Traja muži na zabitie

Alain Delon je znova superman, ktorý si podarí s profesionálnymi zabijákmi. Dalila Di Lazzaro má ráno vždy trochu menšie kozy. Na najvyšších miestach vládne korupcia, paranoja a chamtivosť. Solídne staromódne natočená krimi, ktorá ale ani dnes nepôsobí zastarale. Ja by som sa ale pristavil pri vždy tak kritizovanom slovenskom dabingu takýchto starých klasík, pretože si myslím, že hlas Michala Dočolomanského perfektne sedí k Delonovmu ksichtu, Kvietik odviedol taktiež skvelú prácu a hanbiť sa nemusí ani Studenková. Ono je to skôr otázka zvyku, respektíve predsudkov, prečo dávame pri dabingu prednosť tvrdšiemu českému jazyku. Krimi s trochu neortodoxným posolstvom o "pomoci blížnemu svojmu" naruby. (07.12.2013)

Delon, jak ho dobře známe, Delon takový, jakého ho chceme ve filmu vidět. Šedesátá až osmdesátá léta francouzského filmu dala vzniknout nadprůměrně velkému počtu velmi dobrých krimi filmů, na kterých se mimo J. Gabena podepsal svými skvělými výkony i Alain Delon. Jedná se filmové snímky, které se diváka nesnaží vodit za nos nadsazenými hloupostmi a dělat z něj hlupáka jako bohužel ty dnešní. Všechna čest několika málo vyjímkám. Tento příběh by se klidně mohl stát, a je důležité, aby to divák při sledování tak cítil a vnímal. Film není v prvé řadě o akčnosti, nýbrž popisuje politické machinace "mocných" spojené s vraždami nepohodlných aktérů a svědků. Zaujal i netradiční konec, který u filmů tohoto druhu nebývá zvykem. Nepochopitelná naivita Michela Gerfauta (Delona) v závěru filmu sice umožnila scénáři již výše zmíněný závěr, ale snížila tím mé hodnocení dolů o jeden bodík. Nemám nic proti nezvyklým závěrům, ale musí být podány méně naivně. (19.07.2009)

Jedna z nejklasičtějších „delonovek“ se vším, co k nim patří a co na nich máme rádi. Příběh má spád, kvalitní dialogy, dobře natočené akční scény (inu Jacques Deray), charismatického hrdinu, slušnou porci násilí a rozbitých aut (inu Alain Delon) a jako bonus hodně překvapivý konec. Není co vytknout. (21.03.2011)

Snímek, který se ctí obstojí i v našem dílem znuděném a dílem přezíravém jedenadvacátém století, neboť jeho hrdina paličatě - a snad i trochu nerozumně spoléhá především sám na sebe ... pravda - trochu i na svou krásnou přítelkyni. Je to logické: 1) ON je pravý hráč - takže i furiant a hazardér ... třebaže jeho doménou je poker, nikoli kšefty se zbraněmi. 2) A ONA ? Co by byli ... všichni ti neohrožení, paličatí a nerozumní hrdinové, kdyby se museli obejít bez svých atraktivních milenek ?!? Kdo by věrně (či nevěrně) stál po jejich boku a strpěl všechny jejich excesy ? Kdo by je je inspiroval, o koho by se obávali, před kým by se předváděli, zač a pro koho by bojovali - případně pod taktovkou cynického scénáristy a škodolibého režiséra i umírali ? Buď jak buď, bude to ON, komu budete (tak jako vždycky) držet pěsti ... ovšem sami uvidíte, zdali to bude něco platné, neboť karty, které drží v ruce, mohou znamenat výhru stejně jako prohru. A jak už jste dozajista poznali, tentokrát se nehraje jen o peníze. (12.05.2016)

Bezpochyby originální téma (zapletení se do zločinné spleti nasáklé patologickým podezíráním a vztahovačností), které by bylo možné úplněji vytěžit silnějším zdůrazněním jeho absurdity, jakož i volbou méně “klasicistní” formy, u níž nesdělnost obrazu, neřkuli hudebního a výtvarného kontaktu ubíjí od prvního záběru, bylo promarněno vedle zmíněného také (ne)herectvím Alaina Delona, zde zcela prostým psychologie. Je opravdu věrným ztělesněním hráče tato prázdná maska současně se pohybující světem s blazeovaným výrazem sebejistoty a vědoucnosti a hájící svůj život s vražednou neúprosností, aby jej nakonec odhodila jako obnošený kabát? Politováníhodný pokus. (04.02.2011)