Strach nad mestom

Celou dobu jsem měl pocit, že sleduju opravdu pořádný film, řemeslně výborně udělaný. Belmondo je tu výborný, má i několik pěkných hlášek, což je u něj očekávaný standard. Jen jednu námitku bych měl: on toho pošuka přece už viděl, když ho honil po střechách a v obchodě. Jak to, že ho pak nepoznal, když se s ním potkal? To mi vždycky vrtá hlavou. Ale stejně mi to nezabrání, abych hodnotil, jak hodnotím. "Nemám čas hrát si tady na pořádkové síly a studenty. Já odložím obušek, ty dlažební kostku, a klidně diskutujem." (16.07.2005)

KOMENTOVÁNO PODRUHÉ. První film s Belmondem jako drsným komisařem a taky ten nejlepší. Má jasné zlo. Velkou doménou je zde hlavní záporák, který není žádný tuctový padouch ale celkem nebezpečný strašidelný vrah s děsivou motivací sexuálního utlačování, která je poměrně chytře vymyšlena a v rámci ačkní kriminálky Belmondem docela překvapí. Jinak je to totiž v něčem sice  klasická Belmondovská kriminálka, ale zdá se mi nejlepší. Je zkrátka obzláštěna  i trochu děsivějších nádechem. Atmosféru děla už jen ta Morriconeho zneklidňující hudba a záběry na noční Paříž. Henri Verneuil vede film pevnou rukou. A akční pasáže tentokrát nejsou jen páradně natočené ale hlavně velkolepé.  Nejradši mám výstup na jedoucí vlak. Akce je zde navíc tak svižně natočená, že mi ani nepřipadala nadbytečná a do děje mi celkem zapadla. Navíc mi ale příjde vedlejší zápletka s přepadením banky a patráním po zlodějíčkovi Marcuccim. To je zde opravdu  nadbytečné.  Sice až v pozadí ale i tak to bohužel sebere nějaký ten prostor pro ještě přímočarější a děsivější boj s hlavním záporákem. . Navíc mi příjde nelogické, že se s ním Belmondo honí po střese ale pak ho ještě několikrát během filmu potká (když ze sebe dělá jiného člověka) a nepozná. Trochu mi ještě vadí taková zvláštní krutost Belmondova komisaře v úvodu, hlavně při krvácení překupníčka. Žádné výhrady tady ale nemůžou bránit k pětihvězdě, protože  mám pro tento film jistou slabost a je to oprávněný kult.  Pokaždé když to běží v televizi, rád se na Belmonda, a Minose podívám. (26.10.2020)

(Nějaké spoilery) Kvalitní francouzská kriminálka s hutňáckou atmosférou, kterou zajišťuje psycho ženiální hudba mistra Morriconeho. Ta je opravdu nezapomenutelná a zneklidňující. Belmondo tu jako v některých dalších snímcích ztvárňuje komisaře s poněkud drsnými a nekonvenčními metodami...tentokrát je v roli dost cynický a spíše vážnější, i když nějakou tu klasickou vtipnou vsuvku zde taky najdeme. Vrah je takový slaboch, ale pro mne dostatečně děsivý. Jeho tvář známe od počátku a vidíme tedy, jak po něm Belmodo jde a jak případu nejdříve nepřikládá takovou hodnotu, protože chce dostat jiného zločince, se kterým má nevyřízené účty. Pamatuju, si jak mě to oko ve scéně na začátku filmu děsilo. Dnes už mi přijde trošku legračně namaskované, ale stejně...atmoška prostě dobrá. Plus já nevím nějaké to retro kouzlo sedmdesátkové Paříže, ty moderní věžákové byty a vybavená kriminálka. :) Kdo čte filmové zajímavosti nebo jako já přečetl nějakou tu knihu o Belmondovi :) ví, že kaskadérské kousky, které zde předvádí, byly skutečně nebezpečné a na střeše galerie LaFayette se při jednom z nich tak tak zachytil za okap, aby nespadl dolů. O tom metru už ani nemluvím. :) https://www.youtube.com/watch?v=jZs9WaSKhu4 (04.04.2017)

Stalking v praxi. Neohrožený Jean-Paul Belmondo jde po psychopatovi, který pronásleduje nebohé Pařížanky a nedopřeje jim chvilku klidu. Psychický teror je pěkně odporná věc. Akční scény byly hodně povedené. Opět se zde dočkáme Belmondových kaskadérských kousků. Vždycky čekám na scénu, kdy Belmondo honí Minose po střechách pařížských domů. Minosovi přitom vypadne skleněné oko a Belmondo ho rozplácne rukou. (02.06.2009)

Tradiční francouzská napínavá kriminálka s Belmondem v nejlepší formě. V Paříži zabíjí maniak ženy, které nežijí zrovna vzorným manželským životem a sem tam si dopřejí nemanželské avantýrky. Vrah přezdívaný Minos si však neměl se zkušeným a vše schopným kriminalistou nic začínat. Film má výborné kaskadérské Belmondovy kousky, více akčních scén by mu však prospělo. Hudba: Ennio Morricone (26.07.2010)