeden nepřetržitý facepalm. S výjimkou syrové hotelové rvačky, ještě udržující při životě naději, že by mohlo jít o slušný paranoidní thriller à la pozdní Hitchcock, je akčním scénám vlastní tuctovost a nepřehlednost. Přesunout pozornost od režie a scénáře k hercům znamená vykročit z bláta do louže, protože postavy jsou zaměnitelné a obsazené převážně necharismatickými herci. Dvojitá (nebo dokonce trojitá?) expozice pouze naznačí, že by mohlo jít o „origin story“ sledující zrod hrdiny. Ve výsledku není návrat do minulosti využit k možnosti sledovat dlouhodobější vývoj protagonisty, který se de facto nevyvíjí (Pineův výraz je na konci naopak ještě vyjukanější než na začátku), ale slouží především k zesílení pro-amerického akcentu vyprávění: musíme bránit své území, hodnoty a – hlavně – peníze. Podobně se zprvu zdá, že Ryan bude od jiných akčních hrdinů odlišen využíváním intelektu namísto svalů (třebaže Pineův herecký typ je s něčím podobným naprosto neslučitelný), ovšem hlavní, mimochodem dost debilní, infiltrační akci vymyslí někdo jiný a veškeré posuny vyprávění jsou řešeny fyzicky, nikoli sběrem a analýzou dat. Ryan se nakonec jeví jako inteligentnější postava hlavně díky tomu, že je obklopen samými idioty, kteří nedokáží naplánovat operaci nezaloženou z velké části na náhodě. Velkou posilou ansáblu není ani samotný Branagh, jehož zarputilý ruský patriot s jaterními skvrnami a eko-žárovkou by se lépe vyjímal v některé studenoválečné bondovce. Oněm bondovkám ovšem nechyběl nadhled, jehož naprostá absence Jacka Ryana, urážku špionážních thrillerů a jejich diváků, definitivně zabíjí. Pro svou lacinost (nikoli rozpočtem, nýbrž vším ostatním) jde o záležitost použitelnou leda jako Film týdne (nebo jak to dneska nazývají) na Nově. 50% (27.01.2014)

Chápu proč Clancy umřel - nechtěl se dožít toho, jak z jeho erbovního Jacka Ryana dělají rádoby Bournea s vykleštěným příběhem jak ze seriálové epizody. Je to tak rutinní, že to vlastně ani nenudí, ale patří to na nedělní odpoledne na Nově, ne do kin. 6/10 (za Keiru, a za tu jednu dobrou scénu v letadle) (29.01.2014)

Zase jsem o tři zjištění bohatší. 1.) Kevin se už nevleze do své námořnické uniformy z No Way Out i kdyby zatáhl pupíček. 2.) Když jste mariňák, můžete třikrát těžšího ugandského cvalíka utopit ve vaně jako kotě. 3.) Rehabilitační oddělení nemocnice Waltera Reeda narovná páteř každému Američanovi (u té charakterové to není potřeba).. No Ado About Nothing. Od Branagha sterilní žánrová ígra s nezajímavými postavami (včetně jeho cirhózového geroje), kvapnými analýzami z kávových sedlin a dějem rezignujícím na moment překvapení či nedej bože nějakou ideovou uvědomělost vlastní nedokonalosti. Z kvinteta dosavadních Ryanů nejslabší článek, Clancy může klidně spát.. Snad na konci ty zavírající se dveře Oválné pracovny nebyly předzvěstí nějakých nepřístojností? Ta místnost už zažila leccos a tolik pohledných analytiků na jednom místě... (11.01.2016)

Do půlky se mi to strašně líbilo, ale od chvíle co začali vyzrávat na skvělého padoucha Kennetha Branagha, to u mě postupně ztrácelo kredit. Přišlo mi, že padouch takového formátu prostě nemůže naletět na tak školácké triky, jako že do něj kolemjdoucí vrazí a sebere mu hyperdůležitou přístupovou kartu a pak mu jí stejným způsobem vrátí. A ta brilantní dedukce teroristického plánu během asi pěti minut v letadle si vyloženě říká o parodování. Občasné myšlenkové pochody ani nedávaly smysl viz. "Odvádí pozornost! Obraz v Cherevinově pracovně je podle Napoleona. Je to Waterloo! Nejede k budově, jede pod ní!" WTF?! Co to s tím má co společnýho? Kór, když ten obraz navíc zobrazoval napoleonovo tažení v Rusku. Každopádně natočené je to dobře, nenudil jsem se a Chris Pine i Kevin Costner hrají dobře. (21.06.2014)

Kvalitně natočené, bez závažnějších šlendriánů a technických lapsů, nicméně děj, či spíše dění, vás tak nějak nechá chladnými, k postavám nepřilnete, osud hrdinů i padouchů vás jen ovane a po skončení filmu bude úplně jedno, co se tam ty dvě slabé hoďky dělo. Jediné, co si z filmu odnesete, bude nenápadný posměšek Kevina Costnera, kterému to asi taky přišlo poněkud nablblé, když nováček, s čista jasná osvícen, převezme kontrolu nad zmatenou centrálou CIA. To bylo opravdu blbé. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, tak těch blbostí tam bylo strašně moc. Co deset minut nějaká blbost, která povede jedině k vašemu rozčilení, pokud vás tyhle filmy baví. Úsporka v ústech - no potěš koště teda. Strašná blbost, vážně. (24.05.2014)