Posledná adresa

Těžko se mi dýchá drahá Francie. Opravdu velice těžko. Vyprávíš mi smutný příběh, zainteresuješ do toho i zvířata, aby to mělo větší důraz na city a pak to vědomě zakončíš době, abys mě naprosto sejmula poslední scénou. Bylo mi po filmu hrozně smutno, těžce, nedýchatelno, ale to nic nemění na tom, že hudba byla překrásná a herecké výkony dokonalé. I proto v mém srdci zůstaneš a stejně tak mě neustále donutíš přemýšlet nad tímto filmem. Svět umí být tak krutý: "Život je promarněný dar pokud ho člověk neprožil tak, jak po tom toužil." (01.09.2014)

Tak kdeže medzi blokmi panelákov žil ten svedok? Policajt bachnutý za čestný výkon služby na sklonku aktívnej služby, nedlho pred odchodom na dôchodok, advokátskou hajzlovinou. Za "odmenu" od nadriadených dostane flek v zapadnutom policajnom okrsku. Koelgovia z neho veľmi nadšení nie sú. Veď čo to už len bude za policajta, keď z inšpektora je zrazu návštevník pornokín odhaľujúci obťažujúcich úchylov? No zvláštne zmilovanie dostane v podobe doriešenia roky sa tiahnuceho vystopovania akéhosi svedka. K tomu mu pomáha mladá sociálna pracovníčka. Prípad síce doriešia, no pachuť studeného policajného monštra s chýbajúcim sa vcítením k obetiam i svedkom trestných činov ostáva. (28.06.2013)

Rádobyakční, odbytá a herecky až negramotná pasáž pod úvodními titulky během které Lino tři výlupky zatkne a jednoho rovnou zastřelí jako by sem spadla z úplně jiného filmu. Zbytek se naštěstí nese v úplně jiném duchu – neběhá se, nestřílí se, výborně sestavená dvojka Ventura, Jobertová nachodí po Paříži kilometry od čerta k ďáblu, pěkně pomalu a důkladně. Film s tou správnou patinou francouzko-italských koprodukcí ze sedmdesátých let, kde se típou cigarety o volant a když dostanete nakládačku, tak to fakt bolí. (22.10.2003)

Excelentní Lino Ventura v roli tvrdého, neústupného a nekompromisního policajta, který je po zadržení opilého synka prominentního advokáta přeložený na jakési oblastní komisařství. Tam dostává za úkol najít svědka závažného případu. Svědka však nehledá pouze Ventura a jeho mladá a nezkušená kolegyně, ale také vyslaní zabijáci chlápka, kterého by svědectví dostalo do basy. Jenže svědek za sebou pečlivě zametl všechny adresy. Ten kdo by však očekával happyend, bude zklamaný, konec je mimořádně hořký... Vedle výkonu Lino Ventury podali výborný výkon Marlene Jobert a Michel Constantin. Perfektní, dynamická a smutná hudba Francoise Roubaixe. (05.01.2008)

Lino Ventura a Marlène Jobert si prý spolu moc nerozuměli, ale na plátně jim to docela klape. Sympatické na nesourodé dvojici detektivů je, že on není žádný nezničitelný Robocop a ona není emancipovaná superžena. Za povšimnutí stojí Paul Crauchet ve vedlejší roli a konec, který až příliš připomíná skutečný život. Bohužel. (29.03.2011)