Spálené stodoly

Hudbu k filmu zkomponoval lyonský rodák Jean Michel Jarré, pro kterého to byla první filmová zkušenost a těch několik experimentálních elektro motivů působí přinejmenším zvláštně a tak trochu nadčasově. Pro zajímavost uvedu, že exmanželkou J. M. Jarrého je Charlotte Rampling (syn David) a současnou manželkou Anne Parillaud, což jsou známé herečky. Jinak v roli nešťastné Monique na sebe poprvé výrazně upozornila Miou-Miou. (23.03.2006)

Takový syrovější až chladný, detektivní příběh, který sníh a mráz jen umocňují. Na starých francouzských filmech se mi líbí ta klasická hra očí, dlouhých pohledů a výrazů ve tvářích, kdy divák více vnímá tíhu nastalé situace. Žádné zbytečně rychlé střihy a skákání z obrazu do obrazu, ale dlouhé pasáže proložené tichými dialogy. Hudba překrásná a zbytečně nerušící běh dramatu, zaznívající jen v některých místech. Nebýt takového prazvláštního závěru, dám plný počet. Simone se mi vizuálně moc nelíbila, avšak uznávám, že na druhou stranu působila velmi důstojně a jako skála, o kterou se může celá rodina opřít. (09.11.2014)

Za každou vraždou je motiv, stejně jako za každou rodinou jsou tajnosti. Duel Delon versus Signoret je působivý koncert v jinak velmi chladném filmu. Muž zákona a matka, která jde v obětování za vlastní rodinu až na samotný okraj... Samozřejmě chápu, že to prostředí, hudba i realistický minimalismus herců má svůj smysl, ale mě nedokázal dostatečně oslovit. (druhé shlédnutí to musí potvrdit). Za zmínku také rozhodně stojí soundtrack Jean Michel Jarreho (syna slavného otce, Maurice Jarreho), který je jeho druhým albem v jinak velmi bohaté kariéře. (13.01.2011)

Spálené stodoly, to je především souboj dvou herců. Pardon, vlastně jednoho herce a herečky, abych byl zcela přesný. A i když je Delon rozhodně mnohem známější a to skoro po celém světě, Simone v tomhle filmu podává rozhodně lepší výkon. Jako matka a zároveň hlava rodiny, působí jako lvice střežící své mladé a rozhodně Alana sportovní terminologií přehrává. Co na tom, že příběh a samotný konec trošku vyzní naprázdno, tyhle dvě hvězdy mně to ostatní vynahradily opravdu bohatě. (09.11.2014)

V mládí velmi krásná Signoretová nepostrádá jistý šarm ani v pozdějším věku, a tak si zaslouží být i ve Spálených stodolách Sluncem. Delon sice působí jako nezkušené ucho, nakonec se však ukáže jako důstojný soupeř autoritativní Rosy. Chladná zimní krajina, neobvyklá hudba (aby ne, když autorem je elektronický mág Jean-Michel Jarre), časté snímání obrazu ze vzduchu, kontrast vesnice a města - na venkově, o samotách nemluvě, ještě drží lidé spolu. Město je už z hlediska vztahů prohnilé. Závěr možná působí nečekaně, ale je logickým vyústěním příběhu. Nejsilnější je poslední setkání dvou rivalů - on ví, že ona ví, stejně jako ona pochopí, že i on ví. Nic jiného s tím už udělat nemohou, jelikož se v té chvíli navzájem respektují. Viděno znovu po dlouhém čase... (10.11.2014)