Réžia:
Jean-Luc GodardScenár:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Martial SolalHrajú:
Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard, Richard Balducci, Jean-Louis Richard, Roger Hanin, Jean Douchet, Philippe de Broca (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Zlodejíček Michel ukradne auto a zabije policajta, ktorý sa ho pokúša prenasledovať. Slučka okolo neho sa začína sťahovať, no on sústredí svoju energiu na vzťah s americkou študentkou Patriciou, ktorú sa snaží presvedčiť, aby ho sprevádzala na plánovanom úteku do Talianska. Dnes už legendárny filmový debut Jeana-Luca Godarda sa stal jedným zo základných diel francúzskej novej vlny a svojim inovatívnym formálnym stvárnením ovplyvnil množstvo nasledovníkov vo Francúzsku i mimo neho. (STV)
(viac)Videá (4)
Recenzie (335)
Jedno ze základních děl francouzské nové vlny, které stálo na počátku oslnivé kariéry Jeana - Luca Godarda a vymrštilo Jeana - Paula Belmonda na výsluní. Režisér měl šťastnou ruku při výběru ústřední herecké dvojice, takhle jednoduše vypadají charismatičtí herci a výborné herecké výkony. Ještě na herecké škole se Jeanu - Paulovi Belmondovi neprorokovala fakticky žádná filmová kariéra, ale poté, co se se ctí vypořádal s rolí desperáta Michela, mu zajímavé nabídky padaly do klína. Postava, kterou ztvárnila Jean Seberg, je přece jen zajímavější díky nejednoznačnosti a nevypočitatnosti pro své okolí. Scénář je sice jednoduchý, ale filmové řemeslo Godard ovládal dokonale, takže výborně pracoval s filmovým obrazem, hudbou a střihem. Hodně působivý film, pro filmové fandy povinnost. Celkový dojem: 95 %. ()
Jestliže se v Chabrolově rané klasice francouzské nové vlny Na dva západy Belmondo prezentoval zajímavou rebelantskou postavou, nemilosrdně kritizující a usvědčující starý buržoazní svět, jednalo se v tomto případě o Laszlo Kovacse sympatického, a přes některé mouchy rozhodně životného a přinášejícího naději do budoucna. Jean-Luc Godard svět viděl o dost složitěji a jeho stejnojmenný Laszlo Kovacs (v tomto případě se jedná navíc o druhou identitu, symbolizující přetvářku a nejednoznačnost) je sice sympaťák, milý rebel a optimista do morku kosti - jenomže jasnou alternativu do budoucna nenabízí, vlastně mu na tom ani nezáleží. Ač se v mnoha znacích jedná o typického antihrdinu, Belmondo tu nepůsobí ironickým ani karikujícím dojmem. Je životný a pravdivý ažaž. Dech mu dojít musí a poslední charakteristická otázka "Co je to sviňárna?" celkem jasně říká, co chtěl Godard filmem říci, a co ne. ()
Belmondo je tak trochu ona nová vlna a Patricie konzervativní filmaři z druhého břehu, ale jelikož je Patricia zároveň sexy Američanka (Godard měl přes svoji radikálnost klasické americké filmy rád) a Belmondo hulvát (oproti naleštěným elegánům v čele s Bogartem zavedl anarchista Belmondo nový étos), můžeme jasně vidět, že nová vlna je teprve na svém začátku a novátorští režiséři nejsou ještě úplně odtrženi z odkazu tradiční školy. Godardovi nešlo o to zreformovat filmový syntax, ale najít způsob, jak zachytiti civilní realitu elegantně. Proto tak dlouho trvalo, než na to někdo přišel – protože k překvapení všech se dá realita nejlépe zachytit zesilujícími formálními postupy, který můžou působit manýristicky, ale přibližují filmy všednímu životu. Tím se dává filmům švunk i přes nedějovost. I v současné filmařině se dosahuje autenticity paradoxně neautentickými prostředky přes různá zesílení obrazu a zvuku ap. Tento typ sice neodpovídá naší skutečnosti, jak ji vnímáme, ale vsugerovává nám pocit větší věrohodnosti, jak na prahu 21. století předvedl Greengrassův Bourne. Kupříkladu tradiční formuli záběr-protizáběr se Godard zatvrzele vyhýbá, místo toho rozstříhává souvislé záběry a k rekonstrukci jde přes dekonstrukci. U konce s dechem spojuje scenáristická ukázněnost Truffauta a formální radikálnost Godarda. Jistě, spousta diváků spatří ve filmu roztomilý existenciální příběh a jen nepočetná skupina stylistů bude juchat blahem nad vedením herců a použitím kamery, zvuků a střihu. ()
Jean Seberg je jedna z toho mála herečiek, ktorej sedel krátky účes bez problémov. Asi ani plešina by jej pri tej tvári nevadila, škoda, že dopadla, ako dopadla. A škoda tiež, že film je čiernobiely, ale na druhej strane tu pomerne nízky rozpočet asi náklady na farbičky nedovolil. Nemôžem však povedať, že by som bol z filmu nadšený. Žiadnu atmosféru napätia som necítil, a to som mal aj tesné trenky. Polhodinové sledovanie scén, v ktorých opakovane hovorí Belmondo "chcem sa s tebou znova vyspať" mi úplne rozhodilo krimi thrillerovú náladu. ()
Jako kriminálka svoji obyčejností a nevzrušivostí naprosto selhává, milostná linka je na tom už o něco lépe. Hlavní pár ve složení Belmondo-Seberg je fajn, jejich dialogy se docela dobře poslouchají a je celkem zábava je pozorovat, tedy než to člověka směrem ke konci omrzí. A závěr mi moc zvládnutý nepřišel, dal se čekat a větší emoce ve mně tedy nevyvolal. Dávám lepší průměr, od Bláznivého Petříčka (víc jsem toho od Godarda zatím neviděl) je to přece jenom slušný krok vpřed. ()
Galéria (45)
Fotka © Société Nouvelle de Cinématographie (SNC)
![Na konci s dychom - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/164/911/164911449_3e2a9e.jpg)
Zaujímavosti (47)
- Nostalgické odkazy na Hollywood 40. a 50. rokov Godard implementuje skrz slovné odkazy, plagáty, oblečenie protagonistov, návštevy kina i v scéne uctievajúcej životom unaveného Bogarta zo snímky Tím hůř, když padnou (1956). (Biopler)
- Keď Michel (Jean Paul Belmondo) pozerá na Bogarta, trením svojich pier sa ho snaží imitovať, Godard pripomína nostalgickú víziu filmu noir. Nepresvedčivo však privádza k životu femme fatale v podaní Patricie, ktorej obsadenie predstaviteľkou Jean Seberg je poctou Ottovi Premingerovi, Michelovej lásky, ktorá ho udá polícii. Keď v poslednom zábere snímky Patricia trie pery, ide o imitáciu imitátora. (Biopler)
- Film sa natáčal v Paríži, Marseille a Orly (Francúzsko). (Arsenal83)
Reklama