Traja muži na zabitie

Typická francúzska prispatá kriminálka s Delonom, ktorá chvíľu zmysel má a chvíľu sa zase dejú veci, ktoré by nevymyslel ani scenárista Funèsoviek. Najskôr zbrojárska mafia nezmyselne naháňa náhodného svedka, kartára ktorý nič nevidel, a potom zase drží za gule on mafiu. Mŕtvoly sa celkom zbytočne hromadia, a mne z toho nevychádza nič iné ako slabšie tri hviezdy za nečakaný záver. (29.05.2017)

Film, ve kterém Alain Delon skoro nenosí pistoli a raději by furt hrál karty. Nebýt konce, v kterém se postava zachová možná hrdinsky, ale rozhodně ne inteligentně, tak bych šel o hvězdičku výše. Jinak jsem rád, že francouzská kriminálka s Delonem má konečně přijatelnějších 93 minut, na rozdíl od některých skoro dvouhodinových, je to hned o trochu kvalitnější podívaná. (26.07.2008)

Snímek, který se ctí obstojí i v našem dílem znuděném a dílem přezíravém jedenadvacátém století, neboť jeho hrdina paličatě - a snad i trochu nerozumně spoléhá především sám na sebe ... pravda - trochu i na svou krásnou přítelkyni. Je to logické: 1) ON je pravý hráč - takže i furiant a hazardér ... třebaže jeho doménou je poker, nikoli kšefty se zbraněmi. 2) A ONA ? Co by byli ... všichni ti neohrožení, paličatí a nerozumní hrdinové, kdyby se museli obejít bez svých atraktivních milenek ?!? Kdo by věrně (či nevěrně) stál po jejich boku a strpěl všechny jejich excesy ? Kdo by je je inspiroval, o koho by se obávali, před kým by se předváděli, zač a pro koho by bojovali - případně pod taktovkou cynického scénáristy a škodolibého režiséra i umírali ? Buď jak buď, bude to ON, komu budete (tak jako vždycky) držet pěsti ... ovšem sami uvidíte, zdali to bude něco platné, neboť karty, které drží v ruce, mohou znamenat výhru stejně jako prohru. A jak už jste dozajista poznali, tentokrát se nehraje jen o peníze. (12.05.2016)

Bezpochyby originální téma (zapletení se do zločinné spleti nasáklé patologickým podezíráním a vztahovačností), které by bylo možné úplněji vytěžit silnějším zdůrazněním jeho absurdity, jakož i volbou méně “klasicistní” formy, u níž nesdělnost obrazu, neřkuli hudebního a výtvarného kontaktu ubíjí od prvního záběru, bylo promarněno vedle zmíněného také (ne)herectvím Alaina Delona, zde zcela prostým psychologie. Je opravdu věrným ztělesněním hráče tato prázdná maska současně se pohybující světem s blazeovaným výrazem sebejistoty a vědoucnosti a hájící svůj život s vražednou neúprosností, aby jej nakonec odhodila jako obnošený kabát? Politováníhodný pokus. (04.02.2011)

Jedna z nejklasičtějších „delonovek“ se vším, co k nim patří a co na nich máme rádi. Příběh má spád, kvalitní dialogy, dobře natočené akční scény (inu Jacques Deray), charismatického hrdinu, slušnou porci násilí a rozbitých aut (inu Alain Delon) a jako bonus hodně překvapivý konec. Není co vytknout. (21.03.2011)