Traja muži na zabitie

Ten, kdo mohl sledovat Delonovy projekty posledních dekád, pomalu nechápe, kde se v minulosti vzal jeho kult a proč byl považován za velký talent francouzkého filmu... Tenhle snímek je datován do roku 1980 a jde o labutí píseň Delona coby ostrého drsňáka ve špičkových kriminálních thrillerech. Poté už následovaly filmy klesající kvality a návštěvnosti. Zároveň jde o poslední velký film Jacquese Deraye. Tři muži na zabití nepatří sice k nejlepším kouskům svého žánru ve Francii, nicméně s odstupem času a hlavně poté, co jsem je po delší přestávce znovu zhlédl, mám chuť jim nadělit nejvyšší rating. Poctivá kriminálka, kde nic neschází a nepřebývá, o tom, že jedno náhodné střetnutí vám může ze života udělat peklo. A rada na závěr - nepřipalujte kuřákům na ulici, nevíte co se z nich vyklube. Celkový dojem 85 %. (24.11.2006)

Byl v nesprávný čas na nesprávném místě. Kdo prahne po hrdlu Alaina? On i jeho drahá polovička se stávají nežádoucím artiklem v hledáčku nebezpečí špičky ledovce mocného impéria. Zabijáci si už zuby brousí. Pod pařížským živůtkem zvoní hrana hrdinova, který ani o píď nepřekročil práh vlastní cti a hrdosti a nestál o to, stát se součástí mozků většinové družiny. Perné dny ve zbrani jsou ty, které zkřížily cestu neviditelného minového pole. Dobrý skutek je po zásluze "odměněn" střelbou z hlavně smrtonosné. Momentka ortelu popravy bez slitování se rozlévá pod Vítězný oblouk bez vítězství. Alain Delon si do nůše mise solitérské, vedle své fyzické krásy, přibalil svaly vypracované, chrabrost blahobytnou a železnou pěst drsňáckou. Smutný osud hrdinův, který se nedal koupit, zaplatil cenu nejvyšší. (23.07.2014)

Už jsem zapoměl jak drsné ty francouzské kriminálky kdysi byly. Alain Delon je drsňák, co ustřeluje lidem hlavy z bezprostřední blízkosti. Jeho holka se furt producíruje nahá a pro ostřejší výraz nejde daleko. A celej ten film má prostě koule. V dnešní změkčilé době je tenhle film potěšení sledovat. (15.07.2008)

Delon vytvořil ve své produkci kriminálky, které pracovaly s kultem těla, zbraní a násilí. A tak se kamera hned na začátku kochá s Delonovou tváří (jede autem, poslouchá hudbu a tváří se nekomplikovaně oduševněle), aby pak po porci násilí přešla na prsa Delon´s girl (ta o nich ještě mluví a obdivuje si je v zrcadle při oblékání). Nesmí chybět honička auty, nějaká ta vystřelená hlava, Delon ukazující svaly (sprcha po akci), obdivné pohledy sexy dívky. Ale dvanáctiletému klukovi stačí ke štěstí těchto pár věcí: ňadra, zbraně, auta. Většina z nás z toho vyroste, někomu to stačí ke štěstí celý život. (28.11.2009)

Bezpochyby originální téma (zapletení se do zločinné spleti nasáklé patologickým podezíráním a vztahovačností), které by bylo možné úplněji vytěžit silnějším zdůrazněním jeho absurdity, jakož i volbou méně “klasicistní” formy, u níž nesdělnost obrazu, neřkuli hudebního a výtvarného kontaktu ubíjí od prvního záběru, bylo promarněno vedle zmíněného také (ne)herectvím Alaina Delona, zde zcela prostým psychologie. Je opravdu věrným ztělesněním hráče tato prázdná maska současně se pohybující světem s blazeovaným výrazem sebejistoty a vědoucnosti a hájící svůj život s vražednou neúprosností, aby jej nakonec odhodila jako obnošený kabát? Politováníhodný pokus. (04.02.2011)