Bílá královna

Základními rysy seriálu je tempo, švih a uvěřitelnost. 1) Anglická spisovatelka Philippa Gregoryová, the queen of British historical fiction podle časopisu AudioFile, se zaměřuje především (i když nejen) na 15. a 16. století britských dějin._____ 2) Televizní seriály podle jejích knih v chronologickém pořadí jsou: Bílá královna (konec válek růží), Bílá princezna (Jindřich VII. a jeho žena) a Španělská princezna (Kateřina Aragonská a synové Jinřicha VII. - Artur a Jinřich VIII.)._____ 3) Neumím posoudit historickou věrnost knih (ty jsem nečetl) ani seriálu, ale na rozdíl od zejména americké filmové produkce mi nepřijde, že by Angličané byli moc mimo._____ 4) Každopádně seriál nabízí napínavou dobrodružnou podívanou se spoustou dějových zvratů a uvěřitelných postav._____ 5) A ti kluci! 28letý Max Irons (král Eduard), 24letý Ben Lamb (královnin bratr Anthony Rivers), 30letý David Oakes (Eduardův bratr George), 26letý welšský herec a zpěvák Aneurin Barnard (Eduardův bratr Richard) a mnozí další v epizodních rolích._____ 6) Zaujaly mě i 31letá Amanda Haleová (fanaticky věřící lady Margareth Beafortová, matka Jindřicha Tudora) a 27letá Faye Marsayová (dcera lorda Warwicka, králotvůrce, Anna, Richardova žena). (28.04.2021)

Za vším hledej ženu aneb jak by to vypadalo, kdyby ve Válce růží hrály hlavní roli příslušnice nežného pohlaví. Jistěže se během těchto mnohaletých bojů našla řada vyjímečných šlechtičen, které nemalou měrou přispěly do rodových rozbrojů a kupříkladu role Margaret Beaufortové, Margaret z Anjou či Elisabeth Woodvillové zde ani nebyly příliš zveličeny, ačkoliv poslední jmenovaná tu byla až příliš démonizována. Na druhou stranu Anna Nevillová či Jacquetta de Luxembourg takový vliv rozhodně neměly. A ani osudy Jane Shore tu nejsou příliš věrohodné. Nicméně seriál se poměrně věrně drží historických reálií, což potěší. Méně už potěší zdlouhavost, přehnaná romantika a až příliš velký počet intrik. Skoro to vypadalo, že na královském dvoře není jediná žena, která by neměla v něčem prsty a byla alespoň trochu normální. Ale chápu, že předloha byla primárně určena našim lepším polovičkám. K hercům nemám výhrady. Podle očekávání hrál z mužského ansáblu prim James Frain jako králotvůrce hrabě z Warwicku a ženským partům vládla naprosto perfektní Amanda Hale v roli fanatické a ambiciózní Margaret Beaufortové. V pozdějších dílech nebyl špatný ani Aneurin Barnard, který se pomalu proměňoval v Laurence Oliviera a jeho Richarda III.. Celkově to nebylo vůbec zlé, ale je škoda, že tvůrci, snad z nedostatku financí, celou věc nepojali trošku ve stylu Tudorovců, kteří na White Queen de facto přímo navazují. Asi by to bylo normálně za méně, ale protože mám pro středověk i Válku růží slabost, dávám 80%. (01.12.2013)

Vzhledem k tomu, že se seriál Bílá královna věnuje dost dramatickému období v dějinách Anglie, tak je na můj vkus až příliš zromantizovaný. Taky jsem moc nepobírala ty nadpřirozené schopnosti v ženské rodové linii Alžběty Woodvillové. To si mohli tvůrci opravdu odpustit. Nicméně několik dílů bylo natočeno celkem poutavě, tak přimhouřím oko nad tou hromadou zbytečného balastu. (60%) (14.03.2021)

Příběhy tří žen, kterým je anachronicky vnucovaný větší vliv na historické události, než jaký skutečně měly. Každá z nich vzbuzuje určité sympatie jenom v těch nejzranitelnějších momentech. Ze tří hereček svůj part zvládá nejlíp Rebecca Ferguson. A jak je bohužel zvykem, zvýraznění ženských postav jde částečně na úkor jejich pánských protějšků. Bohužel nejvíc Bílou královnu sráží dolů scénáře. Ponechám stranou vyslovené hlouposti, jako je volný prostor pro intriky královny v klášteře nebo "zázračně zachráněný" princ. Do deseti dílů se tvůrci především snažili dostat až moc událostí. Výsledkem není bohatý děj, ale to, že postavy nejsou rozvíjené, ale často jenom mluví o tom, s kým se spolčil králův bratr a jak velké šance má nějaký Tudor na trůn. Tyhle postavy zkrátka jenom těžko budí nějaký záchvěv emoce, když jim usekávají hlavu nebo k tomu dávají rozkaz. A nepřekvapivě pak seriál končí bitkou, kterou (ha, spoiler) vyhraje nějaký týpek, se kterým jsme strávili minimum času a jeho triumf vskutku není happy end, jelikož se na trůn dostal přes čtyři mrtvoly, z toho dvě děti. (24.09.2015)

Hodně soap operové podání anglických dějin, kde je větší důraz kladen na palácové (a postelové) intriky než na bitvy a vůbec reálie středověkého života. Přesto musím přiznat, že mě to docela bavilo, zejména do vítězství nad Edwardem u Tawkesbury. Pak to šlo víc dolů, což je škoda, protože od konce, kdy zemi vládne Richard III., jsem čekal víc. Navíc si autoři (resp. patrně autorka předlohy) dovolili hodně velký zásek do historie, když nechali (i když tajně) přežít Richarda, syna Edwarda IV. a Alžběty. Přičemž zároveň neměli odvahu jednoznačně ukázat na viníka zmizení (smrti) druhého prince z Toweru. Myslím že když už by Alžběta zkusila něco s dvojníkem, zachraňovala by spíš staršího Edwarda, ale to jsou stejně všechno spekulace. Nicméně na to, že jsem se původně nechtěl vůbec dívat, mě to udrželo celých deset dílů. Takže celkem spokojenost. Za čtyři korunky, i když notně omšelé dlouhou válkou o trůn. (12.03.2021)