Útek

Mám dobré zkušenosti s tím, když na režisérské stoličce sedí Gérard Oury. Prakticky jakýkoliv jeho film, co jsem viděl je povedená komedie. Útěk je ale krapet něco jiného. I když je v hlavní roli Pierre Richard není to takové příjemné jako ostatní komedie, zábavné v jistých chvílích určitě jo, ale krom toho také značně vulgární a zbytečně dlouhé, což mi na francouzskou komedii přišlo krapet neobjektivní. Co naplat, i tak je to zdařilá komedie, kde Pierre Richard hraje klasického zmatence na výbornou a dodává příběhu patřičný šmrnc. --- Kolik? - 22 milionů - 22 milionů? Viděla ses už v zrcadle ty škeble? (09.08.2007)

VIDĚNO PO DLOUHÉ DOBĚ ZNOVU. Echm, vážně Gerád Oury? Ten, který dokázal ve svých filmech přirozenně skloubit bláznivé gagy se zajímavým prostředím ve svižném tempu a zábavném vyprávění? Tak proč přesně tohle tady chybí? Au, au. Přestože je natáčení filmu popisováno (například v Pierrových vzpomínkách) jako pohodové a s Victorem Lanouxem už kdysi dávno Pierre  začínal v kabaretech, tak mám dojem, že mezi nima zde nefunguje žádná chemie. Oury sám jako režisér a scénárista přechází mezi putováním advokátá a vězně, povykáním hysterického mileneckého páru a studentskými bouření bez ladu skladu, humoru, tempa. Nevíte, kam to vede, jaký to má smysl. Dá se říct, že jsem záměr Ouryho tentokrát vůbec  nepochopil a až na pár ojedinělých chvilek se  nebavil.  A to ještě pomijím ty excesy, jako že všechny ženské představitelky jsou tady jen proto, abychom měly komu kouknout na zadek nebo ho zmlátit. Kde jsou časy cudně vyzívávé  scéna s balkoném z Velkého šéfa? Kde je TEN  Gerárd Oury? A proč toho alespoň nebyl ušetřen můj nejdražšší Pierre? Tohle asi zase nebudu chtít dlouho vidět. (10.10.2021)

Poměrně zábavná komedie, o trampotách jednoho poctivého, ale trochu nešikovného právníka Jeana-Philippa Duroca (dobrý Pierre Richard, který se krásně pohybuje při běhu) na pozadí bouřlivého jara 1968. Při návštěvě vězení u svého na smrt odsouzeného klienta Matiala Gaularda (dobrácký Victor Lanoux), je nešťastnou náhodou označen za vůdce vězeňské vzpoury a oba dva splolečně prchají z Lyonu do Paříže. Při cestě zažíjí řadu vtipných situací. Jedna z mála komedií, kdy se zloděj nemusí vzdát své kořisti a spolu se svou milou (Claire Richard) získává i volnost. Z dalších zajímavých postav: svérázný Durocův otec Marcel (Raymond Bussiéres) a okradení milionáři Giséle (Yvonne Gaudeau) a Jacquws Panivauxovi (Jean-Pierre Darras). Jinak protestující mládež je zde spíše zobrazena jako chátra, která chce ničit a bouřit se, ale změny bývají na konci pouze kosmetické. Poměrně lahodná oddechová zábava o útěku před nespravedlným obviněním. (17.02.2010)

Ve výsledku bohužel ne tak šťavnaté, jako v několika jednotlivých scénkách. Po takovém útěku jsem vždycky toužil, šel bych do něj klidně i s nemehlem Durocem. Šmíroval bych holky ze skříně, půjčoval si auta, přimotal se k občanské vzpouře, a matlal si obličej rajským protlakem. Jen bych se při tom svém velkém úprku snažil o vyrovnanější tempo, které mně tady chybělo. (01.06.2012)

„Koľko?“ – „Dvadsať miliónov.“ – „Videla si sa v zrkadle, škatuľa?!“ Pierre Richard patrí k mojim obľúbeným komikom nielen z Francúzska a keď vidím, koho všetkého nie sú ľudia schopní a ochotní pokladať za komediálneho herca, niekedy sa začínam rozprávať sám so sebou, aby som sa z takých názorov nezbláznil. V ÚTEKU extrémne roztržitému Richardovi (v roztržitosti by mu mohol konkurovať snáď len Peter Sellers v sérii RUŽOVÝ PANTER) navyše ako bonus pomáha skvelé ladenie do bláznivej ale stále milej a pôvabnej buddy komédie. (29.12.2007)