Na konci s dychom

Jedno ze základních děl francouzské nové vlny, které stálo na počátku oslnivé kariéry Jeana - Luca Godarda a vymrštilo Jeana - Paula Belmonda na výsluní. Režisér měl šťastnou ruku při výběru ústřední herecké dvojice, takhle jednoduše vypadají charismatičtí herci a výborné herecké výkony. Ještě na herecké škole se Jeanu - Paulovi Belmondovi neprorokovala fakticky žádná filmová kariéra, ale poté, co se se ctí vypořádal s rolí desperáta Michela, mu zajímavé nabídky padaly do klína. Postava, kterou ztvárnila Jean Seberg, je přece jen zajímavější díky nejednoznačnosti a nevypočitatnosti pro své okolí. Scénář je sice jednoduchý, ale filmové řemeslo Godard ovládal dokonale, takže výborně pracoval s filmovým obrazem, hudbou a střihem. Hodně působivý film, pro filmové fandy povinnost. Celkový dojem: 95 %. (26.07.2009)

Začátek skvělý, byl jsem nadšen a výborně naladěn na kriminálku s Belmondem. Ovšem krimi zápletka se velice brzy vytratila a následoval snad půlhodinový rozhovor Michela a Patricie v posteli – vůbec jsem to nepochopil, proč tak dlouho tam blábolí, stačilo 10 minut na to. Následně film pokračoval bez děje, kdy se původní zápletka objevila opět až ke konci filmu. Nelíbila se mi práce střihače, některé scény, kdy se v jedné scéně mluví, jsou nesmyslně stříhány a mluvený projev k záběrům nesedí. Film však má jisté kouzlo, vidíme záběry krásné Francie, sympaťáka Belmonda (tedy až na to, že měl po celý film v hubě cigáro, to mi vadilo) i krásná tehdejší auta. Polovina filmu však trpí absencí děje. (28.08.2022)

Další klasika, kterou jsem trestuhodně opomenul. Kdo ví, jak dlouho svět Godardovi ty jeho dekonstrukce, provokace a boření mýtů žral (doufám, že jen do Cannes v roce 68, kdy to jeho šaškování přesáhlo únosnou mez), každopádně každý režisérův film je zajímavý pouze z malé části, zbytek je zastřen jakousi aurou, kterou asi do smrti nepochopím. Upřímně, JPB je docela průměrný, zajímavé jsou snad jen ty přesahy do filmu jako takového (obsazení několika tvůrců, rozhovor s Melvillem). Tak za deset let bych dal Bláznivého Petříčka a uvidíme. (11.11.2021)

Jean-Luc Godard přešel od slov k činům vynikajícím způsobem. Použil k tomu příběh pařížského floutka s pomačkaným ksichtem a zvláštně půvabné americké studentky a natočil s nimi film, jehož dlouhé dialogové scény jsou prakticky o ničem, přesto jsou stále zajímavé. Belmondova postava se ani nesnaží být nějak sympatická, přesto si nakonec mé sympatie získala. Výjimečný film, ale na pět hvězdiček to není. (28.03.2006)

Dokonalá esence francouzské Nové vlny, tudíž absolutně nic pro mě. Chápu, co všechno může znamenat Godardův debut pro světovou kinematografii, ale pokud budu film vnímat čistě z pozice diváka, bylo pro mě utrpení to celé alespoň dokoukat. Nedokážu v tom vidět nic lepšího, než mizerně udělaný studentský film, který neví, jak má zacházet s temporytmem střihu a jak odvyprávět alespoň trochu pochopitelně jednoduchý příběh. Dialogy jsou dokonalým pseudointelektuálním patlancem, který se běžné výměně vět ani za mák nepodobá, lidé na ulici se každých pár vteřin dívají do kamery a hlavní mužský hrdina je hajzl na přesdržku. Prostě jedno velké a slavné WTF. Magnifique. 2/10 (10.12.2017)