Na konci s dychom

Ještě v dobách, než se proslavil jako drsný detektiv, šarmantní dobrodruch a hlavně neuvěřitelný kaskadér zahrál si Belmondo cynického mladíka prchajícího před zákonem. Příběh je sice svým způsobem o ničem a film nemá žádnou gradaci nebo něco co by ho hnalo kupředu ale díky Belmondovi, který je od svých novějších hrdinů k nerozeznání je film lahůdkou, která sice nezachutná všem ale náročnější diváky jistě potěší. (15.11.2009)

Ležérne virtuózny "godardovský" provokatívny umenopisecký mix Bonnie a Clyde s predstihom, obrazového rozprávania existencionálnej romance s majstrovským využitím rušivej rapidmontáže a strihovej skratky (s čím súvisí aj revolučná skladba záberov a striedanie obrazov), štartéra nouvelle vague s komplikovaným nediváckym zjednodušovaním antipríbehu obmieňajúceho divoké vášnivé tempo a akciu s pomalou konverzačnou líniou a lenivým bytím (Belmondove "žijte nebezpečně až do konce" so Seberginou staromódnou pohodlnosťou). Drsný antihrdina, ktorý sa nebojí aplikovať scudzovací efekt (rozprávanie priamo do kamery), noblesná kráska, Paríž plný Američanov, láska, zločin a egoizmus (zrejme je A Bout de souffle vôbec najlepší film krížiaci tieto tematické okruhy). Nechýba trocha nekorektnej humornosti na účet do seba zahľadenej spoločnosti. O absencii príbehu sa nie je nutné rozpisovať, hovoríme tu predsa o novej vlne. Godardov celovečerný debut a hneď jeho doposiaľ najlepší film, s ktorým som mal tú česť. Navyše sa ukazuje ako režisér s názorom, keď si o filme myslí svoje a nebojí sa to povedať - "Točíš stále filmy?" - "Ne, musíš s každým spát." Zaujme aj dialógový part postavy menom Parvulesco, ktorá je vo vzťahu k otázkam dobovej spoločnosti kontroverzným heretikom (a zrejme by bol aj dnes). Toľko k filmu, ďalej už o ňom písať nevládzem, som na konci s dychom. 100% (07.09.2014)

Ačkoliv Jiřímu Krampolovi bylo v době práce na dabingu skoro o půl století víc než Bebelovi, daleko horší je mix zvuku, který ty prasata ze Soundwave pustili do oběhu. Je to asi jako kdybyste sledovali černobílý dokument opatřený jen hudbou, a někdo v řadě před vámi si do toho hlasitě povídal. Absence ruchů a naprosto nepasující stopa hudební, obrazová a česká zvuková způsobují, že je vám po pár minutách jedno, co se děje, a už chcete tuhle hrůzu mít za sebou. Skutečně jsou dialogy v originále takhle tupé? Za příklad uvedu rozhovor v pokoji, kde JPB pořád mluví jenom o šukání a vylepaná Sebergka z toho má ukrutnou legraci, zatímco divačky ve své době asi bezmyšlenkovitě hltaly mladistvé tělo budoucí legendy. Ten kripl kolem sebe všude rozhazuje odpadky a tvůrce ani nenapadlo, když už teda vzdávají hold anarchii či co, tam nějakou kůstku svlíknout. (05.12.2015)

Existenciálně laděná romance s kriminální zápletkou, která způsobila revoluci v oblastech střihu a kamery. Bourá soudobá dogmata o natáčení filmů. Rychlé prostřihy, netradičně zvolené záběry a jejich vázání, střídání "ospalých" scén s těmi "svěžími a prosluněnými". Hlavní "hrdina" příběhu na motivy skutečných událostí Michel (Jean-Paul Belmondo) je cynický gangster a zločinec. Ale i přes to, že tento muž je postavou amorální, pro diváka je Michel nečekaně sympatický a atraktivní hoch s idolem v heroických typech jakým je třeba Humphrey Bogart. Chtěl by svět, kde není svazován svými možnostmi, a proto žije tak, jakoby jeho okolí bylo takovým světem. Nedělá si starosti s penězi, luxusní vůz má na každém rohu - pokud ho ukradne. Ani u dívek nemá potíže, tedy do chvíle, kdy se seznámí s Patricií (Jean Seberg) - krásnou půvabnou dívkou, která je zároveň přemýšlivá a naplněna ideály, ale taky docela potvora. Od začátku až do konce jsem váhal, co si mám o obou postavách myslet, nešlo jednoznačně popsat, jací jsou, stejně, jako to nelze tak jednoznačně vypovědět o nikom koho znám. Lidskost postav je totiž další z krás Godardova debutu a platí i přes časté zdání, že chování postav je iracionální. Vždyť kdo se dokáže do postav natolik vžít, že si troufá soudit normalitu jejich reakcí? Málokdo vůbec dokáže obstát na vlnách jejich kouzelných dialogů, ze kterých čiší jistá opravdovost. A neplatí to pouze o rozhovorech Michela s Patricií. Nejvíce mě totiž zasáhla scéna s interview s jedním "renomovaným" francouzským spisovatelem. K tomu nebudu dodávat nic, to je třeba vidět. V rozhovorech a také ve způsobu "nahlížení kamery na svět" se odkrývá obraz uvažování lidí jedné doby, jejich povznesenost a ideály kalené prostými lidskými tužbami, které protly v šedesátých letech Evropu a staly se inspirací tolika umělců. Lidé zde uvažují o nepoznaných věcech a smyslech a možnostech existence. Účel a důvod už zde tolik neznamená. U konce s dechem zobrazuje navenek v životě nepodstatné věci, doopravdy ale jen to nejúžasnější. (15.03.2006)

Hrozně rád bych tu ze sebe udělal přechytřelého ufona a müslitele, který hltal každý záběr této moderny a náležitě okomentoval novátorský střih, hluboké dialogy a nápaditě rafinovaný děj. Bohužel, musím odhalit své pravé já obyčejného kluka z malého města bez filosofického vzdělání na úrovni FFUK, kterému připadal debut Jeana-Luca Godarda jako usmolený paskvil bez špetky zajímavosti a bezbřehá nuda, a ve kterém se dozvíme pouze to, že "kameň drbe cyhlu" a "kdo se bojí, sere v síni". Oceňuji, že střihačovy běsy zřejmě měly vytrhnout děj z medového sevření, ale z mého pohledu to působilo spíše jako rušivý element. Snad mnou expresivně expresionisticky vyjádřené pocity z filmu neraní žádnou křehkou duši s jiným názorem, neb to rozhodně nebyl úmysl! Pouze jsem chtěl sdělit světu, že tento kult hodnotím jako unylou sračku. 30% (19.04.2017)