Armáda tieňov

Skvělej snímek o činnosti francouzského odboje v zemi okupované nacisty. Herecké výkony Lino Ventury a především Simone Signoret společně s napínavým snímkem Vám častokrát doslova zastaví dech. To však nic není proti konci filmu, ten Vám ten dech doslova ukradne. Měl bych asi problém někomu doporučovat nějakou armádu, ale s doporučením Armády stínů nemám problém ani nejmenší. (19.08.2007)

Filmový příběh z oblasti francouzského odboje za druhé světové války s excelentním Lino Venturou v hlavní roli a Simone Signoret v roli velmi odvážné a odhodlané ženy v boji proti nacismu. Ponurá atmosféra celého příběhu vyústí do tvrdého a skličujícího závěru a nechá ve Vás velmi hluboký dojem. Zaslouženě plný počet hvězdiček. (06.07.2008)

Moc neprožívám sólový klavír. To už musí být echt! něco, aby mne to oslovilo, či dokonce draplo za srdce. Nějaká fakt výjmečná skladba. Jistě, jsou takové. Ano, správně, jedna byla zde v tomhle filmu. Plus klasika - akordeon, smyčce. Jímavé, tklivé, dokonalé tóny. Jen velká škoda, že té hudby tam bylo tak málo. Ovšem o to více jsem si ji užila. Moc nemusím válečné filmy. To už musí být echt! něco, aby mne to oslovilo, či dokonce draplo za srdce. Ano, správně, tohle je jeden z nich. Byť o hrůzách kolem války, přesto krása. Dokonalá souhra všech účinkujících, zejména Lina, Simonky a Jeana-Pierra, kteří zastínili všechny ostatní, byť i ti ze sebe taktéž vymačkávali, co se dá. Jenže co naplat, když je to Lino, Simonka a Jean-Pierre, kteří hrají (co hrají, ti to prostě s těmi postavami vyloženě prožívají, žijí!) už jen pouhým pohledem, pohybem, výrazem ve tváři, nádechem a výdechem. A charisma z nich přímo prýští. Dlouhé scény beze slov. Vypíchnout musím zejména tu po útěku Lina (doslova Němcům z lopaty) v autě, vzadu se Simonkou, jejich "rozhovor" pohledy, doteky (jak se vzali za ruce, mne píchlo u srdce), mlčením. Nebo záběry na ztýrané oběti na židli. Zchátralý dům, kde se skrýval Lino, na mne dokonce působil (i přes svou ponurost a temnotu) nečekaně romanticky. No, a o té závěrečné scéně, to už ani nemluvím. To se mi snad na nejméně půl minuty srdce zastavilo. A to jsem přitom čekala, že to nebude žádná selanka. Takovéto filmy si někdy s psychikou pohrají daleko působivěji, než nejlepší horory. Rozžvýkají ji, a vyplivnou. Ale zážitek z dokonalého filmu to naštěstí vyváží. A stojí rozhodně za tu újmu, je vidět... ["Filmová Výzva 2019" - Willy Kufalt] (01.04.2020)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Ponurý, ale pravdivý film o tragickém osudu francouzských většiny odbojářů za německé okupace. Bohužel také film pomalý a nudný, zvláště v prvních dvou třetinách dlouhé stopáže. Na snímku je patrné dobře zvládnuté filmové umění, je zde dokonalá noir atmosféra, iritovala mne ale rezignace filmu na akce proti Němcům (s výjimkou sebezáchranných akcí odbojářů) a tématické zanoření filmu do vnitřních problémů odboje. Jsou zde však i nezapomenutelné scény, jako je útěk Lino Ventury z popraviště gestapa, kdy jsou vhozeny dýmovnice kolem běžící skupiny vězňů kropených kulometem popravčí čety v podzemním bunkru - a pak se z větracího otvoru objeví záchranné lano. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=on38oTESbHU (02.06.2012)

Zdrcující filmová výpověď, v níž není prostor pro velká slova ani patos hrdinů. Melville neheroizuje odboj proti nacistům počtem zachráněných obětí ani zářezy na pažbě v podobě zlikvidovaných nepřátel. Ani se nesnaží diváka všemi prostředky přesvědčit o zrůdnosti nacistického systému. Jen nenápadně a neustále přikládá pod kotel.. Příběh odbojáře Gerbiera a jeho souputníků se totiž neúprosně a s chladnou odměřeností vydává do slepých uliček, odkud není návratu. Beznaděj však nemá žádný dovysvětlující dovětek, jen je vám sdělena. Už to asi nechci vidět. (26.03.2020)