Klauni

Na Klauni jsem se na Cinemaxu docela dlouho chystal, ale buď jsem byl ožralej nebo jsem necítil tu správnou myšlenkovou náladu na tenhle film. Naštěstí se zadařilo, vše si sedlo a já uskutečnil před televizí na Klauni posed. Bylo velmi dobře že jsem si na Klauni počkal se správnou náladou, protože po jeho skončení jsem odcházel z filmového posedu nadšen. Klauni jsou citlivě vyprávěný příběh, který má v sobě velmi dobře narýsovanou čáru lidských osudů, kterou ve správných chvílích protne humor. Právě napasanování humoru do takto poměrně smutného příběhu, tady považuju za vysloveně mistrovskou práci, protože všechny ty vtipné slovíčka nebo scénky zapadají do celkové atmosféry filmu, která ve svý podstatě není příliš radostná. Olda Kaiser mně opět přesdvědčil, že by si zasloužil mnohem větší pozornost od režisérů a producentů než se mu dostává, protože jeho herecký talent by naplnil minimálně Mont Blanc a pokud jde o Petra Jarkovského, tak pochybuju, že se mu Klauni podaří někdy scénaristicky překonat. (09.12.2014)

Není asi mnoho českých filmů z předchozí dekády, kterým bych bez zahávání udělil plný počet, ale tento mě velmi mile překvapil a potěšil. Když jsem si četl vyjádření k tomuto snímku od Jerryho Schatzberga, který tak krásně opěvoval (v době vzniku) nový český film, říkal jsem si, že to musí být něco! ...a ono taky jo! :) Můžeme namítat, že jde jen o další z řady titulů, které zachází do minulosti v podobě komunistického režimu, ale ta v tomto případě tvůrcům posloužila pouze jako kulisa k dramatu ze současnosti, rozehraného v osobní, lidské rovině, včetně hlubšího se vyrovnávání se vzájemnými křivdy. Klauni jsou příkladem toho, co mě ze současné domácí tvorby dokáže oslovit asi nejvíce: působivé, dobře vystavěné drama na zajímavé téma, citlivě zpracované v osobitém stylu. Naštěstí se najdou tvůrci, kteří to dokážou a Viktoru Taušovi patří poklona i za zrealizování netradiční koprodukce, která je příjemnou a svěží změnou. Přestože jsou Klauni v první řadě silným dramatem, Taušovi se podařilo ukočírovat styl ve skloubení s komickými scény a humornými momenty, že se tu ve výsledku drama a komedie dobře doplňují, zvláště v druhé polovině (velmi pěkně v tomto směru fungují i závěrečné, humorně stylizované scény s hlavní trojicí pohromadě). I když nejsem milovníkem pantomimy, překvapivě jsem se bavil i u scén v tomto duchu, včetně vrcholné scény z divadelní zkoušky a ústřední herecká trojice Flamand – Kaiser – Lábus odvedla skvělou práci jak v této humoristické, tak i v těch dramatických či charakterních partech svých rolí. Osobitě musím vyzdvihnout ještě Kati Ouninen, kterou začínám s každým dalším filmem obdivovat stále víc, její výkon v roli ženy s Alzheimerovou nemocí, ztvárněný s minimem slov, je přímo dechberoucí. Moc se mi líbila i hudba, velmi pěkná hlavně v těch hravých či poetičtějších momentech a celkově nemám, co bych vytýkal. Nečekaný, ale rozhodně příjemný zážitek. [90%] (27.04.2022)

Skvělá záležitost, ve které haprují především věci spojené s postavou Didiera Flamanda, jeho výkon je někdy dost necivilní a některé scény v jeho dějové line působí dost vykonstruovaně (scéna bojící se vnučky mezi francouzskými divno-divadelníky). Jako kontrast působí zcela podmaniví Lábus s Kaiserem, kteří svoje role zvládají naprosto s přehledem a docela dobře jim k tomu sekunduje i finka Kati Outinen, díky jejíž češtině je její ztvárnění Alzheimera najednou překvapivě věrné.Za zmínku , stojí i formální stránka, kde je třeba kamera na špičkové úrovni a i takové mimovské scény (které připravoval Boris Hybner), které mám jinak rád asi tak jako zkažený mlíko se sardelovou pastou, jsou tu nejen funkční, ale dokonce zábavné. (19.09.2017)

Poctivý kumšt je rozerván žabomyšími válkami celosvětových, ale i soukromých rozměrů. Spojuje je optimistický humor, ač jejich životy připomínají dramata. Co bylo léta za nimi, je opět před nimi. Zvládnou to s grácií herce či slabostí člověka? Hlavně, každý po svém. Film o rozhodnutí a pokračování, i když už zdánlivě není v čem. Skvělá režie, která jakoby pouze s respektem sledovala dění, a nabízela ho divákovi. Postsynchronní dabing je u některých vedlejších herců rušivě nepřirozený a při jemném stylu vyprávění je i délka filmu lehkou brzdou v mém plném počtu. Nicméně koprodukce funguje a ústřední trojici si lze skvěle užít, nemáte-li ovšem s někým z nich nějaký vlastní filmový problém. (26.07.2014)

Smutně nudné drama. 1) Film bez děje kolem mě těžkopádně prokulhal a ani 132 komentářů uživatelů ČSFD mi nepomohlo jasně definovat, proč to. Asi něco se scénářem, něco s režií. To jsem nebyl já, to byl Parkinson. 2) Marně přemýšlím, co dělal poměrně početný lucemburský a finský štáb. 3) Kaiserovi i Lábusovi role sedly, ale ze snímku mám pocity přinejmenším rozpačité. (05.04.2015)