Mlčenlivý

Prvotriedny pol storočia starý triler. Lino Ventura ako vedec pracujúci tajne pre východnú stranu barikády vie, že keď ho západní agenti neochránia (ako by mohli, že), tak ho KGB vyhrabe aj z piesku mexickej dediny. Respektíve oni tam budú ešte predtým, ako sa rozhodne, že sa tam ukryje. Jedinou vadou na kráse, či napínavosti a vysokom tempe, sú občasné náhody, ktoré hlavnej postave pomáhajú vždy včas utiecť a schovať sa. Hipisáci túžiaci po šoférovaní, prázdna dodávka a podobne. Ide ale skôr o kozmetické chyby. (19.10.2022)

Rozhodně jedna z nejlepších adaptací knihy ze "Serie Noire". Zatímco u Delona jsou adaptace této edice povětšinou průměrné a málo zajímavé, protože si je přizpůsobuje americkým B-movies, Ventura těmto brakovým historkám dokáže dodat punc opravdovosti. Z filmu, i díky dobré režii, čiší zoufalství člověka, pro kterého každý člověk na ulici, od dítěte k důchodci, může být smrtelným nebezpečím, čekajícím jen na to, jak mu vpálit kulku do hlavy. (10.11.2011)

Jo, jo - Le Silencieux je pre mna najlepsi film rezisera Claude Pinoteau-a /videl som este Vecirek 1 a 2/. Pan Vino Lentura v roli francuzskeho vedca, ktory je donuteny dobrovolne -nedobrovolne spolupracovat s obavanou KGB /Komitet Gosudarstvennoj Bezopasnosti - to pre tych, co nevedia presnu skratku KGB/. Nadherne su herecke vykony, kde pana Vina Lenturu povazujem za extra herecky talent. Plus neskutocne fascinujuca depresivna atmosfera - ak sa clovek ocisti, KGB ho zlikviduje, ale ak sa neocisti, caka cloveka sudny proces a takmer ista smrt. Depresivny zaver filmu je pre mna nezabudnutelny. 95 % (14.02.2015)

Ne(po)zapomenutelný koncert s minimem výrazových prostředků, pod taktovkou dirigenta C. Pinoteau, se sólistou L. Venturou, o několika dějistvích, spějící pomalu, ale jistě, k velkolepému osudovému finále. V samotném úvodu si možná budete připadat, jako ve snímku G. Heslova „Muži, co zírají na kozy“, při rozebírání rusko-francouzského ponorkového „kachního“ konfliktu popř., pokud je vám bližší, slovy majora Terazkyho„volaaký zmetění“ , přičemž ani L. Ventura, se svým typickým mlčenlivým „poker face“ výrazem, dvakrát nepomůže. Celkem rychle však snímek nabere jasný směr a divák si tak užívá herecký a režijní orgasmus. L. Ventura, jako „agent Bourne staré školy“, možná neběhá s takovou lehkostí po střechách, rychle se zadýchá a střetům se vyhýbá jak upír česneku resp. svěcené vodě, ale úsporným výrazem , jenž by si mohl nechat z fleku patentovat, to bezproblému utahne. Nic pro fanoušky zběsilého klipovitého střihu, ale pro příznivce volně plynoucí režie, s inteligentním scénářem a šťavnatě paranoidní atmosférou, kdy divák postupem času podezírá (souhlas viz borsalino) i zmrzlináře u stánku popř. stařenu krmící holuby, troufám si rozhodně tvrdit, (milá) povinnost. Osobně mám rád ten typ snímků, který vám bez jakýchkoliv pochyb v závěru dokáže, že tu zvýšenou pozornost, kterou jste mu věnovali, si bezezbytku zaslouží. Takovým snímkem Mlčenlivý bezesporu je. 90%[ Snad pouze ta lehkost resp. volnost a počet, s jakou resp. v jakém, se zdejší agenti KGB pohybují v tehdejším západním bloku, kdy má divák neodbytný pocit, že na něj vykouknou i z krabičky cigaret, budí (mírné) rozpaky resp. potutelný úsměv. Řekněme, že tehdejší rok jim byl neobyčejně příznivě nakloněn :-)]. (26.12.2013)

"I když jsem mrtvý, tak mě KGB potřebuje zabít. Pro výstrahu." Občas je dobrý být průměrnej. Třeba já nejsem jadernej fyzik jenom proto, že nechci, aby mě unášely tajný služby. Dřív jsem to nevěděl, ale Mlčenlivý Tibère mi to vysvětlil dost jasně. Já jsem si to tedy užil a vůbec to ve mně nevzbudilo paranoiu, že každej taxikář, číšník nebo náhodnej kolemjdoucí mě chce zabít. Ale co květinářka, řidič Senior expresu nebo pošťák? Nebezpečí číhá všude a já budu svý Smith & Wessony dál nosit zavěšený proklatě nízko. (16.10.2022)