Bedári

Veľmi dobré televízne spracovanie slávneho románu. Najväčšiu zásluhu na tom má L. Ventura, ktorý má k postave J.Valjeana najbližšie zo všetkých hercov, ktorí túto postavu hrali. Samozrejme TV spracovanie skrýva nemilé prekvapenia v podobe minimálnej akcie, každá i načatá naháňačka, alebo akékoľvek zdramatizovanie deja je veľmi rýchlo ukončené, takže divák si musí vystačiť hlavne s výkonmi postáv, čo na druhej strane nie je až tak málo. I to dvíhanie voza je odbité tak rýchlo... Naopak nepodstatné prechádzky lesom, či parkom sú natiahnuté až až. Áno, to je presne tá televízna rozvláčnosť na úkor filmovej, dramatickej a výpravnej podoby. L.Ventura je ideálny J. Valjean, ale je trochu škoda, že v druhej polovici seriálu nedostal až tak veľa priestoru, ako by si zaslúžil. Videné na ČT2 s dabingom v dvoch dieloch. 80%. (27.08.2013)

Nevím, v čem je tohle jiné, než Bídníci 1982, ale pravděpodobně je to jen jinak rozdělené (místo dvou 1,5 hodinovek jsou čtyři 45ti minutovky), takže jen zkopíruji komentář, který jsem už psal v druhém profilu Hosseinovy verze s vynikajícím Linem Venturou v hlavní roli. Mistrovské, depresivní, takhle to na mě působí. Je to dokonalé naprosto ve všem. Lino Ventura je naprosto fantastický, opravdu mistrovský výkon, Jean Valjean je jistě vděčná role. Michel Bouquet (Javert) je správně démonický a sympatický a Jean Carmet...je prostě Jean Carmet. Fantastickou práci odvedla i hudba (hlavně ta) a kamera, působí to na správných místech a úžasnou atmosféru filmu ještě umocňují. Přiznávám, že knihu jsem nečetl, ale tenhle film mi to bohatě vynahradil, Peyrac je překvapivě zručný režisér, což dokázal hlavně téměř bezeslovný epilog, který byl jednou z nejlepších částí filmu. První díl je jako téměř vždy u půlených filmů lepší, druhá trochu ztrácí tempo, ale to nijak nevadí. Dokonalý film, miluju tyhle historická dramata a tohle zpracování Bídníků je naprosto bezchybné. Skvělé převedení na plátno, mistrovská hudba, režie, kamera a geniální herci, naprosto všichni. No jo, je vidět že to pochází ze zlaté francouzské éry, tenkrát se prostě umělo. Atmosféra vás omámí. 100%. Uvidíme, jak dopadne verze s Gabinem, ale myslím, že nemá šanci, protože tohle je vážně nezapomenutelné. +EDIT 17.9.: Gabinova verze je lepší, ale jen tak tak. (17.09.2014)

Vzít monumentální bichli rozměrů Bídníků a převést ji na filmové plátno tak, že se podaří vystihnout jejího ducha, to je umění. Uměním, ač jiného druhu, je také vykuchat z ní veškeré důležité dějové body a přitom se k ní nepřiblížit ani na píď. Síla knihy netkví v dějové linii ani v nějaké té kritice nespravedlivého společenského řádu, její skutečná síla leží v odbočkách od děje, v zdánlivě nepodstatných líčení alá popis bitvy u Waterloo, v mnoha vedlejších postavách, jejichž vliv na hlavní příběh je minimální, v makabrózních pasážích, které s uličnictvím brakové literatury pomrkávají na čtenáře a připomínají mu, že čtení je taky (nebo hlavně?) o zábavě. Nic z toho se zde nenachází, místo toho se Hossein puntičkářsky soustředil na to, aby vynechal co nejméně zastávek Valjeana na cestě z galejí až k závěrečnému konci a to stylem, že většina filmu spíš připomíná ilustraci k vydání určenému pro žáčky prvního stupně základní školy. Většinu doby to navíc šustí papírem takovým způsobem, že jakoukoli scénu, která k vyprávění používá vyloženě filmových prostředků (třeba stylově neoriginální bitva na barikádách), jsem hltal s nenasytností alkoholika, co si dává své první ranní pivo. Jest vtipné, že to, co se tak Hosseinovi podařilo vystihnout nejlépe, byla unylost Cosetty (zlatá Eponina, ta je v kontrastu s ní čistou esencí pořádné ženské a dal bych ji před C. přednost tisíckrát), otravnost Maria a vůbec unylost celé jejich milostné linie, což je ovšem nejspíš nějaké dobové klišé, jelikož při nedávném čtení Hraběte Monte Crista jsem na podobnou uvzdychanou lásku narazil taktéž. To je ovšem na podobně ambiciózní dílo poněkud málo a jako takové vidím jeho účel pouze v tom, že nějaká uvědomělá a líná paní učitelka tím může zabít pár vyučovacích hodin, kdy to pustí žákům místo toho, aby jim musela o Bídnících vykládat s vědomím, že většina z nich se ke knize nepřiblíží ani omylem. (10.07.2014)

2/2 Robert Hossein vtiskl Bídníkům novou podobu. V 80. letech už byla pryč doba dekorativního historismu 50. let, nový pohled přinesl více špíny a beznaděje. Stoická tvář Lina Ventury se stala synonymem pro nové tempo vyprávění, pro novou zkratku. Hossein se rozhodl některé detaily vynechat, například pád Fantine zobrazil v působivé montáži lidské tváře, která se z krásné stala k nepoznání ošklivou. Nelze se divit, že si Evelyne Bouix za takové mistrovství brzy vysloužila hlavní roli v jiné francouzské národní látce, v Edith a Marcel. (02.01.2021)

Hossein dokáže vytvořit místy pořádně působivou, mrazivou atmosféru. a některé pasáže jsou vskutku velmi povedené. Z příběhu je toho, ale dost vynechané. Pro mě velmi důležitý Thénardiér má dost málo prostoru (a hraje ho Jean Carmet, který se mi na to nehodí.) Ve druhé části se Hossein začne vyžívat v různých zpomalovačkách, flashbacích a podobných uměleckých záběrech. A takhle se podle mě Bídníci moc vyprávět nedají. Kdybych ten příběh neznal, asi bych se úplně ztratil a vůbec by mě to neoslovilo. Tak třeba závěrečná Valjanova smrt je ztvárněna možná zajímavě, kde je to dojemné shledání s Cossetou a Nicolasem? Kde Thénardierovo předání informací Nicolasovi, na základě kterých Nicolas pozná, že ho Jean Valjean zachránil? I Javertova smrt je ztvárněna možná zajímavě, ale divně. A taky je tam pořád tma. Asi pokus o temnou atmosféru, ale místy není skoro vůbec nic vidět. Ovšem, Lino Ventura hraje jako o život a Bouquet se pro tuto snad narodil. (17.05.2019)