Dobrodruhovia

Příběh začíná na výkupišti surovin někde na okraji Paříže, kterou vlastní Lino Ventura s jeho nejlepším kamarádem Alainem Delonem, který je akrobatický pilot. Jednoho dne za Linem přijde svůdná intelektuálka Joanna Shimkus, která od něj chce koupit nějaký šrot. V té době nikdo netuší, že tento šrot chce kvůli svému umění a že se později všichni tři spřátelí. Bohužel Alain přijde zásluhou nešťastné náhody a nepochopení o licenci a tak zoufale shání peníze. Lino se pro změnu snaží zkonstruovat motor do závodních automobilů. Joanne se snaží prorazit se svým rádoby uměním do světa. Linovi zhoří celé auto, Joanně nepřijme její umění kritika a tak těmto nešťastným a chudým lidem včetně zkrachovalého letce nezbude nic jiného, než uvěřit báchorce o ztroskotaném letadle se zlatem na dně oceánu, kterou Alain vytřískal s jenoho chlápka, který měl za příčinu jeho odebrání licence. Nikdo z nich nemá co ztratit a tak se všichni tři vydají na spanilou cestu oceánem hledat poklad. Celou dobu je pronásleduje letec, který se zachránil ze ztroskotaného letadla. Není však zlý a dá se na jejich stranu a přivede je k pokladu. Během celé cesty se všichni zamilují do půvabné Joanne, která je nešťastnou náhodou zastřelena pronásledovateli a hledači pokladů. Alain a Lino pohřbí její tělo do moře a zbaví se letce, který je přivedl na místo kde kdysi letadlo ztroskotalo a který mimo jiné z části mohl za smrt Joanne. Po návratu na souš se snaží co nejlépe vyplnit tajná přání Joanne a předat její díl pozůstalým. Jediný schopný pozůstalý se zdá být její bratranec, který je dovede až ke bývalé pevnosti, ze které chtěla Joanne udělat ateliér a kde se nyní ukrývá munice z II. světové války (dal bych ruku do ohně za to, že to byla pevnost Boyard:-)) Zde je najdou pronásledovatelé, kteří neúnavně prahnou po nalezeném bohatství a Alain Deloin zde umírá v Linově náruči. V posledních slovech ujistí Lino Alaina, že jediný, koho Joanne milovala, byl právě on. Dle mého byl film hodně zdlouhavý jako tento můj komentář, tedy hlavně začátek, který byl přímo nudný, ale nutný pro pochopení děje. Potom to byl hodně nadprůměrný film. (11.05.2008)

Další filmová výzva od uživatele Enšpígla. Příběh o síle přátelství, které může (???) fungovat i mezi dvěma muži a ženou. Otázkou pro mne zůstane, zda by to přátelství přetrvalo i kdyby do něj nezasáhla tragická událost. Nerozporuji zdejší oslavné komentáře, Delona i Venturu mám ráda (navíc tady oba vypadají zatraceně dobře), jen mne Dobrodruzi zas až tak neuchvátili. Snad to na mě bylo celé příliš patetické... Nevím... (06.06.2016)

Ve své době to byl možná velkofilm, ale v současnosti mu chybí takřka v každé části příběhu hloubka. Všechno se hned vyřeší a honem hned nová lokace, kdy se takřka úplně odstřihne dosud odvyprávěné. Nebýt pevnosti Boyard, tak by mě u konce filmu už skoro nic nedrželo. Ale třeba scény natáčené pod vodou jsou úžasné, když si člověk uvědomí, že se psal rok 1967. (24.01.2014)

Než jsem poprvé potkal Dobrodruhy, tak jsem netušil, že chci mít kamaráda, kterýmu bych bez obav svěřil svý miliony i naši společnou slečnu. Manu s Rolandem mi otevřeli oči a já jsem jim za to vděčnej, i když jsem si nakonec vybral jinou životní cestu. To jejich chlapácký přátelství je zkrátka neuvěřitelně inspirativní, doprovází ho dokonalá hudba a je pouze mou chybou, že jsem se přes některá úmrtí nedokázal přenést. Bez nich by to možná byla přeslazená limonáda, ale já prostě hrozně nerad u sledování filmu trpím. (23.12.2015)

Vzpomínka na dávné promítání na letním kině, kdy Joanna Shimkus zcela vytlačila z mého dětského srdéčka dosavadní ženské idoly, což byly, pamatuji-li se dobře, Nšo-či, Ribanna a Štěpánka Haničincová. Vzpomínka na to, jak mé tehdejší já oplakalo scénu jejího pohřbu v těžkém potápěčském skafandru. A uvědomění si, že v této kategorii romanticko-dobrodružných příběhů je to stále nádherný film. (09.09.2014)