Sicílsky klan

Může člověk chtít od filmu víc než Gabina, Delona a Venturu najednou? Odpověď zní, že samozřejmě může, ale mně to úplně stačí. Tempo Klanu je pozvolné jako večeře u rodinného stolu jeho šéfa a do svých tenat mě dostalo stejně pozvolna a jistě, takže jsem během poslední půlhodiny už jen mlčky seděla a zatínala prsty do opěradla. Když si představím, jak lacině (přesněji řečeno proklatě draze) okázalou a výbuchy překypující ubohost by z podobného tématu udělali dnes, je mi trochu teskno. Stejně jako z toho, že dvě hvězdy z hlavního tria už zaujaly svá místa v hereckém nebi a zřejmě nikdo už nenatočí tématicky podobný film bez stovek vybuchlých aut, tuny trapných hlášek a uječených herců, zatímco u jediného Gabinova pohledu, Delonových na okamžik se zalesknoucích očí při rozhovoru o jeho dětství a Venturova úsečného "připalte mi" jsem měla pocit, že už to jen samo o sobě je hodno nejméně oscarové nominace. A pokud by se člověku drala na rty námitka, že podobný závěr a milostnou pletku s kolegovou ženou už někde viděl, tak to aspoň v mém případě odmávne s pubertální jistotou, že od Klanu ostatní filmy opisují. Moje jediná výhrada k filmu se týká maestra Morriconeho, protože jeho hudba se mi poprvé v životě nejen nelíbila, ale přímo mi vadila. Ale co, kvůli jedné blešce v luxusním kožichu přece nebudu snižovat hodnocení. (02.10.2007)

Klasická gangsterka se skvělým hereckým obsazením a slušnou atmosférou. Jean Gabin, Lino Ventura a Alain Delon - to je záruka kvalitní podívané sama o sobě a když ještě přispěje svoji hudbou maestro Morricone, musím hodnotit vysoko. Film není zbytečně natahovaný a řekne vše, co říct chtěl, aniž by na to potřeboval třeba tři hodiny. Delonův útěk z policejního antonu na začátku filmu byl výborný, stejně jako Ventura žmoulající téměř celý film nezapálenou cigaretu, aby si pak stejně nechal připálit. Kvalita a dobrá práce. (26.01.2011)

Filmy o mafiánech a gangstrech nikdy nestály v centru mého zájmu, obvykle mne nebaví. Ale chtěl jsem se postupně podívat na všechny dostupné filmy s Jeanem Gabinem, stejně jako s Linem Venturou (i když ten zde coby komisař hraje třetí housle) a kultovní film s posledním setkáním mých oblíbených filmových hvězd na plátně jsem nemohl vynechat. Sicilský klan určitě není tradičním mafiánským filmem, svou atmosférou se nese spíše na vlně klasických francouzských kriminálek, přesto se mi u něj vynořily vzpomínky na legendárního Kmotra, u kterého jsem kdysi místy podobně trpěl. Film měl spoustu pozoruhodných momentů, z nichž bych samostatně vypichl napínavý útěk vězně na začátku (s hodně minimalsitickým zpracováním připomínajícím styl JP. Melvilla), užil jsem si i toho Gabina coby vůdčího mafiánského klanu, ale dohromady to (alespoň pro mne) pozoruhodný film zas tolik nevytvářelo. Na můj vkus až příliš hodně rozehraných motivů a zápletek, které sice časem našly vyústění v uspokojivém konci... ale mne u toho bylo zcela jedno, kdo a jakým způsobem koho dopadne a kdo na koho dřív naposled vystřelí. Ještěže vůdce klanu zůstal takovým gentlemanem, úplné zakončení patří nakonec určitě k nezapomenutelným. Henri Verneuil umí natočit kvalitní žánrovou podívanou, několik jeho filmů ze 60. let na čele s Opicemi v zimě a 25. hodinou jsem hodnotil plným počtem, tentokrát jsme se úplně nepotkali. Snad příště zase budu odměněn pro změnu velkým zážitkem. 60% (25.04.2020)

Výborná oldschoolová gangsterka plná charakteru a pohledných žen, kterou nedáte-li si zkazit novým dabingem (protože původní ČST je prakticky nesehnatelný), si s Delonem, Gabinem a Venturou náramně užijete. Morricone hraje dobře, jen ty občasný zvuky "péra z gauče" mohl možná zredukovat, hodí se spíš do westernu. A ta lahůdková akce v letadle! EDIT: Původní dabing je na světě :-) (14.11.2011)

Absolútna ťažká váha medzi klasickými francúzskymi gangsterkami a klenot z najväčších. Niet sa čo diviť, že je film tak populárny, keď sa v ňom zišla vtedajšia elita kriminálneho filmu (ktorú myslím netreba bližšie predstavovať). Henri Verneuil ma po dokonalom Strachu nad mestom zasa raz potešil (narozdiel od zvláštne umelecky nadsadenej, ale tuctovej Melódii podzemia) pomaly a precízne vyrozprávaným príbehom s uvoľneným tempom o chladných a vypočítavých členoch talianskej mafie, medzi ktorých sa dostane aj francúzsky kriminálnik a vrah Sartet, po ktorom je vyhlásené pátranie. Takže logicky dochádza ku kolízii zásad a naučeného modelu správania, reprezentovaného patriarchálnym Gabinom s Delonom, zosobňujúcim odporného lupiča a vraha bez silnej morálky a s menším podieľom zodpovednosti a lojálnosti, než by si "rodina" želala. Za zvyšok všetko vypovie fráza "Špinavé prádlo si vyperieme doma." Celkovej, drsnej atmosfére tradičného, ale nie tak celkom predvídateľného príbehu z taliansko-francúzskeho podsvetia výrazne napomáha nielen hereckých prejav všetkých zúčastnených, ale aj opäť neoddiskutovateľne pohlcujúce tóny Morriconeho skladieb, ktoré sú opäť malým (alebo skôr veľkým) skvostom. 80% (18.05.2014)