Samuraj

Podíval jsem se na to hlavně proto, že to posloužilo jako inspirace pro Killera Johna Woo. Ta inspirace je zjevná (zrazený elegantní osamocený zabiják jménem Jeff, zpěvačka jako svědek vraždy, závěr), ale nejen ve srovnání s Killerem mi tohle přišlo bolestně pomalé, neakční a nezajímavé. Melville zkoumá samotu a metodu hlavního hrdiny, Wooa naopak zajímá přátelství dvou mužů na opačných stranách zákona a krvavá a estetizovaná akce. U Melvillea trvá věčnost, než hrdina zcela neokázale zabije jednoho člověka jedním výstřelem, u Wooa hrdina po pár minutách efektně postřílí celý gang a do konce filmu to udělá ještě několikrát. (27.02.2018)

Prý by to pro některé i býval byl dokonalý film, kdyby byl býval měl jiný scénář. Minimalistický Delon se totiž v perfektní režii pohybuje ve světě, který dává smysl jen pro účely filmu. Precizní nájemný vrah předpokládá své odhalení policií a vytváří si dokonalé alibi, a to takovým způsobem, aby byl následně zadržen a hon na lišku mohl začít. Chápu však, že kdyby se Costello měl skutečně chovat jako profesionál, bylo by daleko složitější zavést jej tam, kam nakonec byl doveden. Film se však dle mého soudu nechce prezentovat jako přísně logický kriminální příběh, který uspokojí i toho nejschopnějšího vyšetřovatele hrdelních zločinů v pantoflích a s dálkovým ovladačem. Samuraj má především kouzlo. Smutné kouzlo osamělosti a zejména v kritizovaném, údajně velmi nelogickém, závěru vybuchuje v očích Jeffa Costella vší silou. Dokonalá pětka. (11.10.2017)

Osamělost nájemného vraha vylíčená ve všech odstínech šedi. Alain Delon se pro tyhle chladnokrevné typy snad narodil. Jean-Pierre Melville rozehrál několik dlouhých napínavých sekvencí, ať už se odehrávají na policejní stanici či při sledovačce v metru. Výborné francouzské krimidrama s působivou atmosférou. (03.01.2016)

Poměrně zklamání. Na Samuraje jsem měl ty nejlepší reference a pohled na zdejší hodnocení pak tyto jen potvrzoval. Jistě, atmosféra je bezchybná, pomalé tempo mi ladí, ale se scénářem se prostě nepopasuji. V tomto ohledu to tu Monolog už rozpitval celkem důkladně. A Alain ? Nečuměl on takhle náhodou vždycky, když měl hrát vážnou roli ? To že u toho dobře vypadá, bývalo jeho samozřejmostí a za to opravdu body dávat nebudu. Bohužel jsem již taky viděl celý náklaďák kriminálek s Delonem a člověk už se u schématu: vypáraděný Delon - gitaneska - fuška (policajtská/zločinecká) - gitaneska - švarná blondýna v pelechu - gitaneska, trochu ošívá. Vím, že je to poněkud nespravedlivé, protože tahle byla jedna z prvních, ale odmyslet to nemůžu, stejně jako zklamání po přehnaném očekávání. (18.05.2011)

Logické nedostatky mi brání dát tomuhle filmu lepší hodnocení a vlastně jen kvůli Delonovi mu dávám ty tři, protože nebýt něj, skončilo by to nedaleko odpadu. Prakticky na každým kroku tu člověk narazí na ryze amatérsky použitou hloupost. Od prvních chvil, kdy se nájemný vrah producíruje s kamennou tváří po městě v baloňáku, který by nebyl nápadný jedině na srazu fandů poručíka Columba (a o tom nikdo v roce 1967 ještě neslyšel), jak se potom nechá zatknout jen aby vznikla zápletka (protože kdyby zalezl do postele, žádnej policajt by ho nenašel), přes opravdu špatný způsob výslechu svědků (nevím, možná to ve Francii dělali tehdy jinak, ale dnes se prostě svědci oddělují a neposlouchají své odpovědi na otázky typu: Poznal jste ho?), po fakt zvláštní dějový skok, kdy divák netuší, jak policie našla Costellův byt, přes doslova geniální způsob nálezu odposlechu, opravdu hodně zatvrzelého policajta (který má nos jak Pinocchio a cítí, že Jefovo alibi je už příliš pevné), po prakticky zbytečnou scénu metra (umíte si představit, kolik by k tomu sledování bylo třeba poldů? a všechny nároží, ulice a pajzly by zůstaly otevřený všem ostatním zloduchům) a zakončíme to naprosto unikátním způsobem rituální sebevraždy, protože jakej k tomu měl důvod, to opravdu netuším. Atmosféru to má, pošmournost, špína, bezcitnost, jenže právě ty hlouposti ve scénáři tento příliš vážný film shazují dolů. Nemluvě už o tom semtamním klišátku - dívka v autě, která by si hned vrzla, pianistka bez viditelnějšího důvodu zamlčující identitu vraha, štětka zoufale milující muže, který její lásku nikdy opětovat nebude, polda kterej se pro dopadení zločince neštítí ničeho a je schopnej "křehké" dívce vyhrožovat mravnostním oddělením, svědek, kterej není moc všímavej, ale perfektně dokáže identifikovat klobouk+plášť+tvář a to na třech různých osobách. Jak říkám, nebýt Delona, tenhle film by byl dnes jenom klasikou odpadu. (22.12.2007)