Dámy a páni, finálna verzia

To takhle vezmeme 500 "náhodných" filmů a uděláme z nich jeden Final Cut, který vypráví to, co všechny filmy před tím a přeci jen trochu jinak. Střídají se obličeje, postavy, kulisy, barvy, někdy i herce zastoupí animace, popř samotný mistr Yoda... Čím více filmů rozpoznáte, tím lepší bude celkový zážitek, György Pálfi proto ohleduplně vybírá zejména ty známé kousky a většinou to funguje. Vtipnost pak logicky pramení z překroucení významu originálních scén a to je docela fajn... 7/10 (03.08.2014)

To muselo dát práce... A přitom taková blbost, co? Jenže tohle blbost v mnoha ohledech není. Spíš naprostá bomba a stroj na čím dál vzácnější diváckou extázi. Zdrcující efekt, který Definitivní sestřih na protřelého diváka působí, spočívá v tom, že naplno těží ze slabiny čím dál většího počtu nově natočených filmů - že totiž každý připomíná film jiný. Final Cut připomíná všechny a k tomu ještě každý druhý obyčejný divácký život. György Pálfi naplnil sen mnohých o žánru filmového remixu, jakýsi Since I Left You v obrazech. Pro jen trochu protřelého diváka jde o maximální overkill, nejlepší nenatočený díl Videostopu blahé paměti. Final Cut: Ladies & Gentlemen nicméně mimoděk dokumentuje i neblahou skutečnost, že čumíme na ten samý příběh stále dokola. Příznačné pro nádherný svět kinematografie je i to, že bezpochyby nejpovedenější pocta jí samé nebyla skrze potíže s právy uvedena do oficiální distribuce. Nejmonumentálnější pomník století filmu tak nadále matně září v podsvětí torrentů. Kdyby to tak alespoň bylo v HD... (28.12.2015)

Dám pět. Proč ? Protože když někdo dává filmu svou lásku, tak já mu za to vždy budu oplácet stejnou mincí. Možná by i takovému filmovému sestřihu slušela ucelenější obsahová koncepce, ale z tohoto dílka jde čístá radost z vynálezu zvaného film, že nemůžu jinak, korn když i záverečné titulky se tak krásně poslouchají (27.05.2015)

Absolutní film. Věřím, že něco takového se v REM fázi spánku honí hlavou opravdovým cinefilům. Emocionálně i vypravěčsky jde o překvapivě funkční experiment, zdárně navozující dojem příběhové kontinuity, a dokonce schopný vyvolat jakous takous identifikaci (s archetypálními romanticko-filmovými situacemi, nikoli s postavami). Pálfiho autorský otisk je nejpatrnější v plném zužitkování situací čpících tou nejfyzičtější člověčinou (nechybí fragment "cukrové" scény ze Sweet Movie) a v podvratném nabourávání seriózních situací zcela nepatřičným záběrem Yody nebo někoho/něčeho podobného. Vlastně jde o trochu nápadnější využití techniky, kterou Tyler Durden v Klubu rváčů vylepšoval dětské filmy. Filmoví fanoušci jistě mohou soutěžit, kdo pozná více snímků (jen bych to příště prosil konat při neveřejném promítání), ale touto aktivitou se zábavností potenciál filmu podle mne zdaleka nevyčerpává. Nedivil bych se, kdyby o střihové skladbě a typech návaznosti záběrů (atmosféra, pohyb, tvar) někdo časem napsal přinejmenším bakalářku. 90% (16.03.2013)

Nič som o filme, predtým, ako som ho začal sledovať, nevedel. Od prvých záberov ma zaujal, pretože som filmový fanúšik už takmer 70 rokov a pred očami sa mi v rýchlom tempe mihali známe postavy v známych situáciách, i keď teraz v nových spojitostiach. Po pár minútach som tie mihotavé zábery prestal vnímať ako nejaký filmový kvíz a nechal som sa iba unášať tým, čo sa dialo na obrazovke a snažil sa tiež vnímať tajničku tej obrovskej skladačky. Spokojný som bol až do samotného záveru a ak by som bol suchár, napíšem: 450 filmov, 113 postáv, 84 minút, päť hviezdičiek. Ale ja to radšej zakončím predsavzatím: Tento film si ešte pozriem v dohľadnej dobe. A bude mi pri ňom tak dobre, ako dnes. (14.03.2023)