Sto dní v Palerme

Můj miláček Lino Ventura byl pověstný pečlivým výběrem scénářů, za což jsem mu velmi vděčen, protože mně pak stačí vidět, že v nějakým bijáku hraje Lino a bez obav můžu na svým přehrávači zmáčknout play a očekávat kvalitku. U 100 dní v Palermu mám jeden problém. Když jsem film viděl jako dítě za komoušů v TV nemoh jsem z té syrové realičnosti pořádně usnout.Depresivní pocit z bezvýchodný situace, která ve filmu na jihu Itálie panovala mám pořád. Dokumentaristicky pojatý styl vyprávění je taky skvělý. O Linovi ani nemá cenu hovořit i když přibývající léta jsou znát, pořád je to herecká super špička, ale buď to chtělo přidat víc minut na dialogy, to pokud by film směřoval více k politickému thrileru a nebo naopak ubrat minuty, pokud by film směřoval spíše směrem k akci, takhle je to někde na půlce, no a já cítím, že to není úplně přesnej flusanec jak by to moh bejt. Já bych prostě nechal více rozehrát boj Carlose se statní aparaturou, to by pak ten boj proti mafii vyzníval ještě depresivnějc a beznadějnějco co filmu podle mě jde především. (26.08.2014)

Těšil jsem se na to moc, hlavně kvůli Venturovi, a právě proto jsem se dočkal zklamání. Je to pro něj netypická a nepřirozená poloha. Převážnou část filmu vlastně pořádá didaktické přednášky o tom, že se zločinností a mafií zejména je možné bojovat a zvítězit jen kolektivní odpovědností. Je to didaktické a obrýlený Ventura s výrazem pana učitele tuhle nepříjemnou rovinu stále zdůrazňuje.. (30.06.2013)

Před časem jsme tu na csfd měli anketu, nakolikrát se díváme na filmy. Je náhodou, že zrovna 100 dní v Palermu je mým rekordem, dokoukal jsem to až asi na poosmé, protože jsem vždy usnul během patnácti minut (mohla však za to únava). Nicméně jedná se o mimořádně nudný film, kde jediná akce znamená hned rovnou závěr celého přiběhu. Lino Ventura je obklopen silným charismem a tak jeho postava je velmi věrohodná. Nicméně je to pořád jen 100 minut nudy. Vyzvihl bych alespoň starý český dabing studia Barrandov (Vilém Besser, Regina Rázlová, skvělý a nenapodobitelný Vladimír Ráž, Soběslav Sejk, Ladislav Županič). (11.12.2008)

Carlo Alberto Dalla Chiesa - muž, který toho měl mnoho za sebou, a který i na poli boje s organizovaným zločinem mnohé zažil. Přesto ale podcenil - pravda, obtížně představitelnou - moc mafie. Pouhé dva roky po jeho teatrálně bestiálním zavraždění se Italové rozhodli natočit o jeho stodenním působení v úřadě palermského policejního prefekta film, který by nepřibližoval ani tak jeho osobu (kdo byl, odkud přišel, jak se dostal tam kde byl, a co při tom prožil), jako spíš celkovou atmosféru "jiného světa" jménem Sicílie na začátku osmdesátých let. 100 Dní V Palermu je nepochybně film, na kterém je jeho věk znát, ale pro mě osobně byl fascinující ukázkou v podstatě reportážního stylu, který jsem u filmu tohoto žánru a dějové náplně rozhodně nečekal. Díky hraným záběrům ze všedního života (v Itálii se při utkáních fotbalové repre zastavuje téměř všechno na všech stranách zákona) a samozřejmě i strhujícímu buldočímu výkonu Lina Ventury musel ve své době - pamatujte jak čerstvé tehdy ty události byly - film působit velmi živě a dnes už se může brát jako polodokumentární rekonstrukce. Tento dojem budí i práce s kamerou, která vrcholí v závěrečné scéně, ke které vše nevyhnutelně směřuje. Z neuvěřitelnosti toho všeho mě dost mrazilo. Pro našince to asi nemá nijak zásadní přitažlivost, a jasný záměr režiséra to divákovi taky příliš neusnadňuje - já na to ale slyším, a krom toho, že červenou barvu výložek tohohle filmu beru jako jasnou věc, si myslím, že by si zasloužil i víc. 80% (14.07.2013)

Postupně doháním období francouzských kriminálek a jedna zásadní mě dohnala nedávno na ČT2. Spolu s ní se přiřítil i Lino Ventura, kterého jsem také ve filmu viděl tolikrát, že bych to zatím spočítal na prstech jedné ruky. Musím se ale přiznat, že jsem očekával maximální nadšení a nakonec to bylo maximální nadšení akorát z Lino Ventury. 100 dní v Palermu představuje objektivní náhled na život a mafii v Palermu v 80. letech. Vlastně si vůbec nevymýšlí a o to hůř se na to kouká. Na druhou stranu jsem měl problém se sžít s postavami (hlavně z toho důvodu - SPOILER: že je ve výsledku někdo vždycky postřílí), takže jsem si k filmu nedokázal udělat výraznější citový vztah. Co ale nezapomenu, tak herecký projev Lino Ventury. Doufám, že se brzo dostanu k více jeho filmům, protože on je opravdu persóna, které by se i v dnešní době málo kdo rovnal. (28.06.2013)