Borsalino a spol.

Toto téměř není film, ale retro módní přehlídka - ke konci jsem měl všech těch proužkovaných obleků a klobouků právě po krk. Pokud jsem tedy zrovna neumíral nudou: celý ten film je zoufale dysfunkční ve schopnosti vyprávět nějaký příběh. Spletenec scén sice spojuje postava ústředního chlápka a jeho pomsty, ale celé je to sestříhané tak debilně, že se film rozpadá na autonomní části. S nějakou psychologií postav se tvůrci taky dvakrát nepárali a celé to působí spíše jako pokus o žánrový snímek, který dle zadání jakoby obsahuje vše, co by zde mělo být, ale ono to prostě nefunguje. Výsledný dojem ve výrazné míře snižuje třeba už jen nevalná věrohodnost scén usilujících o naturalistickou syrovost, poznamenaná dobou vzniku, jakož i slabší herecké výkony. Uvážím-li, že už druhý den po dokoukání skoro neutiším, o čem ta kravina byla, pak mohu tento film jen těžko někomu doporučit. (27.05.2013)

Kvalitně předvedená gangsterka, kde jde v sekundárním mafiánském státě o pomstu, kterou následuje další pomsta, kterou následuje pomsta konečná a je zakončen triumfálním vítězstvím a odjezdem do Nového kontinentu. Hlavním hrdinou napínavé podívané je vládce Marseille Roch Siffredi (nesmlouvavý Alain Delon), který pomstí smrt svého partnera. Ale protože jde o silného nového dravce, dostává zpět těžký úder. Samozřejmě Roch už plně přistoupil na svou roli v "druhém" státě, zachraňuje se, sebere síly a vrátí takový úder, který Volponeho (Riccardo Cucciola) s celým jeho hejnem věrných v čele se Samem (Reinhart Kolidehoff) rozmetá a zlikviduje. Je zobrazeno prorůstání politické moci s mafiánskou a oficiální dodržovatelé pořádku se s nimi podílejí na spolupráci, jako inspektor Cazenave (André Falcon), či v lepším případě nezaujatě pozorují jako inspektor Fanti (Daniel Ivernel), který si plně uvědomuje svoji bezmocnost. Z dalších postav je nutno zmínit věrného psa Fernanda (Lionel Vitrant) a stále svůdnou Lolu (Catherine Rouvel). Zajímavý napínavý film. o bestialitě, krutosti a čestnosti lidí neoficiálního státu. Ale je otázka jestli je neoficiální, či jen souběžný s tím, jehož zákony musíme dodržovat automaticky. (28.04.2010)

Skvěle padnoucí oblek, klobouk do čela, do ruky chrlič olova Thompson. Přidat nesmiřitelný výraz a chladné modré oči a máme tu cosi velmi, velmi stylového. Pak ale přijde to horší - chybí nám nějaké propojení jednotlivých scén, které navíc občas samy o sobě působí dojmem čehosi vypůjčeného, respektive jinde s drobnými změnami viděného. Borsalino a spol. není žádné gangsterské drama, je to spíš poměrně štědře krví potřísněná střílečka, která má shodou náhod nebo lépe řečeno díky Alainu Delonovi a dobovému zasazení sakra styl. Ve své době možná díky neokoukanosti použitého množství miniaturních náloží a červené barvy tento snímek sklidil větší úspěch, já ale dnes nedám víc než 70%. (05.08.2008)

Někdo by měl říct Delonovi, že ten sebestředný sadistický macho, do kterého se díky vlastní produkci neustále obsazuje, působí dost otravně. Co si myslet o scéně, kdy Sigffredi vpadne do nevěstince, v lesklých černých rukavicích postřílí s blazeovaným výrazem kupu gangsterů, aby se pak kamera nekolik sekund pásla na oddaném submisivním pohledu zachraňované prostitutky? Závěrečná poprava pak spíš vypadá jako potěcha z krutosti, než spravedlivá odplata. (15.09.2008)

Retro gangsterka, která je nejen obleky velmi pěkně stylizovaná, avšak chybí ji hlubší myšlenka nebo duše. Alain Delon je jako vždy velmi dobrý, ale ani on nedokáže utáhnout všechno na svých bedrech i s přihlédnutím k trochu chvílemi zvláštnímu scénáři. Okatá inspirace z hromady podobných filmů nebyla nijak zakryta ani vylepšena a tak zůstává jen průměrný produkt opisování s jedním velkým francouzským hercem. Možná černobílé by to bylo zajímavější... (04.10.2008)