Psycho-Pass

I.G. Studio nikdy nesklame. Psycho Pass je v mnohom podobný hlavne legendárnemu GITS: S.A.C., predsa len je od toho istého štúdia. Nemá až tak temnú cyberpunkovú atmosféru no nechýba mu vymazlená vizuálna stránka, podmanivá hudba, skvelý scenár a vynikajúce postavy, na ktoré majú okolie a udalosti psychologický dopad. Príbeh je najbližšie zmesi Minority Report a už spomínaného GITS, kde v Tokyu budúcnosti pôsobí tým zložení z policajtov a "potencionálnych kriminálnikov pod dozorom", aby PREDCHÁDZALI zločinu. Čo je vec dobrá. Teda aspoň pokiaľ vás systém Sybilla neodporúča k eliminácii bez toho, aby ste spáchali akýkoľvek zločin. Dialógy a monológy sú zahltené najrozličnejšími citátmi a filozofickými myšlienkami skoro ako Ghost In The Shell 2: Innocence, (odporúčam titulky od SunSub, ktorý vám na konci každého dielu objasnia, o čo a sa jedná a kto je autorom citátu), no predsa to GITS siaha len po minisukňu. Oceňujem, že hlavná postava nenosí až tak vyzývavé oblečenia ako Major Kusanagiová, no za to ani zďaleka nie je tak sexi, chladná, profesionálna a absolútne postráda cool efekt, ktorý svetu "Ducha v škrupine" nikdy nechýbal. Je to vlastne len taká hodne nadpriemerná sci-fi kriminálka. Obľúbené postavy: Kó, Masaoka. (13.09.2013)

Po Šingeki no Kjódžin, jsem se rozhdl dát šanci dalšímu anime, které jsem kdysi zavrhl po pár dílech s jistým předsudkem (jako nepovedený klon Stand Alone Complex), ovšem jak jsem se v názoru na Titány spletl, tak jsem se v názoru na Psycho Pass utvrdil. Byť setting je velice podobný Stand Alone Complex, vše zde na mě působilo mnohem povrchněji. Největší problém je pro mě v premise, kde cool vypadající pistole dokáže okamžitě zjistit, jestli jste „kriminálník“, což tak trochu zbavuje seriál o to, co kriminální žánr tvoří zajímavý (rozplétání motivů a hledání důkazů). Doufal jsem tak, že po prvních epizodických dílech, kde vesměs vždy za vše může nějaký „šílenec“, bude zajímavá alespoň hlavní dějová linka, které se seriál věnuje za půlkou. Bohužel ale dostaneme jen dalšího povrchního záporáka, který místo zlodušského smíchu pronáší citace známých literárních klasiků, aby tak zamaskoval zcela banální příběh bez zajímavých odhalení či zvratů, které by člověk neočekával několik dílů předem. Bohužel ani postavy nejsou nijak zvlášť zajímavé či charismatické, nějaký background k vedlejší postavě dostaneme jen v jedné flashbackové epizodě, ale ani tak mi nepřišlo, že by postavě dodalo hloubku, možná proto, že jsem nepochopil jakou souvislost má ambice stát se alternativní hudebnicí s pozdější kariérou kriminalisty... Animace je slušná až skvělá, hudba bohužel používá jen asi 3-4 motivy, které se rychle ohrají. (26.08.2019)

Po první epizodě: Má to určitou atmosféru, ale i celkem dost vad na kráse. Například technologie v budoucnosti stojí za starou bačkoru - "Nemůžeme poslat do čtvrtě roboty, neboť tam nejsou vysílače" - slyšeli jste někdy o radaru? Radar! Postavy se dělí na charismatické (Masaoka) a otravné (Cunemori, Kagari). Občas se objevila hláška, ze které jsem dostal rakovinu. Případ byl brutální a mohla by se z toho vyvinout fajn kriminálka. Dám tomu ještě jeden díl. Pořekadlo: 日本のアニメーターは、平らな足を持っている。 (15.08.2015)

Tak kdy bude další serie ? Ne vážně. To co se zpočátku zdá jako temná scifi kriminálka se rozvine v kyberpunkovou symfonii ve které není nouze o zvraty ani emoce. Dlouho mě žádné scífko takhle nepobavilo z nutkáním "ted už vážně poslední díl". Pak tu máme odkazy na kvalitní četbu což považuju za velké plus. Rozhodně doporučuju všechny ze zmíněných autorů. V neposlední řadě musím vypíchnout výborný soundtrack. Představte si lidskou společnost která se zdá dokonalá svým systémem odhadu psychologie lidského chápání. Pod neustálým dohledem je pokoušeno tu nezdravou část oohodnotit už v útlém věku a poslat na převýchovu a nebo rovnou pod nůž. K tomu slouží takzvaný součinitel zločinu zaveden systémem SIBYLa. Ale i ten nejdokonalejší stroj má své nedostatky a ne každý kout je možno pravidelně monitorovat. Proto je tu Útvar pro předcházení kriminalitě. Jsou, ale připraveni čelit novému druhu zločince a zároveň svým vnitřním démonům ? K tomu jim napomáhej Dominátory, supermoderní zbraně a nebo taky ne... (13.03.2014)

[1. série] Už je to řádná doba, co jsem naposled shlédl jakýkoliv druh mangy, přesněji 7 let. Od té doby se trochu změnil můj vkus a pohled i přesto, že mi spoustu kamárádů říkalo, jak jsou i tyto kreslené seriály spíše pro dospělé, zatímco já to hrdě škatulkoval do své dospívající minulosti. Přes mírné doporučení jsem tedy našlapoval opatrně. Po shlédnutí převládaly spíš pozitivní pocity, což je nečekaný výsledek. Děj je slušný, nepostrádá napětí, akci a hlavně tuny injekcí s filosofickými hláškami a citacemi různých zahraničních myslitelů (přijde mi zvláštní v japoneské kultuře večně odkazovat na Evropany; to v Japonsku nejsou žádní?). Příběh solidně eskaluje až ke svému vrcholu v 11. epizodě, který mě absolutně ukázkou na budoucí neschopnost lidské rasy a závislosti na technice či zažitých rutin. Bohužel Psycho-Pass 11. epizodou nekončí, čímž se dostávám k drsné skluzavce dolů k poměrně sterilnímu konci. Škoda. Byl jsem potěšen hloubkou většiny postav, i když se často chovají neuváženě nepřirozeneě a nelidsky, takže narazíme na několik logických děr a sem tam se sami sebe ptáme, jak přišli na to či ono, ale zárověň nevěděli o tomto a proč se tak zachovali. Inu, japonská kultura je odlišná od té západní, i když se musím opakovat: tvůrci našli v západním filosofováním a používáním anglických názvů velkou zálibu. Vcelku vzato jsem velmi spokojený s tím, co jsem viděl: Solidní animace (připojím se k mírné nelibosti vzhledu hlavní aktérky, ale nelibí se mi ani mix kreslených scén s počítačovými), dobré postavy, ucházející děj, ale hlavně dost zajímavých úvah a myšlenek, které Vám při sledování určitě v paměti utkví. (05.11.2014)