Rozkoš

Dobrá kamera, zajímavá hudba, pěkné vizuální nápady, například ta velkoplošná projekce za okny hlavní hrdinky. Jenže nikde žádná pochopitelná lidská postava, jen samí mimozemšťané, umělci, nebo co to bylo za tvory. Takže nevím, o čem to bylo, ani co mi to chtělo říci, ale na druhou stranu jsem u toho neusínal (50%). (15.09.2014)

Uffff. Další z várky filmů, které se tváří výsostně esteticky a artově a výsledkem je tak akorát výsostná slátanina a nuda. U českého filmu mě to mrzí dvojnásob, ale prostě jsem to nedokázal dokoukat. A nudu nedokázali odvrátit ani pánové Budař, Myšička, Plesl,... O to je to horší. A Jana Plodková? Nepříjemná a nesympatická. Při téhle stopáži by mě na konci (kdybych se k němu pronudil a protrpěl) zřejmě odvezli rovnou do Bohnic či Beřkovic... Je mi líto, ale musím pohřbít další český film. (27.08.2014)

Film působí nevěrohodně jako celek, postavy jsou uměle slepované, uměle existují, uměle k sobě náleží a nenáleží, nevíme jaké jsou jejich rozpory, "pravdy", (kým jsou, kým by mohly být,kým nejsou, co předstírají ? kým jsou částečně? ) úzkosti, (je to jen to, že si hlavní hrdinka nemůže najít chlapa ? ) Kdo je Jan Budař ? Je intelektuál v exilu nebo nudný intelektuální exhibicionista ? Každopádně jeho postava o sobě příliš neprozrazuje ani nenaznačuje. Herecky nepřítomný byl Martin Myšička. Jinak herectví skrze smsky příliš nenaznačuje. Číst si text na obrazovce a neslyšet hlas odesílatele, nevidět jeho tvář, to už je na film příliš, kde jsou emoční projevy ? To už k tomu rovnou mohli hrát robotičtí Kraftwerk /ti se ale netajili image Robotů/ Hudba se nedostavila a zůstal jen neznámý šum... Škoda debut "Zoufalci" se mi líbil. (21.12.2015)

Jitka Rudolfová pokračuje ve svých sondách do současného vztahového babylonu a tentokrát vnáší do hry i vážnější otázky odcizení, neupřímností a neautenticity, která vyprazdňuje. Ačkoliv film působí trochu motivicky přetíženě a vyjadřuje se spíše v šifrách, dokáže věrohodně nastínit hluboké důsledky narušených mezilidských kontaktů po ztrátě bezprostřednosti. Především bravurní vizuální stránka inspirovaná Baudrillardovými úvahami o kopii a neautenticitě film nesmírně pozdvihuje a dodává mu působivě znepokojivou atmosféru. Naopak uvolnění herci jako Jana Plodková, Jaroslav Plesl či Václav Neužil ml. mu dodávají nadhled, zbavují jej příliš artistního uchopení a přibližují jej poetice i humorné nadsázce tolik vyzdvihované u svěžího režisérčina debutu. Rozkoš ve své ambici fungovat jako výklad dnešního světa se sice tolik nevyvaroval neduhů režisérských prvotin, ale i tak potvrzuje, že v Jitce Rudolfové získáváme režisérku schopnou hlubší a přitom divácky přitažlivé reflexe aktuální problematiky - tedy toho, za co filmové festivaly v dnešní době platí zlatem. (23.12.2013)

Rozkoš? Tohle byla rozkoš? Pokud ano, mám jen jednu jedinou asociaci a tou je vodní nádrž Rozkoš, pořádně utemovaný sud a hodně těžký kámen! Jak já jsem bláhová. Názvem filmu jsem se nechala nachytat. Očekávala jsem příliv vzrušení, neutuchající vášeň, peprné pikantnosti. Prostě vysvětlení, proč že to vlastně mladé generaci stojí za to žít. A ono NIC! Pokusím se o přiblížení soulože století. Fotky. Jedna za druhou. Vzdechy. Aa.. aach… nádech, výdech… nádech, výdech… Fotky. Další fotky, spousta fotek, stromy, slunce, prostě fotky. Jsem zmatená, neb nevím, co se tam vlastně děje. Astmatický záchvat? Alergická reakce? Zástava? A pak to přijde! Spermie pod mikroskopem! Takže po hodinové výměně esemesek se začalo konečně souložit a divák u toho ani není! Zvědavější divák může tedy zcela svobodně další hodinu dumat nad tím, jestli byl v ní, na ní, pod ní nebo se jen přilepil k nějaké slunečné fotce. Nebo to znuděně dokouká jako já, s přestávkami, poposedáváním a koukáním na hodinky. Challenge Tour Special, červen 2015. (02.06.2015)