Colette

Cieslar chce nominaci na Oscara? Mezinárodní obsazení, angličtina, holokaust, láska, dobro vs zlo, pravda vs lež.... Ó jak dojemné! Ve skutečnosti vrcholný kýč a parazitování na holokaustu - nebojím se říct přímo využití holokaustu pro komerční účely. Někdo mluví i o citovém vydírání, ale to by tam nějaké city musely nejprve být. Film obsahuje pouze tragicky nepřesvědčivou love story se spoustu vzletných a patetických slov, které se mnou (a to jsem docela citlivá duše) neudělaly naprosto nic; žádné emoce, jen klišé kupící se do monstrózního počtu. Colette je první film o holokaustu, u kterého mi bylo skoro jedno, že esesák zastřelí náhodného vězně, že hlavním hrdinům permanentně hrozí smrt, že komínem mizí životy statisíců lidí. Je to inženýrsky chladné a prázdné hraní si na Velký Film o Velkém Tématu s Hlubokou Myšlenkou a Silnými Emocemi... Hraní si... A přesně tohle je na celém filmu to nejhorší - rozmělňuje téma Osvětimi do tezovitého učebnicového ležáku infikovaného syndromem Babičky (každý zná, nikdo nečetl). Po filmech jako je tento bude také každý "znát" Osvětim, ale jen jako jakýsi tábor z jedné špatné pohádky... Lustig v závěru života rozmělňoval svoje dílo do až nedůstojné podoby, Cieslar je zase autorem takových "skvostů" jako Duše jako kaviár, Krev zmizelého či Láska je láska - mohl jsem tedy čekat od tohoto filmu něco jiného? Dobře mi tak... (14.09.2013)

Titanikovský způsob zarámování příběhu mi přišel na zpracování koncentráčnické tematiky nevhodný, začátek vypravování působí kostrbatě. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, jestli nekoukám na jiný program... I když téma je silné, tak zpracování spíš podprůměrné. Židé z transportu vystupují uhlazení, čistí. Postsynchronů si většinou nevšímám (poprvé je zmiňuji v komentáři!), ale opravdu v Colette působí rušivě. Měl jsem pocit, jako by postavy mluvily mimo čas a prostor, ve kterém se příběh odehrává. Paradoxně nejemotivnější pasáž byl závěrečný Bartoškův čtený dabing. (24.01.2015)

Více než z filmu, jsem byl nadšený z filmu o filmu:)...Takové nemastné, neslané...Myslím, že z takového silného tématu by šlo vymáčnout více...Mádl se snažil, ale do této role vůbec nesedí...Co hodně zachraňuje tetno film je soundtrack (jiný styl si ani u takového žánru nedokážu představit)...Jinak jako celek je to rozpadlé a romantika nefunguje a je až naivní a chladná...Každopádně je těžké natočit dnes kvalitní dílo odehrávajíce se ve většinu stopáže za ostnatým drátem vyhlazovacího tábora... (12.09.2013)

Arnoštu Lustigovi posílám do nebe za námět pět hvězdiček, tohle je téma, které se musí stále dokola připomínat, Milanu Cieslarovi za filmové ztvárnění ale někam do koprodukčního očistce slabé tři hvězdy. Patos, ždímání emocí, tezovitost, rozmělnění tématu ve filmu, který by měl člověkem otřást?! WTF?! Navíc je to celé tak nějak koprodukčně chladné, zmanufakturované, naprosto chybí syrovost, opravdovost, dokonce i zaujetí, expresivní scény nemají skutečnou sílu a vlastně mi bylo jedno, co tam ti zlí esesáci chudákům židům dělají...a tak by to určitě nemělo být! Je jasné, že Colette z podstaty věci nemůže být dalším Schindlerovým seznamem, nebo Pianistou, ale ona není ani novodobou Ditou Saxovou či Modlitbou pro Kateřinu Horovitzovou, natož Démanty noci...je to jen průměrný humanistický film... PS: Ty české postsynchrony, to byla skutečná hrůza... (24.01.2015)

Není pochyb o tom, že na světě existují jizvy, které by se měly pořád otevírat, aby se nezapomnělo, co je způsobilo. Jenže zrovna tuhle otevřel Cieslar, známý to ambasador ženského utrpení, pod lokální anestezií.. Tragické postsynchrony, nevěrohodnost milostné linie, papírové hlášky ve stylu: „Vítejte v pekle!“, digitální rackové a šum mořského přílivu jakožto symboly naděje (opravdu? zase?) a především řídká přítomnost emočního náboje - to všechno jsou indicie k nijak objevnému zjištění, že silný námět nemusí automaticky znamenat silný film.. (29.01.2015)