Poviedka o policajtovi

Pomerne klasická francúzska krimi, kde policajt celý čas naháňa vraha, až kým ho nedostane. Šablónovitosť ozvláštňujú dve veľké hviezdy, vďaka ktorým sa na to všetci pozeráme. Nie každá kvázi legendárna fr krimi je natočená príťažlivo a bez zádrheľov, Poviedka o policajtovi však ubieha veľmi plynule a celkom rýchlo. Niekedy nechápete, čo vlastne polícia robí, že jej to tak dlho trvá, ale je to tým, že to má na starosti jeden človek so svojim mini týmom. Prečo sa do toho neobula celá francúzska polícia, keď bol zabitý jej člen, vie iba scenárista. Ten svojim sociálno-politickým podtextom osloví iba miestnych divákov, ktorí vedeli, ako to vo Francúzsku 50tych rokov chodilo a aká tu bola spoločenská klíma. No a keď chystáte pascu na gangstera, tak do nej zapojíte osobne aj svoju priateľku, pretože máte radi adrenalín a možno ju chcete zachrániť v poslednej chvíli! Trintignatove oči a Delonova prilepená cigareta sa zdajú byť v tomto filme symbolmi, neviem však čoho... (01.11.2013)

Vynikající Alain Delon jako policejní inspektor Roger Borniche unavený a otřískaný prací u policie a FANTASTICKÝ Jean - Louis Trintignant jako chladnokrevný zabiják Emile Buisson. Žádná velká rozmáchlá gesta, stačí jeho minimalistické hraní, stačí jeden pohled do jeho tváře a člověku hned přeběhne mráz po zádech. Staré dobré poctivé krimi s parádní atmosférou, tak jak to mám rád. p.s. také se přidávám k zástupu oslavující český dabing - Abrahám x Vinklář excelují a snímek ( pro nás ) posouvají možná ještě o stupínek výše. To říkam prosím při plném vědomí, jako zapřísáhlý odpůrce dabingu :o) (05.01.2010)

"Chyť mě, když to dokážeš." Schod za schodem, v rytmu stylovém, s cigaretkou v koutcích úst, v oparu nikotinovém. Oheň, popelníček, pane Delone? Alain oblékl kabát policejní. Kabát, který je v jeho podání slušivý a který se nikdy neobnosí. Jean - Louis oblékl širák charismatického zloducha, stojícího na druhém břehu. Neústupný buldok detektivní kanceláře, snaživý muž zákona s pomádou ve vlasech, vyhlašuje hon na lovnou zvěř, na zabijáckého pistolníka se škraloupem. Alain pálí jednu za druhou. Jean-Louis jednoho po druhém. Všechny ty, kteří mu zrádně vstoupí do cesty. Správný odhad. Kostky jsou vrženy. Smetanu slízne jen jeden. Klasický trik kdo s koho, který nestárne. (03.07.2014)

Napínavá hra na četníka a zloděje, která trvala tři roky, než zloděje chytli. Je to povedená kriminálka s honícím policistou Rogerem Bornichem (dobrý Alain Delon), , kterému se snad vždy podaří dostat svého cíle, snad jen někdy s překvapujícími ztrátami. Navíc pokud jsou ty ztráty na straně zločinců, jaképak přemýšlení. Emile Buisson (skvělý Jena-Louis Trintignant) ja sadistický vrach a lupič, kterému dodává moc pistole v ruce. Neváhá ji použít k odstrašení, pomstě, doměnce, či k zabijácké radosti. Je nadchnut svou mocí odnímat životy druhým a ještě si přitom vydělat peníze. Je to jen produkt nesmlouvavého společenského systému, navíc krátce po druhé světové válce, která většině ukazovala svoji odvrácenou tvář? Není kriminalita jen utěkem z neutěšené reality? V postavě Emila však vytryskuje s nebývale krutým potěšením. Spolupracuje, ale končí špatně, s ním několik zajímavých postaviček: bratr Jean-Baptiste (André Pousse), nešťastník Mario (Renato Salvatori), Raymond (Mario David), který se ho ze strachu z Borniche pokusí zradit, Rene Bollec (Maurice Barrier) se svojí sestrou Suzanne (Francoise Dorner), oba neústupní. Napínavé, zajímavé a se šťastným koncem pro společnost. (29.04.2010)

Na můj vkus možná až příliš pomalá kriminálka, jejímž hlavním trumfem je metodická policejní práce, sem tam proložená krátkou, nervy drásající akcí. Jacques Deray nacpal do 107 minut subjektivně snad dvě a půl hodiny úmorného pátrání. Za fakt že se mu celý koncept nerozpadl pod rukama vděčí nejen výbornému Delonovi, ale i ještě lepšímu Trintignantovi. A taky atmosféře, která kolem nich houstla snad sama od sebe. Zasazení do retra, možná poplatné předloze, scénář nevyužil jak bych si přál a odepřel mi možnost vidět autentický neo-noir z Francie sedmdesátých let. Režisér jen do děje zakomponoval jisté nostalgické vzpomínání na dobu, kdy policajt i zločinec ke svým profesím chovali něco jako vzájemný respekt. Nejsem si jistý nakolik je to na místě, ale vhledem k úchvatnému herectví obou hlavních postav mi tahle myšlenka připadala úplně přirozená. (12.11.2013)