Som nesmelý, ale liečim sa

No... nechtělo by to přece jenom taky trochu jiného, než jen situačního humoru? A vůbec, co je to za chlapa ten kudrnatej blonďák?...Ne, vážně, české pojetí Pierra Richarda a Pierra Richarda v originálním znění, to jsou dva úpně rozdílní lidé. A nějak jsem si na to nemohl po celou dobu zvyknout. Ale k filmu. Přišel mi vskutku až příliš banální. Jako nenáročná oddychovka ( něco ve stylu Jáchyme, hoď ho do stroje ) to má sice něco do sebe, ale když už, tak raději v českém pojetí, na nějž jsem ( pravděpodobně nejen já ) přecejen už zvyklý (17.05.2009)

Příjemná oddechová komedie, jedna z těch lepších Pierra Richarda, při níž se člověk dobře pobaví. Jenom je podivuhodné, jak rychle se Pierre zbaví svého ostychu před jinými lidmi, ale vůči Agnes zůstává neohrabaný. Bývá to tak v životě, nu, v tom vidím rozdíl mezi sebou a Pierrem. Já byl vždycky přece jen větší moula. A abych se kvůli láskám předváděl na bowlingu, na plachtovém vozidle či jako hasič, na to jsem nikdy neměl... Jo, láska je věc šílená. (07.12.2018)

Příručka pro nesmělé. Pierre Richard se na mém žebříčku nejoblíbenějších komiků nikdy neprodere na nejvyšší příčky, obsazené prvoligovými štamgasty (de Funés, Matthau, Sellers...), na můj vkus je moc italský. Mnohem víc si ho cením jako gagmana, tvůrce. Tato jeho komedie patří na jednu stranu k nejslabším z hlediska scénáře (tomu vážně neříkám souvislý příběh), na stranu druhou k nejlepším co do účinnosti gagů. Scéna s petanquem ("Ten chlap na mě čumí!"), nákup spodního prádla, napodobování hosta v restauraci... I když se zatvrdíte a řeknete, že se takovým kravinám smát nebudete, za chvíli vám začnou cukat koutky, scéna vygraduje ad absurdum a pokud se nerozřehtáte, změřte si puls. Jsou zkrátka komedie, které nesplňují teoretická pravidla, ale prakticky jsou k zešílení vtipné. 70% (04.11.2005)

Francouzská komedie s chorobně nesmělým účetním Renaudem, jenž se bezhlavě zamiluje do neznámé dívky Agnes a snaží se na ni i přes svůj hendikep zapůsobit. Hlavní postava, bázlivý úředník a současně režisér tohoto snímku P. Richard, je však odhodlána zbavit se svého nezdravého ostychu, k čemuž mu pomáhá jeho přítel, odborník na zisk sebedůvěry italský herec A. Maccione. Největší zábava spočívá pochopitelně v Richardově nesmělosti, jež je mu na obtíž při obyčejných životních situacích, a společně s unikátní Richardovou komikou a jednoduchým dějem lze tento snímek řadit k jeho nejlepším dílům. Ve vedlejší roli arogantního vrchního číšníka v hotelu, v jehož kuchyni Richard pracuje, se objevil J. Francois, nepřehlédnutelná a snadno zapamatovatelná postava se strohými gesty. Postavu krásné a tajemné Agnes ztvárnila bývalá Miss France M. Coutelier, jež se však později už filmování nevěnovala. Zaujal mě též zajímavý hudební doprovod bukurešťského rodáka V. Cosmy a z celkového pohledu nevidím důvod, proč neudělit nadprůměrné hodnocení. (20.07.2017)

Vzpomínám, jak mě kdysi jeden kamarád coby čtrnáctiletého smrkáče v šusťáku vzal na mou první didžinu. Od osmi do deseti jsem sbíral odvahu, abych vůbec vešel dovnitř, do půlnoci jsem se obličejem ke zdi houpal do rytmu v rohu kulturního sálu, až jsem zhruba o půl jedné v odrazu okenní tabule uviděl holku. Na baru jsem si poručil lahváče, nechal si ho otevřít, rázným šustivým krokem jsem zákeřně zezadu přistoupil ke své oběti, poklepal ji na rameno a mužně skřípavým hlasem se jí optal "Dáš si? Je otevřený." Asi o deset roků starší slečna jen mrkla ke dveřím a o dva loky déle už jsem venku s nagelovaným plešatým vrátným probíral, kudy to budu mít nejblíž domů. Shodli jsme se na tom, že radši půjdu rychle, aby mě náhodou nedoběhnul a nenakopal mi prťku. Během následujících let jsem se na dívčí střední škole díky pravidelnému tréninku vyléčil, ale řeknu vám, že mně včera stejně bylo zvláštně, když jsem sledoval Pierra, kterak doslova hoří touhou... (04.01.2015)