Rozkoš

Doprdele, co to bylo?! Oceňuju všechny hejty v komentářích, protože ať si člověk vymyslí jakýkoli negativní hodnocení tohoto filmu, bude pravdivý, hehe. Plodkovou bych profackovala a Jitku Rudolfovou jakbysmet, klasický cpaní dominantně-submisivních stereotypů, protože chlapi jsou pěkný hajzlové (jsou totiž nadržený a polygamní) a holky si to nechávaj líbit (jsou totiž nadržený a retardovaný). Podivná hra na Samotáře v chemickejch prostřihách s debilníma kecama, který jsou jakože chytrý, ale nejspíš vznikly tak, že pani Rudolfová jenom vysypala slovník cizích slov, prosim Vás ty český sračky by měly mít nějakej časovej limit a za 111 minut hispterský telenovely by moh rovnou bejt zákaz vycházení (01.10.2014)

Pohľad do filmárskeho zakulisia môže byť aj pekne nudný a nepomôže tomu ani „čárkovaná“ Jana Plodková. Vo filme sa strieda niekoľko rovnakých situácií dookola, väčšinou sa nič nedeje a akože originálne prvky sms na obrazovke alebo absurdné scény príliš originálne nie sú. Aký to film s transvestitmi mal vniknúť, som nepochopil a bolo mi to jedno. Svetlými momentami sú len tanec na odrhovačku Ona se bojí, že mu stále stojí a záverečné poučenie o kuriozite dvojčiat. –––– Takhle když se na to dívám, tak se mi to líbí. Ale zároveň se těším, až to skončí. (15.09.2014)

Zase po delší době český film, který mě něčím zaujal. Především tím, jak je natočen - baví mě smsky, baví mě vizuál, baví mě herci (všichni bez výjimky). A prazvláštní ústřední vztah nevztah mi přišel ve své podivnosti daleko uvěřitelnější, než všichni Hřebejkové dohromady. Příběh byste hledali zbytečně, nic zásadního se tu vlastně neděje, přesto jsem byl až do konce zvědav, co přijde dál a kam to všechno dospěje. Dospělo to do posledního záběru, který je poněkud … wtf. Rozkoš není nic extra a nevím, jestli bych ji chtěl prožít znovu. Ale při bídě naší současné produkce dávám odvážný palec nahoru. 72 % (06.10.2014)

Natočíme moralitku o rozkladu vztahů a úpadku lidskosti; moralitku o ztrátě sebereflexe a reflexe, a aby se kritik, jakož i divák nažral, přihodíme pár "psycho" momentů.----------- Je snadné konjunkturalisticky se chápat zajímavých témat, používat je jako bič a postulovat pokrytecké soudy. Je snadné hrát si na drásavé umění a rozehrávat uslzené etudy.-------- Vážená paní režisérko, pokud Vás nebaví točit filmy, tak je netočte. Pokud Vás unavují některé sociální role, vydejte se na pouť do bezdomoví ;-). P.S. Život není z nejlehčích, leč zabíjet čas tímto druhem pseudo-sofistikované mentální samohany mě vskutku nudí. (23.02.2014)

Nonkonformní snímky Jitky Rudolfové nikdy nepatřily k mainstreamovému klišé současné české kinematografie, tím spíš, jsou-li v nich prezentováni kontroverzní hrdinové se svými nebanálními složitostmi života. V Rozkoši je ona kontroverznost zastoupena mnohoznačností zdejších protagonistů, odcizujících a odcizovaných, zas a znova podléhajících prefabrikované době dneška. Single hrdinové se single depresemi v single prostředích. Osamělost, citová otupělost, přetvářka, alibismus, stejně jako bezvýznamnost, vlastní prázdnota, nechuť, nuda, stereotyp. Taková jsou synonyma pro Rozkoš, ale nejen pro ni. Téma je až příliš blízké, než aby jej divák vnímal nezaujatě, nezúčastněně. Jakýsi šestý rozměr filmu dodávají herečtí interpreti, především Jana Plodková dochází k zasloužené reputaci po předchozích bezbarvých výkonech ve filmech prostřední jakosti. Budař, Plesl i Myšička ztvárňují každý po svém životní ztroskotance, kteří pod rouškou vlastního sebevědomí zakrývají naprostou vyhořelost generace mladšího středního věku. Rozčarování, deziluze, možná také znechucující opovržení a pocit marného zápasu se sebou samým, takový bude nejspíš výsledný dojem z tohoto bytostně artového filmu, který by díky své naléhavosti určitě neměl stát stranou širší divácké pozornosti. (04.03.2014)