Sto dní v Palerme

Po dvadsiatich minútach rovnako natočených vyvražďovačiek a politikárčenia som čakal, akým smerom sa dej začne ďalej uberať, po ďalších dvadsiatich minútach som si už na túto monotónnosť zvykol a ku koncu mi začínalo byť jasné, ako to musí celé skončiť. Človek si v závere povie, že film je to síce spoločensky závažný, ale po dramatickej stránke predsa len iba o málo záživnejší, ako televízne správy na danú tému a novinové články, na ktorých titulky sa tu tak často pozeráme. Diskusie na gymnáziu a stavbe dnes pôsobia už mierne komicky. Na druhej strane je spoločensky dôležité, aby takéto filmy podľa skutočných udalostí boli nakrúcané a je otázne, či kvôli dramatizácii deja im treba vymýšlať nejaké atraktívne podzápletky, čo sa v tomto prípade asi nestalo. (26.06.2013)

Obsah 100 minut v Palermu krátce a stručně: V nepravidelných intervalech je mnoho osob zastřeleno v autě. A tyto násilné scény jsou prokládány bezútěšným plkáním Lino Ventury o tom, že když v Itálii nejsou vhodné zákony, nedá se s mafií bojovat. Ponaučením z filmu tedy budiž skutečnost, že ať se snažíte, jak se snažíte, s Mafií nic nesvedete. Čili zas tak objevný to jako úplně není... Trochu přihlouple pak působí didaktické "vysvětlovací" scény, v nichž moudrý generál rozpráví svým podřízeným všeliká univerzální moudra, jakoby snad to byli děti školou povinné. Vrcholem humoru je pak scéna, kde se snad nějaký plukovník protiteroristické armádní jednotky ptá: "A řekněte nám, co je to vlastně prefekt...?" Všichni v místnosti poslouchají jak napjatý skauti u táboráku ... A generál odpovídá: "Víte, mládenci, prefekt je osoba, které stát vložil do rukou moc, aby ho zastupoval v boji se zločinem..." ... Žjóóóva! (25.08.2014)

Velká nostalgie, kterou jsem jako kluk vcelku hltal. Dnes s odstupem let mne víc bavil báječný český dabing než celý zamotaný a prakticky dokumentárně podávaný příběh generála Dalla Chiesy.  Krvavé vsuvky atentátů jsou dostatečně syrové a vzbuzují odpor, stejně jako odsudek prohnilé státní moci, jež je neoddělitelně propletena s "chobotnicí"  a neplní tak svou funkci.  Ventura je pak v roli generála přesný, ale scénář z něj tak trochu dělá jen  šaška na ozdobu, který hodně odsuzuje  a diskutuje, ale jeho velký plán na zničení mafie pro mne de facto zůstal záhadou.  Poctivě je ale třeba říct, že mi není jasný ani po pročtení několika článků o skutečném Dalla Chiesovi. (30.10.2023)

Trefně to řekl jeho generál Carlo během velmi zajímavé scény besedy se studenty, jaký je ten boj proti mafii těžký, když se mimo centra dění běžní lidé o tyto problémy nezajímají: „Netýká se jich to přímo, netýká se jich to tedy vůbec.“ Asi takový je i můj vztah k filmům s mafiánskou tematikou, obvykle jsou mým zájmům vzdálené až příliš na to, aby mě dokázaly vyloženě nadchnout... Má se cenu opakovat a chválit na 100 dnech v Palermu v první řadě úžasný výkon Lino Ventury v hlavní roli generála? Tak rozhodně má, protože Linovi se tady povedlo téměř nemožné: vtáhnout mě po celý čas naplno právě do dění ryze mafiánského filmu. Dokázal jsem-li s dostatečnou pozorností odsledovat počáteční děj, kde zdokumentovaná série mafiánských vražd je provázena někdy až zdlouhavými dialogy o vysoké politice, záhy na to jsem pak mohl začít s Venturou naplno prožívat jedno silné osobní drama ze života čestného generála, jenž se svým zápalem a nesmlouvavým charakterem uvízl v bezvýchodiskové pasti. Společenské drama ze světa politiky zde tvůrci navíc propojili s malým velkým dramatem ze soukromého života generála a jeho vztahu k mladé snoubence. Konec šlo dávno předem odhadnout a čím víc se blížil, tím víc společné scény mladomanželů (mnohdy více romanticky milé, než prvoplánově smutné) ve mě vyvolávaly silné emoce. Chválím i způsob natočení masakru v závěru, kdy vidíme všechno dění jen z výšky seshora bez detailů na stříkající krev a zohavená těla, ale zasažený divák ten pocitový masakr stejně prožívá... 80% (02.11.2020)

Kamera strohá jako poušť, přitom snímá z blízkosti a bez milosrdenství detaily krvavého násilí. Snímá je neefektně, surově, skoro dokumentárně. V hlavní roli charismatický Lino Ventura. Leč dialogy to poslaly do háje. Mluví a křičí se hlavně ve frázích, Ventura často bezdůvodně seřvává nebohého šéfa carabinierů, který je však na jeho straně. Je až nepříjemné vidět, že film je hlavně o postarších mužích, kteří vše rozhodují. Jediná ženská role stojící za zmínku je mladá manželka, která je však jen na okrasu a snad aby trochu zmírnila panákovitý portrét hlavního hrdiny. Kde se jen letmo zmíní, že by chtěl změnit zákon, aby měl účinnější nástroj pro boj s mafií. Jinak však jeho úsilí spočívá převážně v plamenných, leč plytkých projevech tu k mládeži, tu k dělníkům. Snad to byl film, který Itálie v té době potřebovala jako apel, z dnešního pohledu však divákovi slouží jen jako doklad doby. SHRNUTÍ: Nezačínej si nic s mafií. Když si začneš, nediv se. (13.09.2022)