Víkend na Zuydcoote

Na Belmonda celkem netradicni film, ve kterym se toho moc nedeje a celkove je trosku o nicem, odehrava se behem dvou dnu a Belmondo tu neni za zadnyho hlaskare nebo drsnaka, ale pouze za radovyho vojaka, i kdyz je pozornost samozrejme soustredena na nej. No a i kdyz se tu Belmondo jen tak poflakuje, obcas s nekym pokeca a obcas se ukreje pred bombardovanim, tak jsem se ty dve hodinky nenudil, navic film pusobi docela velkorozpoctove, akorat ten konec je takovej nejak dementni. (31.10.2008)

Velmi by mě zajímalo, kolik tento film stál - protože ve většině záběrech jsou stovky mašírujících vojáků (odhaduji tak kolem jednoho tisíce statistů). Dnes tento problém odstraní pomocí počítačové techniky - tady to je ale všechno tur-natur. Víkend na Zuydcoote je docela příjemný film, na který se překvapivě, hlavně díky asi velkorysému rozpočtu, dobře dívá. Nezapomenutelnou scénou z tohoto snímku se pro mě stává ta, kde německý pilot dopadá na pláž, která je poseta nasranými francouzkými a anglickými vojáky. (26.05.2006)

Belmondo společně s dalšími vojáky vyčkává během 2.světové války dva dny na pobřeží, chodí po pláží,  zdraví ostatní s vlastním příběhem,  snaží se nalodit a ještě zažije jeden románek.  Je to pomalejší film, uznávám, ale možná stějně jako u předchozí spolupráce dua Verneuil-Belmondo  ,,Opice v Zimě´´, je v té pomalosti, a občas i poklidném tempu vyprávění malých lidských příběhů právě kus kouzla, které tento snímek odlišuje od řady jiných válečných filmů s hromadou bitev, a výstřelů, které já osobně třeba tolik nemusím. Tady mi ke spokojenosti stačilo už jenom to krásné melancholické vyvrcholení. (08.01.2022)

Rozpaky. Tak předně, jakkoliv jsem velkým krtitikem stupidních dabingových šarád, kdy postavu padesátiletého mluví dvacetiletý herec, tady bych i snesl mladého Belmonda s hlasem dědka, když by tím dědkem byl Krampol. Protože bez jejich spojení není moc důvod zvedat oči k obrazovce, zvlášť když zápletkou je německý hon na zmateně velené francouzské králíky. Nepopírám, že filmů z normandského pobřeží z roku 1940 (namísto 1944), tedy z ústupy před Hitlerem, jsem moc neviděl, ale tady jako by nebylo ani co vyprávět. Rozhodně jeden ze slabších filmů JPB, ještě "doražený" slaboučkým dabingem (Česká produkční 2000 a.s. pro CET 21 s.r.o.). (09.01.2012)

Víkend na Zuydcoote tak trochu klame tělem. Přítomnost Jeana Paula Belmonda, ale i kupříkladu Pierra Mondyho filmového fanouška navnadí k očekávání odlehčené válečné taškařice typu Sedmé roty, případně k dobrodružnému snímku plnému hrdinských skutků, mužnosti a frajerství. Tenhle snímek je ale laděný do tragické polohy, protože líčí hořkost porážky po bleskurychlé německé invazi do Francie. Spojenecké jednotky jsou směstnané do malé enklávy u Dunkerque a nejen každým dnem, ale doslova každou hodinou hrozí kapitulace a zajetí. Za těžkých ztrát při nepřetržitém bombardování se vojáci zoufale pokouší nalodit na britské lodě a náš hrdina není výjimkou. Vystřelí si během 48 hodin, kdy se náš příběh odehrává, pouze v jednom případě a příznačné je, že obětí jsou jeho spolubojovníci. Belmondo oproti svému tradičnímu obsazení zůstává ve svém hereckém projevu umírněný a prim hraje celková atmosféra. Kamera zachycuje davové scény mužů natěsnaných na pláži a obrovské množství bojové techniky opuštěné na přístupových cestách. Ve své době to musel být hodně nákladný kousek, byť si tam určitě zahrály i makety, ale dnes by byl téměř neufinancovatelný. Celkový dojem: 80 %. (27.11.2010)