Réžia:
Jean-Pierre MelvilleKamera:
Henri DecaëHudba:
François de RoubaixHrajú:
Alain Delon, François Périer, Nathalie Delon, Cathy Rosier, Jacques Leroy, Michel Boisrond, Robert Favart, Jean-Pierre Posier, Catherine Jourdan (viac)Obsahy(1)
Jef Costello (Alain Delon) má odstranit bohatého a vlivného obchodníka, který má stejně tak bohaté a vlivné nepřátele. Vše jde přesně podle vypilovaného plánu, takže jej musí policejní superintendent (François Périer) propustit, přestože jeho policajtský nos tuší pravdu. Jenže zákazník, místo aby zaplatil dohodnutou sumu, zpanikaří a pokusí se Jefa zabít. A není nic horšího, než naštvaný nájemný vrah s policejním pitbulem v patách... (monolog)
(viac)Videá (1)
Recenzie (233)
Osamělost nájemného vraha vylíčená ve všech odstínech šedi. Alain Delon se pro tyhle chladnokrevné typy snad narodil. Jean-Pierre Melville rozehrál několik dlouhých napínavých sekvencí, ať už se odehrávají na policejní stanici či při sledovačce v metru. Výborné francouzské krimidrama s působivou atmosférou. ()
Film připomínající zdánlivě stojatou hladinu vody, pod jejímž čirým povrchem se skrývá neobvykle silné proudění. Stačí se zhluboka nadechnout, správě se naladit na pozvolné, meditační tempo, které poté ve zpomaleném toku času umožní člověku velmi hluboký ponor. Teprve poté se začnou dít věci. Každý záběr získá na malebnosti, každé gesto v sobě začne nést osudovost a každá lehká změna v odstínu azuru Delonových očí vyjádří to, na co mnohdy nestačí celé tuny dialogů. ()
Ačkoliv dávám o hvězdu víc, naprosto se ztotožňuji s komentářem monologa. Tu hvězdu navíc dávám proto, že primárně jsem nesledoval děj, ale Melvilleho okouzlení místy a místem - líbilo se mi šedivé ladění "samurajova" bytu včetně oprýskaných zdí, zvláštně poetické schodiště v chodbě, a samozřejmě všechny ty procházky a projížďky upršeným městem, jízdy metrem - zkrátka poetika všedního okamžiku, k čemuž dobře přispívá i to časování - od tuším pátku 18. hodiny do úterka večer. Jenže pak je tam ten děj, že jo? Pro pana režiséra není podstatný a je to znát, protože zde najdeme spoustu nelogických jednání postav včetně samotného "neprohrávajícího" samuraje, který ve výsledku působí spíš jako amatér (na tom mostě nad železnicí, že jde znovu do baru, že nemá tajný byt, který by policie nenašla, v podstatě jen soudí okolnosti podle toho, jak moc rozrušeného má ptáka (doma v kleci). Okolnosti celého "případu" je nutno si domyslet, i když náznaky zde jsou, ale pořád je to jen teorie, že bar chtěla převzít konkurenční skupina a ta osudová pianistka v tom hrála jen volavku. Na kaźdý pád jsou motivy hodně nejasné a šlo by o nich s úspěchem neustále polemizovat. Ale když se fakt soustředím jen na atmosféru, jistou poetiku místa ozvláštněnou divným mužem, tak pak jo, pak je to sledovatelné. ()
Alana Delona mám rád, ale jeho postava v tomto snímku mě vůbec neuchvátila. Prostě jen další nemluvný pistolník, kterýmu jde někdo po krku. Narozdíl od jiných nemluvných pistolníků a nájemných vrahů tento není ani příliš výrazný ani příliš sympatický a když mi někdo není sympatický může mi být ukradené, co se mu stane. Během filmu se toho moc nestane ani nenamluví, vše, co se tam odehraje, odehraje se strašně nevýrazně, takže to ve mě nezanechalo žádnou výraznější stopu, no a konec nijak nepřekvapil, nedojal, ani na prdel neposadil. ()
V Melvillově vrcholném díle se perfektně snoubí režisérovo pojetí filmů. Své snímky totiž nikdy nekoncipoval jako obrazy reality, nýbrž jako sny. Tím spíš je pozoruhodné, že se v době, kdy se většina francouzské produkce točila ve studiích, uchyloval do reálných prostředí. V nich ale příznačně hledal zákoutí a prostory, které souzněly s jeho nadreálným a vrcholně estetickým viděním žánrových světů. Jeho osudová a melancholicky zastřená óda na filmové nájemné zabijáky se stejně jako její hrdina stává ideálem, který fascinuje svou vnější odtažitostí, vytříbenou stylovostí a účelnou řemeslností. "Samuraj" sice obsahuje minimum dialogů, ale zůstává dokonale srozumitelný a hlavně úžasně napínavý, protože svou výřečnost čerpá jednak ze síly filmového jazyka, ale také z kinematografie coby souboru děl a žánrových nosníků, které jsou divákům univerzálně srozumitelné. Není potom divu, že se "Samuraj" sám stal další esencí žánru, o kterou se adoračně opírali nadcházející velikáni jako John Woo, Jim Jarmusch či Johnnie To ve svých ódách na filmové zabijáky. ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (22)
- Spinning v metru byl natočen na lince 11 na stanici "Télégraphe". (Cucina_Rc)
- Milenku Jane hrá Delonova prvá manželka - Nathalie Delon. Jej rola vo filme je však marginálna, čo je trademark Melvilleových filmov. Obdivovateľ amerického noiru vytváral emočne chladné filmy a minimalizovanie priestoru pre ženy bola značná odchýlka od amerických, kde boli ženské postavy zväčša dôležité ako femme fatale. (Biopler)
Reklama