Bílá královna

The White Queen patří mezi ty více realištičtější historické seriály, což nemusí být na škodu - ale tím pádem se nezbaví občasného sucharského syndromu, kterému chybí šťavnatější příběh. Zvlášť úvodní epizody se rozbíhají dosti pomalu, než se začně něco zajímavého dít. A pak vám bude líto, že už je konec. Příběh rivality mezi "rudou" a "bílou" růží mohl být využit mnohem lépe, ale na epičtější bitvy nebyl rozpočet. Kostýmy jsou ale skvělé; lokace hrají jednu z hlavních rolí a hlavní a vedlejší postavy jsou výborně vybrány a zahrány. A nakonec se možná i něčemu z té historie přiučíte, i když je děj víe založený na fikci, nežli faktech. (20.04.2014)

Biela kráľovná je priemerným počinom na poli historických seriálov. Od anglickej produkcie by som čakal viac a v tomto prípade ju predbieha tá talianska. Vojna ruží je tak trochu opomenutou kapitolou dejín, je teda dobré, že sa filmári pustili aj do tejto témy. Z historického hľadiska tu je pár nepresností, ako je napríklad používanie zipsov na šatách, ale to je odpustiteľné. Ľudia chcú vidieť stredovekú romantiku a nie ľudí s hnilými zubami a všivavými vlasmi. Chaotickosť stvárnenej doby bola takisto dobre znázornená, no divák sa môže v tých intrigách trochu stratiť. Za najväčšiu chybu ale považujem fakt, že niektoré postavy sa v deji vôbec nemenia, nestarnú, hoci prešlo cez 20 rokov. Rovnako zakomponovanie čarodejníckych praktík bolo úplne mimo. Summa summarum, vojna ruží je zaujímavou kapitolou dejín, nikdy ale nebude tak populárnou ako napríklad Tudorovci. Neustále boje tam a späť môžu spôsobiť stratu záujmu diváka, ako sa to stalo aj u mňa. (06.02.2017)

Lekce anglické historie zhuštěná do deseti hodinových dílů. Měl jsem pocit, že seriál předpokládá divákovu bazální znalost dějinného období, ve kterém se odehrává (1464–1485). Jelikož jí nedisponuji, tak jsem se v ději a postavách chvílemi ztrácel. Bylo proto zapotřebí se trochu dovzdělat. Jde spíše o konverzační drama, byť ani o pár vydařených záběrů z bitev není divák ochuzen. Dobová výprava je na vynikající úrovni, jen se mi moc nepozdával výběr/maskování některých herců. Například samotný král Edward IV. mi přišel jak vystřižený z nějakého lifestylového magazínu, a to po celých zobrazovaných 20 let jeho života (jeho představitel vizuálně vůbec nestárnul; až v den jeho smrti mu nechali narůst vousy). Z herců se mi naopak nejvíc líbila Amanda Hale, představitelka Margaret Beaufort, a potom David Oakes, který ztvárnil králova bratra George a kterého znám už z mé oblíbené „středověké“ minisérie Pilíře země a taky z Borgiů. (20.08.2015)

Od seriálu jsem si sliboval mnohem více, než jsem následně dostal. Tvůrci evidentně nepracovali s přemrštěným rozpočtem, takže se veškerá akce odehrává mimo záběr a mnohem větší pozornost se věnovala romantice a častému odhalování tělesných partií (ano, horňáci jásají). Do děje byla, čertví proč, vepsána i jakási čarodějnická linie (asi pro úspěch Harryho Pottera), která mi fakt lezla na nervy. Dohromady to pro mě byla jedná velká směs negativ i pozitiv, takže neutrální tři kousky zhruba vystihují můj názor na celý tento počin. (25.01.2021)

O Válce růží jsem se ve škole učil, že to byl boj mezi rody Lancasterů a Yorků. Až díky tomuto seriálu jsem se něco blíže dozvěděl o několika silných ženách té doby (Markétě z Anjou, Alžbětě Woodvillové, Anně Nevillové, Markétě Beaufortové), které stály po boku svých manželů či otců (králů Jindřichovi VI, Eduardu IV a Richardu III). Doba to byla drsná a plná krve, díky tomu důrazu na zmiňované ženské postavy je zde ale možná až přemíra romantiky (a erotiky). Alžběta Woodvillová se svou dcerou rovněž Alžbětou tu zas každo chvíli kouzlí (a ovliňují tak výsledné události), což mě tedy moc nebavilo. Ze všech těch zmiňovanaých žen mě tak asi nejvíce zaujala (ač ne svým vzhledem) postava Markéty Beaufortové, která po celou dobu jde fanaticky za jediným cílem a to naplnit "boží" záměr, že se její syn Jindrich Tudor má stát anglickým králem. Kdo zná anglické dějiny tak ví, že se jí to nakonec podařilo a jeho nástupem na trůn došlo k symbolickému smíření Lancasterů s Yorky. ******************************************************************************************************* Po vzhlednutí všech dílů se nemohu odpustit komentář ke dvěma fabulacím v celém vyprávění. Že se dle autorů seriálu Alžbětě Woodvillové podařilo zachranit (nastrčením dvojníka) alespoń jednoho ze svých synů (Richarda) před trpkým osudem princů z Toweru (jak jsou Eduard a a Richard nazýváni v historiografické literatuře) ještě beru, neboť nad skutečným osudem obou Alžbětiných synů se asi vždy budou vznášet otazníky. Ale nechat Alžbětu z Yorku, budoucí manželku Jindřicha Tudora a anglickou královnu, milovat se před rozhodující bitvou s králem Richardem, to považuji vážně za vrchol. Tímto totiž tento seriál žel klesl na úroveň mýdlové opery. (28.02.2021)